Interview s Andi Derisem - 28. 2. 2003

Jaký je váš názor na nové album a jak by jste ho mohl porovnat s "The Dark Ride"???

Andi Deris: Je to naprosto "Happy Happy Helloween!", ale především je pozitivní, hudební, lyrické zatímco "The Dark Ride" bylo více experimentální a jak už titul říká "Dark", byl to výlet k zemi, kde jsme ještě nikdy nebyli. "The Dark Ride" bylo něco jako kombinace myšlenek nahrávací společnosti a managementu a z toho to vzniklo. To se celé odrazilo na skupině a myslím, že nové album je definitivně 100% Helloween. Weiki je šťastný, všichni jsme šťastní a to je hodně důležité....umm Happy Happy Helloween (smích).

Nové album je zatím nejlepší produkce skupiny Helloween, jak se Vám osobně s Charliem pracovalo ???

Andi Deris: Podle mě a toho co jsem od něj slyšel je Charlie učiněný kouzelník. Mě se zdá, že on s Helloween vyrůstal, ale ne jako hráč nebo fanoušek, ale jako producent. My jsme byli jedna z prvních skupin, které on produkoval a on vždycky věděl co naši fanoušci chtějí a podle mě vždycky chtěli zvuk "Keeper" nebo "Master". On byl vždycky s těmito nápady konfrontován, ale časem se ukázalo, že má pravdu a navíc byl ve studiu s Royem Z ... a mimochodem ... Roy Z je také velmi dobrý a talentovaný producent, ale za dva roky spolupráce s ním jsme si uvědomili, že on není pravá volba pro Helloween, protože on by chtěl dělat raději nějaké nu-metalové projekty a tyto vlivy se trochu dostali i na "The Dark Ride" a pokud by tam nebyl Charlie tak by to byla pohroma, protože by to znělo úplně jinak a to by bylo hodně nebezpečné pro klasický metal, pokud by se do něj dostávají prvky nu-metalu, proto jsme od Roye Z upustili. Nyní je tam Charlie, který je největší fanoušek našeho žánru a ví jaký má být rytmus a kde má být síla. Musíte si představit, že tento typ hudby je tak přeplněný různými prvky a je tak přetížený, takže si musíte vybrat co chcete vlastně hrát, ale to byl vždycky cíl Helloween a to chtěl i Weiki před 17 nebo 18 lety když začínal. Já si pamatuji si, že Kai a Weiki... ano taky Kaie znám, a Ingo, oni vždycky chtěli hrát ... jak se říká ... mega-zvuk ... rychlejší, hlasitější, intenzivnější a vše co dělá tu syrovost a čistokrevnou sílu. "The Dark Ride" nebyl čistokrevná síla to bylo spíše nu-metalové album, které můžeš hrát v rádiu a v televizi, ale podle mě skutečné album od Helloween by se nikdy v radiu nebo v televizi neobjevilo, protože by lidi řekli, že je to příliš tvrdé a že se to nedá poslouchat a takové je naše nové album. Až si nové album pustíte, Vaše reakce bude určitě "můj bože!, neuvěřitelné, mega-zvuk" (smích).

V rozhovoru s Weikim, jsem se dozvěděl, že Charlie je génius při práci s profesionálními nástroji, proto se Vás chci zeptat jestli na to máte stejný názor ???

Andi Deris: Já jsem pracoval už v různých produkcích ve všelijakých studiích na světě a všude kam jsem přišel každý mi řekli "WOW! Andi, Vy jste mega-rychlí na profesionálních nástrojích!!!" Pak jsem se setkal s Charliem a on mi ukázal jak se má s profesionálními nástroji pracovat a v podstatě jsem zjistil, že vůbec skoro nic neumím v porovnání s Charliem. On je velmi dobrý hráč. Měl by jsi ho slyšet když např.: hraje na bubny, to je něco neuvěřitelného on hraje zku*veně dobře.

Píseň "Just A Little Sign" o čem vůbec je a proč jste ji vybrali na singl ???

Andi Deris: Na tohle já vždycky musím říct: "Já jako jeden z hlavních skladatelů ještě dodnes nevybírám písničky, které budou na singlu" (smích). To je vždycky věc labelu, ten pokaždé přijde a řekne, že ta a tahle píseň je správný produkt pro trh! a tak to respektujeme. Myslím si, že by to ani neměla být věc skupiny vybírat si písně. Od toho je tady právě label, který má na starosti obchodní složku a tak je to na něm jakou píseň vyberou. My chceme mít naši svobodu psát písně a ne se starat o obchod. Mohu si celkem dobře představit proč si vybrali právě "Just A Little Sign", určitě je právě proto, že je to typická "happy happy Helloween" metalová píseň a pravděpodobně chtějí všem ukázat, že Helloween je zpátky ve svých kolejích.

