Ptejte se: Kai Hansen - 23. 7. 05

Zdroj: Helloween.ws

Co jste si myslel, když jste se poprvé dozvěděl, že nové album se bude jmenovat "Keeper Of The Seven Keys - The Legacy"? Myslíte si, že je to dobré rozhodnutí nahrát další "Keeper" album bez Vás a Kiskeho?

Kai Hansen: (smích) Dobrá otázka. První co mě napadlo bylo: "ale nee!". Nechtěl bych se pouštět do něčeho tak velkého, jako je tohle. Určitě ne s jinou sestavou. To je velmi dobrá otázka. Za prvé si myslím, že by se Helloween neměl pouštět do Keepera bez Michiho. To, jestli je "Keeper" možný beze mě musíte rozhodnout vy. Když jsem psal písničky pro Keepery, pro příklad třeba "I Want Out", tak jsem měl v hlavě pořád Michiho hlas a to mě hodně ovlivňovalo. To nebyly jenom písničky co definovaly album, to byla celá ta atmosféra v té době. Samozřejmě, můžete nahrát album s tímto názvem, ovšem další otázkou je, zda dokážete navodit stejnou atmosféru. Tohle mě tedy napadlo, když jsem o tom poprvé slyšel. Takovýto název hodně napovídá, tisk je plný euforie. Je to taky skvělý marketingový tah, nicméně je zde velké nebezpečí, že album nesplní ona očekávání.

Když mluvíte o "I Want Out", pořád se spekuluje zda text písně naznačuje, že jste přemýšlel o odchodu z Helloween.

Kai Hansen: Ano, to je pravda. Tak jsem se opravdu cítil. Situace ve skupině šla dolů, protože jsme se rozdělili na dvě skupiny. Weikath a Kiske na jedné straně a na druhé straně zbytek starého jádra, Markus, Ingo a já. Neshodovali jsme se v dalším směrování naší hudby. Chtěli jsme se více opírat o směr, který jsme hráli předtím. Byli jsme otevření pro různé experimenty, ovšem pokud to byl metal. Oni na druhou stranu pořád říkali: "To chcete hrát metal pořád? Měli bychom se podívat na Beatles, co měli udělat víc."

Jako "Pink Bubbles" a "Chameleon"?

Kai Hansen: Chameleon je výborný příklad toho, jak si představovali, že bychom měli znít. S tím jsem ale měl problém. Bylo to dobré album, ale nedokážu si sebe na něm představit. Mám rád experimentování a věřím, že to při poslechu Gamma Ray slyšíte, ale mám jasnou představu k čemu bychom se měli vázat a co je blízké mému srdci. A jestli to zní příliš stejně jako plytký pop nebo je to jednoduše příliš mdlé, tak to zákonitě začne skřípat a s tím se nemohu ztotožnit. Navíc nikdy se mi Beatles moc nelíbili. To ale není moje věc. Ingo jednou řekl "Hansen je pankáč" a svým způsobem měl pravdu. Takhle bych se nějak charakterizoval.

Jak jste se cítil, když jste oznámil, že opouštíte Helloween?

Kai Hansen: Bylo to komplikované. Přemýšlel jsem o tom více jak rok a první co mě napadlo bylo, že když opustím kapelu, tak se něco změní. Trápilo mě to dlouhou dobu, protože Helloween pro mě znamenal celý můj svět, byl pro mě víc než cokoliv jiného. Na druhé straně nejsem ten typ člověka co se upne na jednu věc a té se drží. Když mám dojem, že něco začíná stagnovat, dokážu se od toho úplně oprostit. Nemyslel jsem moc do budoucnosti. Byl jsem si jistý, že jsem si určité jméno mezi mnou a nahrávací společností udělal a že bych ještě mohl napsat pár dobrých písní. Byl jsem talentovaný hudebník a dokonce jsem měl i pár fanoušků. Hlavní problém ale byl, udělat to velké rozhodnutí, opustit tak úspěšnou kapelu a začít svůj vlastní projekt a Gamma Ray jako skupina musí nejdřív vyrůst. Ale já si byl jistý, že všechno bude klapat dobře a nikdy nebudu tak úspěšný jako Helloween. Během nahrávání "Heading..." snilo pár lidi z nahrávací společnosti o tom, že se tato deska stane zlatou. Hned jsem je v tom zarazil, protože vím pouze o jednom člověku, kterému se to podařilo, byl to Ritchie Blackmore když opustil Rainbow. Byla to pro mě velká úleva vypadnout z toho kolotoče, ovšem musel jsem začínat opět znovu. Zkoušel jsem na celou situaci moc nemyslet a jenom pracovat.

