Andi Deris - Deep Look Inside

Zdroj: SPARK - 5/2003
Autor: Nikolas Krofta
Poděkování: Vobusa

Jaká melodie ti momentálně zní hlavou?

Melodie písničky "Never Be A Star" z nového alba HELLOWEEN. Během produkce alba člověk písničky slyší tisíckrát a posléze už je slyšet nemůže. Teď jsem ale ve fázi, kdy se všechno usadilo a já album opět můžu poslouchat a ten poslech mě baví. No a "Never Be A Star" je teď mým favoritem. Zcela skromně musím podotknout, že je to prostě dobrá písnička…

Co je pro tebe největší hit všech dob?

"Smoke On The Water" od DEEP PURPLE. Tedy alespoň, když se bavíme o rockové hudbě… To je písnička, kterou zná každý a kterou především znají zástupci všech generací. Je to jedna ze zásadních definicí rockové a hardrockové hudby vůbec.

První album, které sis zakoupil, respektive které jsi dostal?

Jak první jsem si koupil "Level Headed" od THE SWEET. Tam jsou všechny ty fláky jako například "Love Is Like Oxygen". A darem jsem jako první album obdržel nějaký živák od STATUS QUO.

Existuje písnička, kterou bys s odstupem času nejraději nehrál?

Neexistuje. Kdyby totiž nějaká písnička opravdu nestála za nic, nikdy bych ji nenahrál a nevydal. V hlavě má určitou kvalitativní kontrolu a za těch pár let, co se hudbě věnuji profesionálně, už jsem se dost opravdu nelíbilo, prostě jsem se zdráhal to nazpívat. V tomto ohledu jsem příliš velkým egoistou. Když se mi něco nelíbí takovým stylem, že z toho mám až husí kůži, jdu od toho. Měl jsem a mám ale to štěstí, že jsem vždy pracoval s lidmi, u kterých nebyla o dobré nápady nouze, a nikdy jsem se - na rozdíl od jiných kapel a interpretů - nedostal do situace, že bychom za každou museli zaplnit album nějakými bláboly, jen abychom se dostali do určité stopáže…

Poslední koncert, který jsi navštívil jako divák?

V posledních letech jich příliš mnoho nebylo. Naposledy tak možná společný koncert AEROSMITH a THE CULT. Ale to už je hodně dlouho… Každý rok jsem tady na Tenerife jako divák na hudebním festivalu, který sponzoruje firma Philips a na kterém vystupují neznámé kapely z Kanárských ostrovů plus jedna známější kapela ze Španělska. Každým rokem se ale znovu a znovu přesvědčuji o tom, že neznámý se nerovná špatný.

Nejlepší film všech dob?

Z posledních let "Matrix" a "Gladiátor". Byly to dobré, kvalitní, dobře udělané filmy. Hodně se mi taky líbil "Spiderman", přičemž nutno říct, že jsem obrovským fanouškem Spidermana od prvního sešitu, který tenkrát v Německu vyšel. A ten film byl skvěle udělaný a především byl udělaný jako pocta všem komiksům. V sedmdesátých letech už několik pokusů o zfilmování dobrodružství pavoučího muže vzniklo, ale ty byly tak špatné a směšné, že by se o nich ani nemělo mluvit… No a pokud se podívám do minulosti ulítávám a vždycky budu ulítávat na filmu "Tenkrát na západě". Říkáš, že ho v dohledné době konečně vydají na DVD?! Tak to je nejvyšší čas, protože moje videokazeta už je totálně ohraná… Absolutně nechápu, jak chce někdo někdy co do kvality a mistrovství tenhle film překonat!

Film, který raději nikdy neměl vzniknout?

Je jich víc, ale spontánně mě napadá německý film "Kondom hrůzy". To byl pokus o zfilmování jednoho kultovního komiksu, ale na to se opravdu nedalo dívat! Totální hrůza! Vlastně neuvěřitelný!

Osobnost, kterou obdivuješ, respektive tvůj osobní hrdina?

Vlastně každý, kdo pro druhého riskuje život. Ovšem nemluvím teď o nějakých vypatlaných vojácích, kteří by na povel udělali všechno… Velkými hrdiny určitě byli i Gándhí a Matka Tereza. To byli lidi, kterým média určitě nenadržovala a o jejichž skvělých činech se lidstvo dozvědělo až prostřednictvím ústní propagandy. Existuje určitě ještě víc hrdinů, ale už často se mi stalo, že jsem někoho obdivoval a posléze zjistil, že ten člověk zdaleka není tak skvělý, jak se mi zdálo. A že mu šlo v první řadě o pozornost médií…

Čím by ses živil, kdyby to nebyla hudba?