Nyní pojďme k moji oblíbené písni "Never Be A Star" o čem je tato písnička ???

Andi Deris: Název Vám to řekne už sám o sobě, je to v podstatě popis, když jste třeba 10 měsíců na turné, vrátíte se domů na jeden nebo dva dny a pak se zase musíte vrátit a Vy si to vše pamatujete a za tu dobu teda zvláště Weiki, Markus a já jsme si jako hvězdy nikdy nepřipadali a když koncert skončí, tak se zase vrátíme ke svým normálním životům a to je záměr "Never Be A Star" říct, že přes všechny možné úspěchy a sny se poté stejně musíte vrátit do reality a k normálnímu životu a nemyslet si, že koncert nebo nějaká show bude pokračovat do nekonečna a tak to podle mě cítí každý ve skupině. My opravdu hvězdy nejsme. Dobře možná jsme slavní a pro někoho hvězdy, ale my to jen hrajeme, že jsme hvězdy. Nikdy by jsme hvězdy bez lidí nebyli. Co je vlastně hvězda? Hvězda je udělaná lidmi, ale ve skutečnosti hvězdy nejsme a ani jsme se tak nikdy necítili. Podle je to spíše mentalita lidí dělat z nás hvězdy, mám na mysli, že jsme se narodili ve střední Evropě v místě kde je hodně realismu a pragmatismu a jsme Němci. Němci jsou velmi realističtí, někdy až moc, ale v celé historii, ve které vyrůstáme jako Němci nemůžete nikdy být hvězda, protože jste pořád konfrontováni historickými události. Nám všem je hodně přes 30 a Weikimu je 40. Vyrůstali jsme s pozvednutým prstem ... Vy jste Němci, děláte velkou práci, ale nesmíte se vytahovat, protože máme špatnou historii ... jestli víte co mám na mysli? To je něco co Vám v hlavě zůstane a normální německý člověk nemůže nikdy být hvězda. Vždycky jsem se zajímal o názory lidí na nás, protože jsme německá skupina a někdy se cítíte být vinný za věci, které jste nikdy neudělal. Je to velice zajímavá věc. V každém případě je to náš postoj k této otázce a důvod proč nikdy hvězdy nebudeme. Možná naši přátele a fanoušci říkají, že hvězdy jsme, ale jak už jsem řekl mi se tak necítíme.

Vždycky mi bylo řečeno, že není dobré být muzikant v Německu.

Andi Deris: Samozřejmě. Mám na mysli, že to si to někdy ani nemyslíte. Z této záležitosti jsem nikdy neměl dobrý pocit. Znám hodně lidí co říkají, že rocková hvězda má být "bla bla bla", ale já se jako rocková hvězda nikdy cítit nebudu ani když si vezmu moji koženou bundu. Já jsem Andi Deris a nosím moji koženou bundu jako jsem to dělal posledních 7 nebo 8 let. V 7 letech jsem už koženou bundu nosil a to mě hvězdou neučinilo. Je zde hodně lidí co Vás vychvalují a říkají jak jste skvěli, ale jsou zde i lidi co jsou schopni Vás potopit během chvíle. Tohle mi vždycky zůstane v hlavě. To je realismus a pragmatismus, ale já jsem si vždycky řekl: "Chlapče drž se hezky při zemi, aby jsi jednoho dne nespadl". Jsem rád když jsou lidé šťastní, mám svůj domov, rodinu, syna a to je to čeho se držím. I kdybych ve skupině nebyl, tak bych byl také šťastný, protože mám svého koníčka, hru na kytaru a hrál bych si písně které mě potěší, každý kdo hraje na kytaru nebo na jiný nástroj ví o čem mluvím.

Co Vás inspirovalo k napsání písně "Don't Stop Being Crazy" ???

Andi Deris: Umm ... moje manželka (smích) jo hlavně moje manželka, ale ještě bych mohl jmenovat 3 nebo 4 mé dobré přátele a ještě asi Weikiho a mě. Někdy máte sen nebo nějakou vizi, která je o někom, zní to šíleně, a chcete být v nějaké skupině a živit se tím, ale protože jste se narodili v Evropě, tak Vám automaticky řeknou, že jste zas*aný snílek a nemáte šanci to nikdy uskutečnit. Tohle si mohou dovolit pouze v USA. USA je velká země s velkým hudebním průmyslem a pokud tam jdete a řeknete, že se chcete živit hudbou, tak tam máte rozhodně šanci. V Evropě se na Vás každý dívá a je zvědavý co jste k čertu zač. Například moje manželka Lydie šla na konkurz do jedné herecké školy, ale jelikož jste němka asi nikdy nebudete mít šanci. Nicméně, šílené sny se mohou někdy splnit. Sny jsou velmi důležité a mnoho lidí se drží naděje, ale spíše je to sen než naděje a děláte hodně věci, aby se splnil a to je to co mám rád, lidé s vizemi a sny jsou pak velmi pozitivně naladěni.