Vaše vystoupení s Helloween minulý rok ve Wackenu ukázalo, že máte velmi přátelské vztahy...

Kai Hansen: Naprosto! Užili jsme si hrozně moc legrace. Samozřejmě někdy jsou vystoupení méně dobré, někdy se stane nějaké neštěstí, někdy se cítíte jako nešika, atd. Ale na těchto akcích musíte bojovat se svou slabostí, protože jste profesionál a lidé chtějí vidět dobrou show. Ovšem nejlepší koncerty jsou ty, na které se opravdu těšíte a publikum to vidí. Potom vás jejich řev a povzbuzování ještě více navnadí.

Co si myslíte o možnosti společného turné Gamma Ray a Helloween jako dvou hlavních hvězd?

Kai Hansen: Zní to hezky, ale moc na to nemyslím. Bylo by opravdu pěkné, kdyby obě skupiny zahrály nejprve samostatné vystoupení a pak by se spojily a jamovaly by spolu. Nové album Gamma Ray vyjde v září a Helloween vyjede na turné krátce poté. Musíte mít na paměti, že je mnoho kapel na turné a fanoušci si nekoupí lístky na každou z nich. Když si představíte, že se musíte rozhodnout mezi 2 nebo 3 vámi oblíbenými skupinami, které hrají ve stejném měsíci, tak je to docela problém. Proto my pořád podstrkujeme našemu managementu nápad se dvěma hlavními hvězdami na jednom koncertě, naneštěstí oni tímto nápadem nejsou vůbec nadšeni, třebaže by to mohl být velice dobrý tah. Myslím si, že Helloween musí hodně bojovat, aby si udrželi jméno v dnešní době. Možná se něco takového opravdu uskuteční po skončení turné. My jsme se trochu odklonili ze zaběhnutých kolejí a začínáme turné hned po vydání desky, což nikdo jiný nedělá. Album vychází 26. září a my hned druhý den už začínáme hrát. Chceme zjistit, jak to bude vypadat když ještě většina lidí asi nebude znát nové písničky a jestli si právě díky koncertu řeknou: "Páni, to album si musím koupit".

V jednom rozhovoru jste řekl, že existují tzv. "master tapes", natočené na turné ke Keeperům...

Kai Hansen: Ano, to je pravda, natočili jsme celkem 3 koncerty a tyto pásky opravdu existují, ale neptejte se mě prosím, kde jsou. Mám několik kopií na kazetách. Bylo by zajímavé je zdigitalizovat a pustit je do světa. "Live In The UK" bylo zklamání, protože bylo velice krátké. Hrávali jsme něco okolo dvou hodin a playlist obsahoval i "Halloween", "Keeper..." a "Follow The Sign". Na konci toho všeho mě to docela vyvedlo z míry, že se vybralo jen tolik málo písniček. Když jsem opouštěl kapelu, tak jsem navrhoval vydání kompletního koncertu jako takové rozloučení se mnou a dárek pro fanoušky.

Kdyby jste měl šanci nahrát album, které by nemělo nic společného s metalem, jak by znělo?

Kai Hansen: Jak jsem řekl předtím, zabývám se hlavně metalem, ale asi by to znělo jako punk. Něco syrového ve stylu Sex Pistols. Mohlo by to být dobré. Nebo něco s opravdu divokým německým textem, něco jako Extrabreit. Každopádně vždycky by to byl rock.

Kde se vidíte tak za 10-15 let?

Kai Hansen: Nechci to vědět (smích). Budu hrát dokud nebudu na jevišti vypadat hloupě. Je lepší říci "Sbohem" když přijde ten správný čas, než ze sebe dělat blbce. To není případ třeba Status Quo. Ti pořád dělají dobrá představení a produkují kvalitní hudbu. Inspirují mnoho lidí a jsou výborní šoumeni. Doufám, že v jejich pozici budu taky, až budu starý.

Bojíte se dnů, kdy zjistíte, že už vás nenapadají žádné nové písně?

