Andi a Weiki o albu "The Time Of The Oath"

Zdroj: Metal Hammer CS - 96/4
Poděkování: Vaškovi Dobiášovi - Keeper Of Pumpkin

Ne každá tykev musí být prázdná
Kluci, musím Vás trochu zkritizovat! Poslední zmínka o Helloweenu se týkala odvolání vašeho loňského turné po Evropě, kdy jste měli projet křížem krážem celý kontinent s novou kapelou Bruce Dikinsona, což od vás nebylo moc pěkné. Mě ale i určitě řadu lidí zajímá proč byla šňůra zrušena?

Deris: Všechno zavinila ta hnusná chřipková epidemie. Při turné po Asii nás napadla jakási virová chřipka, kterou obvykle úspěšně léčí penicilínem, ale nám antibiotika nějak nezabrala. Hlavně mě jako zpěvákovi nemoc způsobila řadu potíží. Marně jsem obcházel nejlepší odborníky v Německu, nikdo mi nedokázal pomoci. Samotné odvolání turné trápilo samozřejmě i nás, nemluvě o dodatečných následcích. Z onemocnění jsem se zotavoval pomalu bez léků. Samotná léčebná procedura trvala celé měsíce a bylo to hotové peklo. Navíc jsem se musel vyrovnat i se spoustou psychických problémů, vždyť mi hrozilo že úplně ztratím hlas!!
Weikath: Andiho ta zatracená infekce asi potrápila nejvíc. Ovšem neobešla nikoho z nás. Těsně před návratem domů jsem dostal japonskou horečku. Zachvátila mě zimnice, jakou trpí obvykle narkomané, když se nemohou dostat k drogám. Můžeme být rádi ,že to nebylo horší. Jinak turné s Brucem Dikinsonem asi neodpadne, protože koncem jara bychom měli podniknout společnou šňůru napříč Evropou. I jemu vyšla nová deska a dokonce máme nyní společného vydavatele a management, takže je to více něž jisté.

Už dávno kolovali zvěsti, že nové album znamená návrat k někdejší tvrdosti a do světa rychlejšího metalu. Nyní jsem se mohl na vlastní uši přesvědčit - skutečně jste od dob Walls of Jericho s takovým útočným nasazením. Proč a právě nač taková změna?

Weikath: Desky Pink Bubbles Go Ape a Chameleon jsou nepochybně melodické, jenomže jisté tápání při hledání správného směru bylo jistě chybou. Netajil jsem se tím ani při našem posledním rozhovoru. Jistou omluvou nám mohou být ustavičné spory,které tehdy na pozadí kapely probíhaly, zejména s vydavatelstvím, ale i s některými členy, třeba s Michaelem Kiskem nebo s Ingem, kteří od nás, jak je ostatně všeobecně známo, dávno odešli. Album The Time Of The Oath je vlastně o něco tvrdším pokračováním Master Of the Rings, ovšem i vážnějšíma komplexnějším. Co se znění týče, je to absolutně dnešní deska, přestože hudebně z vícero pohledů připomíná starý dobrý Helloween.

Jaké úspěchy dosáhlo album Master Of The Rings?

Weikath: Všichni říkali, že je to náš konec a fanouškové nás nadobro odepíší, nicméně nemůžeme si stěžovat. V samotném Německu se prodalo 110 "(zde je zřejmě překlep)" nosičů a v Japonsku získalo zlato během několika dní. Svět se od roku 1988 sice výrazně změnil, ovšem určitě nehrajeme špatnou muziku, když je na nás zvědavá taková spousta lidí. Jasně, v době Keeper jsme prodali čtyřnásobek, jenomže nesmíme zapomínat ani na skutečnost, že některé kapely skáčou radostí do stropu, když prodají deset nebo dvacet tisíc kusů.
Deris: V souvislosti s albem Master Of The Rings nemůžeme považovat za úspěch jen prodejnost jeho nosičů, nýbrž i rukolapné potvrzení životaschopnosti celé kapely. Na posbírání a přípravu skladeb nám zůstaly pouze necelé tři týdny, protože jsme museli spěchat do studia a přece se nám podařilo stvořit album plné pocitů. Nyní jsme měli času dost, lépe se navzájem znali a tudíž nám bylo jasné, co z kapely můžeme dostat. Díky tomu je celá deska ucelenější než Master.
Weikath: I turné sehrálo významnou roli. Vrátili jsme se domů a věděli co nám nejvíc sedí. Navíc jsme měli možnost před Andiho nástupem a vyvodit z toho závěry.