Co Vás inspirovalo k "Back Against The Wall" ???

Andi Deris: Je to o osamělosti někoho, kdy cítíte, že jak nalevo tak napravo je prázdné místo a to je to co Vás dělá osamělé a neodvážíte se říct nic, aby to nebylo ještě horší a čekáte až k Vám někdo přijde a natáhne Vám pomocnou ruku a pomůže Vám zbavit se osamělosti a žít normální život, bez myšlenek na to, aby jste něco nezkazili a stal by jste se opět totálně izolovaný a podle mě to už každý zažil.

Teď trochu o názvu "Rabbit Don't Come Easy". Tento název jste pravděpodobně vybrali z důvodu, že nové album není něco jako "The Dark Ride" ???

Andi Deris: To je pravda, to je pravda (smích). Weikiho pořád napadali nějaké hloupé názvy a "Rabbit..." je právě jeden z nich. Ve studiu to bylo opravdu někdy tvrdé. Mark Cross onemocněl a díky tomu bude fit až tak za jeden nebo dva roky a tím jsme ztratili 5 týdnů ve studiu a jednou Weiki řekl, že králíka z klobouku nepůjde tak lehce vytáhnout a Markus najednou vykřikl "Yeah, to je ono Rabbit Don't Come Easy" takhle to bylo. Já jsem si řekl dobře proč ne je to vtipný název a taky to naznačuje, že to nebude další "The Dark Ride" a nové album je v podstatě Happy Happy Helloween.

Co se vlastně všechno děje když skládáte písně ???

Andi Deris: Tam je hodně faktorů na dokončení písně. Člověk nikdy neví jak to bude pořádně znít, sice nějakou představu máte o čem by to asi mělo být, kde by mělo hrát to a to, ale je to hrozně obtížné. Sedíte ve zkušebně a posloucháte nápady druhých a pořád si to přehráváte dokola a dokola a zkoušíte, aby to znělo co nejlépe. Proto to takhle zkoušíme, po každé mít alespoň 4 nebo 5 nápadů, protože vymyslet to úplně sám to vezme hrozně moc času a někdy ani sami nevíte jak pokračovat.

Jaká píseň ze starších časů když jste ještě nebyl ve skupině se Vám nejlépe zpívá ???

Andi Deris: Nejraději zpívám "Eagle Fly Free", protože je to taky jedna z mých oblíbených písní. "Eagle Fly Free" je geniální píseň, je rychlá, je pozitivní, má melodii a to je to co mám nejradši.

Uvažovali jste někdy o přepsání některé starší písně například z doby M. Kiskeho ???

Andi Deris: Ano, přesně tohle jsme udělali na "Treasure Chest" a podle mě je to velice zajímavé slyšet mě jak zpívám 1 nebo 2 písně z Keeperů, ale na druhou stramu M. Kiske je velký zpěvák a já si nemyslím, že bych to mohl zazpívat lépe. On udělal velkou práci ve skupině a Michaelovi písně by měli patřit Michaelovi a jsem si jist, že já bych to lépe nezazpíval.

Chcete nahrát ještě nějaké další sólo album ???

Andi Deris: No nějaké návrhy by tam byli, ale v dohledné době se nic takového konat nebude, protože to není žádna legrace a navíc sedět na konci dne sám ve studiu ... zatím nové sólo album nechystám. Raději budu ze skupinou hrát na nějakých festivalech a podobně.

Vaše studio je nyní hodně využíváno jinými kapelami. Myslíte si, že v budoucnu by jste dělal produkci nějaké kapele ???

Andi Deris: No možná za 20 let přijde den, kdy se přestanu profesionálně živit hudbou, tak rozhodně bych producenta dělat chtěl. Musím říct, že když ve studiu sedím s Charliem, tak se pořád učím a čím více se toho od něj naučím tím se mi to potom bude více hodit. Dokud jsem nepotkal Charlieho, tak jsem si myslel, že bych byl dobrý producent, ale Charlie mi okamžitě ukázal, že se potřebuji ještě hodně učit.

Možná by jste měli vydat nějaké další live DVD nebo nějaký dokument o Vás na DVD.