Kai Hansen: Ne, tomu nevěřím. Několikrát se mi něco podobného přihodilo, ale pokaždé jsem se něčím novým inspiroval a psal dál. Samozřejmě je to čím dál těžší když se pohybujete ve stejných vodách, ale nadto se musí člověk povznést. Postupem času se stáváte více otevření různým směrům a věcem a rozhodujete se co právě teď chcete dělat, protože "tohle je dobré a tohle taky". Když jste mladý je pouze jedna věc dobrá. Tomu se neubráníte, ale v každém případě jsem dal mé srdce a duši do hudby a to už nikdo nikdy nezmění.

Existují ještě nějaké staré nahrávky z dob Tyran Pace nebo Second Hell?

Kai Hansen: Několik ano. Pravděpodobně jsou uloženy v nějakém zaprášeném sklepení. Měl bych si najít čas a najít je. Už jednou jsem je chtěl najít, přehrát do digitální podoby a poskytnout je na internetu našim fanouškům. Byly to naše začátky. Lidé by mohli zjistit, jak jsme byli malí, když jsme začínali. Nakonec jsme se stali úspěšní silou vůle a proto, že jsme dali naše srdce a duše do hudby. A byli jsme ti špatní. Někde na internetu se objevily nahrávky Iron Fist, ale jsem si na 100% jistý, že se jedná o podvod.

Jsou ještě nějaké další písničky z dob Keeperů, které nebyly vydány?

Kai Hansen: Ne, žádné další nejsou. I když pro "Keeper 1" jsem napsal jeden song, ale nikdy ho nedokončil. Bicí, basové a kytarové party byly nahrány, ale ta píseň nikdy nebyla pojmenována. Pracovní název měla myslím "Kill'em All". Přišel s tím Tommy Newton, protože se domníval, že je to velmi dobrá písnička. Bylo by zábavné dodělat vokální linky.

Jaký je Váš názor na programy sdílející mp3 soubory?

Kai Hansen: Pro muzikanta je to hořké. Nemám na mysli pouhé vyměňování, ale štve mě, že se najdou lidi, kteří na tom vydělávají peníze. Vyměňování mi nevadí. Já jsem taky neměl všechno co se mi líbilo na LP, měl jsem samozřejmě i kazety. Kašlal jsem na to jak to zní. Nikdy jsem neřekl: "To nezní tak dobře jako LP, chci teď dostat LP...". Byl jsem šťastný za kopii na kazetě. Samozřejmě dnes je to jiné. Co mě rozčiluje je, že tímto způsobem se dost nahrávek dostane k fanouškům ještě dlouho před oficiálním vydáním, takže fanoušci se kompletně připraví o překvapení. Pokud to slyšíte nekompletní nebo v nějaké špatné kvalitě, tak už se nemůžete vůbec těšit na originál. To je to, co mě hrozně mrzí a nevím co si o tom mám myslet. Tyhle programy nepoužívám a ani se o ně nestarám. Nejsem tak zoufalý, abych musel slyšet všechno. Kdybych jsi šel koupit novou desku, tak bych to možná zkusil. Například když Judas Priest vydávali nové album, tak jsem z toho měl strach, ale neměl jsem žádný důvod to album hledat měsíce dopředu na internetu. Rád si počkám na oficiální vydání. To je asi tak vše co bych k tomu řekl.

Teď zase z jiného soudku. Filmy. Kdyby jste měl hrát nějakou roli v některém remake filmu, koho byste chtěl hrát?

Kai Hansen: Sakra...nikdy jsem o tom nepřemýšlel...

Halloween?

Kai Hansen: Ne, něco jiného. Určitě by to bylo něco zábavného. Ovšem není možné udělat dobrý remake filmu, protože nikdy to nebude lepší jak originál. Každopádně by to ve stylu např.: "Sons of the Desert" s Laurelem a Hardym nebo "Life of Brian"...tady bych chtěl hrát roli, nejspíš Piláta...bylo by to zábavné... "...the little wascal has spiwit...".

Poslední otázka: najdeme někdy cestu do Budoucího Světa (Future World)?

Kai Hansen: Pokud jste četli texty, které píšu v poslední době, tak odpověď už znáte. Nemyslím si to. Je to utopistický sen. Lidstvo je pošetilé a nikdy se to nezmění. Kopeme si vlastní hrob.