Při poslouchání nových písniček mě zaujalo nejen zrychlení melodií a přitvrzení, nýbrž i jisté zvážnění melodií

Weikath: Ano, melodie připomínající popěvky jsme vynechali záměrně. Na nové desce se Andi objevuje v jiném světle. Vlastně právě on celou dobu dohlížel, aby se skutečně zrodili helloweenovské skladby. Třeba řekl, že skladba Helloweenu nemůže ani náhodou připomínat Journey nebo U2, ať se děje co se děje. Osobně s ním plně souhlasím.
Deris: Melodie jsou vážné i díky tomu, že zvážněly náměty, o nichž jednotlivé písně zpívají. Osobně mě velice zaujaly Nostradámovi věštby, o nichž je skladba Before The War. Jen se zamysli, Nostradameus předpověděl světovou válku v roce 1998 a do té doby zbývají už jen dva roky! Je to strašné. Bez ohledu na to nejde o depresivní desku. Všichni jsme rození idealisté podle mě musíme poskytnout lidem, kteří naši hudbu poslouchají, i nějakou naději. Nesouhlasím s kapelami, které svými texty dávají jednoznačně najevo názor, že všechno je na hovno a nikdy to už nebude lepší, proto nezbývá než si prohnat hlavou kulku! Taková ideologie se ani za mák neshoduje s mou vírou,ani s přesvědčením kapel, které si poslechnu.
Weikath: I v těch nejčernějších myšlenkách je skrytá naděje. Například titulní skladba: Nehýří zvlášť veselou náladou, prostě upozorňuje, abychom na neznámá místa vstupovali opatrně. Strašně mě štve, že se dnes mnoho mladých lidí snaží hledat smysl života ve všelijakých pochybných náboženských sektách. Někteří se k těmto sektám přidávají z rozčarování nebo kvůli tomu, že nemohou najít vlastní životní cíl, jiní prostě z módy, protože tam vstoupily jejich kamarádi. Přitom častokrát netuší, že riskují vlastní život. To byla tedy naše titulka. Najdou se i pozitivní písničky, třeba první klipovka Power nebo Andiho výtvor Anything My Mama Don´t Like.

Teď si trochu posvítím na Andiho, dobře? Odešel jsi z pink cream 69, kde jsi zpíval melodický metal coby nenápadný zpěvák a najednou se z tebe stala známá hvězda. Nyní jsi však mnohem přísněji sledován. Byl pro tebe tento náhlý přechod těžký?

Deris: Ta změna, myslím, nebyla až taková veliká. Tam jsme hráli metal, tady hrajeme metal…Helloween jsou rychlejší a více se soustředí na kytarovou hru, to je pravda, ovšem v současnosti je vněm dost místa i pro melodiku, není tedy ryze speedmetalová kapela. Například skladba Before The War zasahuje téměř do thrase. Nebo taková balada „Neverland", ta mi vyšla na první pokus. Tvrdost se dá vyjádřit i zpěvem v leže, nemusíš se hned drápat do nevím jakých výšek. Tím se sice stupňuje náročnost, ne však tvrdost. Na turné jsem pochopil, že mi tato kapela poskytuje daleko větší možnosti, než mé předchozí působiště. Třeba takový bubeník Uli Kusch je extra třída světového kalibru. Ukázal jsem mu skladbu Before The War a on mi předvedl dvakrát rychlejší rytmus než jaký jsem si byl schopen představit, a přesto se tím zaměření skladby vůbec nezměnilo, naopak, tempo zvýšilo její nemilosrdnost. Sám bych si takovou rychlost navrhnout netroufal, ale Uli prostě miluje dvoušlapákové bubny.

Když jsme u toho ,co si myslíš o současném trendu Pink Cream 69?