Andi Deris: No víte "High Live" DVD není v podstatě žádné DVD. Je to jen video, které jsme dali na DVD. Možná je to dobrý koncert, ale není to klasické DVD. V této době dávám přednost DVD, protože je tam ta interaktivní prezentace a to je výborná věc. Můžete sledovat dobrý obraz a ještě stereo zvuk. Snad v dohledné době z nějakého koncertu uděláme DVD, ale myslím si, že to se stane až si obchodní strana (smích) uvědomí, že venku jsou lidí, který mají skupinu rádi. Podle mě si s tím nemusíme dělat starosti, protože DVD vytváří peníze na trhu pro nás metalové skupiny a pokud sledujete co se děje na trhu pop-rocku, tak DVD se dostává na trhu do popředí a přenáší se to i do metalového trhu, ale hlavně to závisí na lidech, pokud to budou chtít, tak to na trhu bude. Jenže zatím si nejsem jist jestli by to většina chtěla.

Pokud vím tak jste se podílel na projektu "G.R.S. Against Terrorism Project", jak jste se k tomu dostal ???

Andi Deris: Někdo mi zavolal, myslím že to byl Michael Voss z Bonfire a Mad Max. Znal jsem ho už z dřívějška když jsme spolu byli na turné s Bonfire, on je kytarista a zeptal se mně jestli bych se na tom nechtěl podílet. Tak mi poslal MP3 já jsem mu poslal můj zpěv a on to u sebe sestříhal. Byla to taková dálková produkce (smích).

Pokud se turné týče, psalo mi hodně lidí z Mexika, Kolumbie a Ruska otázky pro tento rozhovor s Vámi a napadá mě, že to jsou země kde jste při posledním turné nebyli, tak se chci zeptat jak se Vám tam dříve hrálo ???

Andi Deris: Rusko bylo opravdu velké. Já osobně si na nic nestěžuji, protože lidi tam jsou velmi profesionální. Náš tým sice měl obavy, ale všechno šlo hladce bez nějakých problémů. Hráli jsme ve velkých koncertních halách a dokonce v Moskvě v hale rudé armády, z toho jsme pravda měli trochu strach, ale nakonec bylo vše v pohodě (smích). Akorát když jsme byli v hale St. Petersburg v Moskvě, tak tam místo bezpečnostní služby stálo asi 250 vojáků rudé armády, což nás trochu zaskočilo, protože v Evropě nebo USA zajišťuje bezpečnost policie, ale v Rusku je to armáda.

Probojovat se na některý trh je opravdu obtížné např. v USA a Kanadě.

Andi Deris: Víte musíte mít vždy na paměti, že nejde, aby nějaká show prodělávala, nemůžete si jen tak rozhazovat peníze. Tady nejde o to stát se boháčem, ale o to uživit se a musíte z něčeho zaplatit další produkci. To je hlavně záležitost obchodu a pokud musíte zaplatit 100,000 EUR za 12 až 15 akcí a není jisté jestli se Vám to vrátí, tak je to pokaždé velký hazard, protože nikdy pořádně nevíte kolik se lidí ukáže.

Co to má znamenat s těmi žábami na konci písně "Nothing To Say" ???

Andi Deris: Bože (smích) Jednou během nahrávání seděl ve studiu Weiki a Jorn (náš klávesák) a lilo jak z konve a vedle studia se udělá pokaždé malé jezírko a začnou se tam scházet žáby a pořád kuňkají a hlavně když už slunce zachází, tak pořád a pořád kuňkají a nechtějí přestat. Weiki tam tak seděl až se nas*al a řekl, že to tam musíme nahrát. Tak Jorn vzal svůj Macintosh a když to zaznamenával, tak tím zvukem byl úplně fascinován. Potom jsem našel Weikiho jak nahrává otevírání a zavírání dvířek u sprchového koutu a tohle tam chtěl taky přidat. (smích)

Když jste byl malý, čím jste chtěl být ???

Andi Deris: Pilot, jako každý. Typický pilot nic víc (smích). Poté když jsem šel do armády, tak jsem si rychle uvědomil, že pilot být rozhodně nechci (smích).

Co byste mohl říct o Stefanovi a Saschovi, jak se s nimi pracuje ???