Určitě bych se věnoval něčemu produktivnímu. Nějakému umění nebo alespoň něčemu hodně kreativnímu. Programoval bych na vyšší úrovni počítače nebo bych byl renomovaným grafickým designérem anebo bych fungoval v nějaké kreativní funkci ve filmovém nebo video průmyslu. A co se týká "pořádného" povolání, zřejmě bych nějakým způsobem zpracovával dřevo, protože pro to jsem měl odjakživa slabost. Možná by ze mě byl truhlář.

Nikdy pro tebe nepřipadalo v úvahu věnovat se povolání tvého otce?

Pracovat jako pivovarský sládek? To mě nezajímalo, protože já pivo vlastně vůbec nemám rád. V tom ohledu jsem černou ovcí rodiny. Téměř všichni moji příbuzní pivo rádi konzumují a jsou s tím spokojení, zatímco já občas piju jedno jediné, a to tmavé pivo, které je tak sladké, že chutná téměř, že chutná téměř jako pivní limonáda. A když je venku opravdu vedro a když ta či ona restaurace má k dispozici kvalitní citróny, čas od času si dopřeju "Coronu". Ale to je taky vlastně limonáda. Můj problém je ten, že jsem ve věku čtyř let v pivovaru spadnul do sudu s pivem. Od té doby je pro mě chuť piva tak trochu chutí hrůzy. (smích)

Z čeho máš strach?

Nejvíc z vážných nemocí. Ať už z vlastních nebo nemocí v mojí rodině. Proti těm je člověk totiž bezmocný a je úplně jedno, jestli jsi žebrák nebo prezident. Zdraví je něco, co si člověk bohužel, nebo bohudík nemůže koupit. Možná raději bohudík, protože kdyby si ho člověk mohl zakoupit, jednalo by se o pouhá dvě procenta světového obyvatelstva, která by na něj měla… Nemoci se na nás snáší prostřednictvím nějaké vyšší moci. Někdo ji může nazývat bůh, někdo osud.

Byl už jsi někdy vážněji nemocen?

Zatím ještě ne. Možná právě proto z toho mám takový strach, kteří mají vážné onemocnění za sebou, z něj strach zřejmě nemají nebo mají minimální. Ještě bych se ale vrátil k minulému dotazu. Mám strach z absolutní chudoby, protože jako obyvatel západní Evropy něco takového vůbec neznám a nedokážu si to představit. Reportáže ze zemí třetího světa všichni přece bereme jenom tak mimochodem. To, co tam ty lidi prožívají, si vůbec nedokážeme představit. A strach mám rovněž z války. Strach je pocit, který navazuje na pocit bezmocnosti, protože proti válce jsme absolutně bezmocní. To je něco, co si vzali do hlavy politici a psychopati a my tomu nemůžeme ani zabránit, ani proti tomu nic udělat… I kdyby v Německu vyrazila do ulic polovina národa, politici by si zřejmě prosadili svou. I když Německo je momentálně špatným příkladem, protože naše vláda - ani nevím z jakých důvodů - je proti válečnému konfliktu v Perském zálivu. Podívej se do Velké Británie. Tam je většina národa proti válečnému konfliktu a vláda si stejně plácá po ramenech s Američany. To je zvláštní. Ve škole jsme se učili, že jako jedinci máme velkou moc a že i naše názory a hlasy jsou důležité. Až do určité chvíle jsem tomu věřil, ale teď už mám poněkud strach, protože jsem zjistil, že jedinec je absolutně nerozhodující a že se rozhoduje přes jeho hlavu. To je vývoj, z kterého mám strach, protože posléze je jasné, kam se s námi ten náš svět řítí. To už je potom jedno, jestli máme demokracii. Zrovna tak bychom mohli mít diktaturu a rozdíl by nebyl příliš velký… Demokracie je v mých očích podobně neuskutečnitelná věc jako komunismus. I když to jsou dvě formy, které na papíře znějí velmi zajímavě a perspektivně.

Nejatraktivnější osoba na této planetě?