Deris: Nerad bych se nějak k této problematice vyjadřoval. Už jen kvůli tomu, že jsme se nerozešli právě nejlépe. Směr, kterým se začala kapela ubírat, byl zřejmý ještě před vydáním alba Games people play. Tehdy mě stálo veliké úsilí udržet jakž-takž přijatelný feeling. Chtěli jsme udělat materiál alespoň trochu podobný předchozí tvorbě, ale ne a ne se shodnout hudebně. A navíc se neumím moc bavit. Nekouřím,nepiju a na turné jsem se tím pádem ocitl na vedlejší koleji. Nahrnuli mi ke všemu veškerou práci okolo interview a psaní skladeb a textů, jenomže já mám raději, když ruku k dílu přiloží všichni vespolek.

Takže Helloween je kapela, která Andimu určitě vyhovuje, vždyť kromě jeho čtyř písniček se na albu The Time Of The Oath objevily dvě od Uliho Kusche, ačkoliv jich napsal dokonce sedm, titulní skladba je z dílny Rolanda Grapowa a Michael Weikath si na své konto připsal pět songů

Weikath: Nyní jsem práci prožíval doslova tělem i duší. Během tří měsíců jsem napsal pět skladeb. Nikdy mi nedošlo do hlavy, jak mohou některé kapely komponovat geniální věci na poslední chvíli. Já psaní skladeb považuji za těžkou dřinu, která pohltí mnoho času a energie. Skladby If I Knew, Kings will be kings, Steel tormentor, Power a Mission Motherland pocházejí z mého pera. Poslední představuje monumentální devítiminutové umělecké dílo, na než jsem mimořádně hrdý. Skládá se z několika různých částí a přesto působí uceleně. Je to něco takového, jako kdysi keeper

Určitě jste se i vy setkali s názorem ,že k tomu, aby byl Helloween zase Helloweenem, chybí kytarista Kai Hansen. Co vy na to?

Weikath: To je blbost! Nikdo zde nechybí. Větším problémem bylo, že desky Pink bubbles a Chameleon chtěli připravit bez Weikatha. Hansen nám nechyběl ale já nedostal možnost dostat se ke slovu. Kiske se tehdy snažil udělat z Helloweenu svojí kapelu. Já byl naopak pro společnou práci, víc hlav - víc rozumu, jenomže někteří lidé se mnou nechtěli spolupracovat. Tahle věc se musela změnit. Fanoušci od nás čekali přijatelné album, jenomže v kapele to skřípalo a vlastně se dočkali až dnes. Předešlé album představovalo jen jakýsi pokus, aby se dokázalo, že spolupráce může fungovat. Nejvyšší kvalitu se nám podařilo vychrlit až nyní. Skladby, jejichž autorem je Andi, bych mohl napsat i já nebo třeba Hansen, ale je důležité, že nesou stylovou známku Helloweenu. Nyní se sešli v kapele tací lidé, kteří pochopily v čem spočívá kouzlo naší kapely a nechtějí ji za každou cenu přetáhnout doleva nebo doprava.

Chceš tvrdit, že předtím u minulých alb byli fanoušci zvědaví především na jednotlivé osoby, kvůli nimž si ochotně koupili i brak, kdežto poslední dobou kvalita výtvorů Helloweenu stoupá, ačkoliv o tom mnozí pochybovali?

Weikath: V postatě máš pravdu. Zaleží na tom, jak se to vezme. Nikdy nezapomenu na Kiskeho, který při rozhovorech hlásal, že fanouškové musí na změny dozrát. Podle něho se musí posluchač hudebně vzdělávat, aby pochopil náš hudební růst. Věčně jsme se hašteřili. Nedokázal jsem totiž pochopit, proč bych měl předložit fanouškům něco, co nepovažuji za dobré. A navíc všechny, kdo si nekoupili naše desky, veřejně prohlašoval za hlupáky. Jeho zásluhou jsme sice kdysi získaly zlatou desku, jenomže dnes na něho kašlem. Konečně si můžeme dělat, co chceme. A nejkrásnější na tom je, že nikdo nemůže s jistotou připsat autorství jednotlivých skladeb Ulimu, Andimu nebo mně, jsou to prostě skladby Helloweenu.