Andi Deris: Sascha k nám přišel na doporučení Charlieho, protože dělal producenta skupině "Freedom Call" a oni hrají podobný styl jako Helloween. Charlie si vzpomněl, že tam hraje Sascha a že je opravdu, opravdu, opravdu dobrý. Sascha přiletěl na ostrov na několik týdnů a začal si hodně rozumět s Weikim. Když jsem ho poznal, tak jsme prokecali celou noc a zjistil jsem, že je skvělý a obdivuhodný. Má dobrý charakter a je velmi klidný, protože hraje už 7 nebo 8 let a byl v první 40. oblíbených kapel a to je úspěch, protože být v Německu úspěšný je velmi obtížné a chopil příležitost připojit se k Helloween. Pokud jde o Stefana. On je takový malý hrdina v Německu, hrával s Accept a UDO a když jsme mu volali kvůli nemoci Marka, tak jsme mu řekli, aby to Markovi vysvětlil, že když teď nemůže hrát, že musíme mít na tu dobu bubeníka. Jenže nemůžete Stefanovi říct, že ho potřebujeme jen tak na 1 až 2 roky a Mark se chce vrátit, jenže teď je mimo hru, ale je velmi profesionální osoba. Ještě Vám musím říct o Mickeym, on je ku*va dobrý bubeník, když přišel do studia, tak nevěděl vůbec nic o novém albu a když jsme mu pouštěli naše nahrávky, tak řekl "Ježiš, tak to nevím jestli to ještě zahraju" a já si pamatuji, jak si poprvé sedl za bubny zkoušel zahrát "Just A Little Sign" a po pár minutách se mu úplně rozzářili oči jako malému děcku, začal se usmívat a jenom řekl "Jo jo to je ono".

Na co jste ve Vaší kariéře nejvíce hrdý ???

Andi Deris: Těžká otázka...........hrdý.......jediná věc na kterou jsem pyšný je když napíšu píseň a hodně lidí říká, že ji milují. Na to jsem opravdu pyšný, protože je to z Vašeho srdce. Když se Vám daří na jevišti nebo děláte rozhovor na to může být taky někdo pyšný, ale nemyslím si, že na tohle bych byl pyšný. Pro mě je pocta když lidé milují moji píseň, to je to jediné na co jsem hrdý.

Bylo pro Vás těžké požádat Rolanda a Uliho odejít ze skupiny ???

Andi Deris: Teď si asi myslíte, že jsem špatný. Já si pamatuji jak jsme seděli na letišti v Mexiko City, popíjíme kávu a čekáme na letadlo a najednou mi Weiki říká, že s Markusem chtějí, aby Uli a Roland odešli ze skupiny. Pro mě to byl docela šok, ale pak mi Weiki a Markus vysvětlili důvody a já jsem pochopil proč musí odejít. Víte tahle záležitost se mě moc netýká, ale když Weiki a Markus s nimi nechtějí pracovat, tak se nedalo nic dělat, protože Weiki řekl, že buď půjdu já nebo oni a Helloween bez Michaela Weikatha není Helloween. Pokud jde o Rolanda tam to bylo jasné, protože on pro skupinu už nedělal nic. Byla to smutná část příběhu, ale toto rozhodnutí jsem plně respektoval. U Uliho jsem tomu zpočátku nerozuměl, ale pak jsem pochopil, že Uli je plně na straně Rolanda a tak musel kapelu opustit taky. Je to jen teorie, ale Roland v té době psal dvě sólová alba a pamatuji si, že s jeho materiálu jsme nikdy nic neslyšeli, protože něco se určitě dalo použít pro Helloween, ale Roland si to nechával pro sebe. Já když jsem dělal mé sólové album, tak jsem pokaždé přišel za klukama pustil jsem jim to zeptal jsem se jestli by z toho chtěli něco použít na album Helloween a když nechtěli, tak jsem si to dal na svoje album. To si myslím že je fair, ale jednání Rolanda mě trochu zklamalo, protože já bych si rád poslechnul jeho myšlenky a stejně skladatel dostane stejně peněz jako ten kdo je neskládá... Bylo celkem tvrdé zjistit, že Roland už pro Helloween nepíše žádnou píseň.

Slyšel jste album Masterplan ???

Andi Deris: Ne ještě ne, ale Weiki říkal, že to slyšel a že něco se mu tam líbilo a že je to velmi dobré album.

Proč jste se rozhodli přehrát písně "Sheer Heart Attack" od Queen a "Fast As A Shark" od Accept ???

Andi Deris: "Sheer Heart Attack" byl ve skutečnosti můj nápad. Byla to jedna z prvních metalových písní, kterou jsem slyšel. Dnes by Vám to jako metalová píseň nepřipadalo, ale v té době to byla nejtvrdší věc a myslím si, že hodně lidí už na tu píseň zapomnělo. Je to výborná píseň a co se týče "Fast As A Shark" tam je to docela jasný, když přišel Stefan, tak proč nenahrát píseň z jeho bývalé skupiny jako b-side.