Členy rodiny bych teď raději vynechal, protože u těch nemůžu být zcela objektivní. Ale v poslední době se mi velmi líbí německá modelka Heidi Klum. Nedokážu posoudit její inteligenci, ale po dlouhé době je to opravdu atraktivní modelka se vším všudy a ne pouze jako většina jejích kolegyň kost a kůže. Zrovna tak atraktivní je australský herec Russel Crowe. Nerozuměj mi špatně - nejsem na kluky, ale z něho vyzařuje obrovská energie a atraktivita. Dokáže zahrát pěkné i ošklivé role a každou z nich mu věříš. Věřím tomu, že by to mohl být skvělý kámoš, s kterým by člověk mohl na vysoké úrovni prodebatovat dlouhé hodiny. Říkáš, že je zároveň i muzikant? Slyšel jsem o tom, ale ještě nikdy jsem ho neslyšel hrát ani zpívat.

Tvůj největší poklad?

Můj syn! Je to zrcadlo, které mám neustále před očima. On se mi podobá takovým stylem, že to chvílemi až bolí… V hodně věcech se ho snažím vychovávat a přitom se potají musím smát, protože vím, že já jsem to svého času dělal zrovna tak a že to tak stále ještě někdy dělám. Je to takový dvojnásobný poklad, protože člověk na jeho základě sám sebe znovu a z jiných úhlů poznává. To není poklad, to je dárek.

Největší problém, s jakým jsi byl v životě konfrontován?

S nějakými velkými problémy jsem zatím naštěstí ještě konfrontován nebyl. Možná tak s velkými zklamáními, jako byl například rozchod s mojí bývalou kapelou PINK CREAM 69. Ale tam to naštěstí zůstalo u zklamání. Když došlo k velkým problémům, už jsem byl pryč.

Kdy jsi naposledy brečel?

Když jsem se zhruba před tři čtvrtě rokem podruhé díval na film Duch s Patrikem Swayzem a Demi Moore. Nutno poznamenat, že jsem brečel, i když jsem ten film viděl poprvé před lety v kině. To je tak dojemný a chytře udělaný film, že to prostě jinak nejde!

Zlozvyk, o kterém víš a který nedokážeš eliminovat?

Je jich víc, ale v první řadě se zřejmě jedná o totální lenost. Ono to možná vypadá, že jsem produktivní a pilný. Pravda je ale taková, že například písničky na nové album HELLOWEEN mám napsané a nahrané hodně rychle a ve zbytku doby se jenom tak poflakuju. Mohl bych toho udělat a zvládnout ještě o hodně víc!

Nejhorší práce, kterou jsi kdy musel udělat?

V období po vydání prvního alba PINK CREAM 69 jsem měsíc zaskakoval za bratrance a rozvážel balíky pro firmu DPD. To byla skutečně totální hrůza. Neustále jsem bojoval proti času, ráno strašně brzo vstával, balíky vyzvedával v půl čtvrté ve spedici a celý den je rozvážel. Většinou mi to trvalo tak dlouho, že jsem končil až pozdě večer a stále ještě měl polovinu dodávky plnou. Tu jsem posléze musel rozvést druhý den jako první, což přispělo k tomu, že se stresový faktor ještě podstatněji zvýšil! A nejhorší na tom bylo, že člověk byl v dodávce sám a nemohl se s nikým o svoje starosti ani podělit. Někdy to bylo tak strašné, že jsem seděl v dodávce, nahlas se smál a od šílenství mě dělil už jen kousíček. Posléze jsem stavěl dekorace na vánočních trzích v různých německých městech, ale to bylo v pohodě. Tam jsme totiž byli kompletní parta, která sice nevydělávala zrovna velké prachy, ale dobře jsme se bavili, a tak se to dalo zvládnout.

Tvůj názor na groupies, alias oddané fanynky?

Jsou takové a takové. Takové, které ti rovnou řeknou: "Jsem tady, abyste mě opíchali, takže si tady v zákulisí můžu dělat, co chci." A jsou takové, které jsou na úrovni, skvěle vychované a zamilovávají se do jednoho z muzikantů. A sice pouze do jednoho, ty nemají zájem o píchání se všemi členy kapely a s technikou. Takovým holkám rozumím, protože to je podobné, jako když se někdo zamiluje do Jennifer Lopt nebo do nějakého známého herce nebo herečky. U HELLOWEEN takové věci ale stejně roli nehrají. Do zákulisí pouštíme pouze málo lidí. To v dobách PINK CREAM 69 se věci měly ještě poněkud jinak… Tenkrát se v zákulisí konal nejeden divokej mejdan,

Doplň prosím následující větu: Štěstí je…

…v každém z nás. Musí se akorát umět vypustit na povrch.