Interview s Uli Kuschem - 1. 6. 1999

Přeložil: Jakub Zeman

Jak dopadl Rainbow Tribute?

Uli Kusch: Vlastně nevím, dělají to v Japonsku a je tam něco špatně s páskami, tak musím počkat a uvidím v pátek. Mix a nahrávání šlo skvěle, takže si nemyslím, že nastanou jakékoli problémy. Vyžádali jsme si hromadu muzikantů z německé metalové scény jako Ralfa Scheeperse, Andiho Derise, Henja Richtera a všechny ostatní současné členy Helloween a Uweho Wessela, jenž je ex-basák Gamma Ray, což jsou milí chlapci a přátelé, kteří se objevili v mém malém droboučkém studiu u mě doma a měli jsme takové obrovské porady. Taky jsem udělal nějaká vystoupení na tomhle projektu s některými muzikanty hamburské hudební scény, takže jsme věděli, jak všechny písně zaznamenat na pásku. Všichni jsme fanoušci Rainbow a jsme jimi ovlivněni a je to látka, do které jsme se dostali, když jsme začali poslouchat hudbu a ty písně mají všechny skvělou atmosféru. Je to věc, kterou jsme se snažili zachovat a je důležité, aby mladí lidé věděli, že před dvaceti lety existovala tahle killer hardrocková skupina jménem Rainbow a stále nějak existuje a bude navždy, a to je to, co jsme chtěli ukázat na tomhle albu.

Takže kdo na albu zpíval?

Uli Kusch: Ralf Scheepers zpívá na „Still I'm Sad", Andi Deris zpívá „Catch The Rainbow" a já zpívám na „Eyes Of The World". Pak jsme měli samozřejmě Henna Basseho, jenž zpívá na zbytku alba a je zpěvákem skupiny Metalium a předtím byl v různých revivalových skupinách jako revivalu Iron Maiden jménem Powerslave. Takže přišel sem a udělali jsme nějaké schůzky a nějaká vystoupení a šlo to moc, moc dobře. Henne je z těchhle zpěváků ten, kdo všechny tyhle písně provádí živě na jevišti, takže proto nazpíval většinu písní.

A teď plánuješ udělat nějaké sólo album?

Uli Kusch: No, za posledních osm let mám nějaké pásky s mnoha nápady na písničky. Mnoho nápadů bylo buď k využití v Helloweenu nebo jinak. Zbytek látky nemohu pro Helloween použít, jelikož už mám pro něj osm písní, které bych chtěl použít. Právě teď by zpěv obstarával napůl Henne Basse a napůl já, ale ještě nevím, jestli ten projekt udělám. Taky dva chlápci z Deep Purple revivalu budou obstarávat kytary a basu. Začali jsme to před pár týdny a do prosince bychom mohli mít kontrakt nebo se pokusit nějaký dostat nebo něco takového. Nevím, jestli vůbec někdy ten projekt uděláme. Chtěl bych, ale možná nebude čas. Zabralo by mi to hodně času, protože to vždycky zabere hodně času dát dohromady album, se kterým jste spokojeni.

Uvažoval někdy Helloween o tom, udělat píseň nazpívanou v němčině?

Uli Kusch: No, uvažovali jsme o tom, ale němčina je velice těžká řeč na to, aby se použila v rockové hudbě. Nemůžeš to procpat do písně, musíš počkat na ten správný moment, když máš nějaký hudební nápad, do kterého by pasovala německá slova a my to tam nechceme procpávat, protože by to znělo jako shit. Je to těžký jazyk s těžkými slovy a chladně znějícím hlasem. Zní to občas velmi chladně, takže je těžké dát tenhle zvuk do rockové hudby.

Napsal jsi nějaké písně pro další album Helloween?

Uli Kusch: Ó, samozřejmě!! Už mám na pásce čtyři nápady a dva z nich vypadají velmi velmi tvrdě. Jedna další je víceméně v pojetí Revelation, ale ne tak úplně stejná a o trochu progresivnější a ta další je spíš něco jako hymnus. Weiki se objeví u mě doma v pátek a chystáme se promluvit si o tom, co se mu líbí a co budeme moct použít, takže uvidíme, co se stane.

Jsi vůbec ovlivněn vážnou hudbou?

Uli Kusch: Jo, jsem, ale je zvláštní, že tady doma nemám ani jednu desku s vážnou hudbou (smích) Jo, protože jsem hrozně líný kupovat si desky a jediná věc, ze které to znám je obvykle televize, nebo rádio; ale můžu říct, že jsem ovlivněn, protože mám tuhle látku rád a lidi si možná myslí, protože jsem napsal intro k Better Than Raw, ale, upřímně, nemám žádné desky a neznám látku Beethovena nebo Mozarta nebo někoho takového.

Když jsi se dostal do hudby, kdo byl tvým oblíbeným bubeníkem?

Uli Kusch: Začal jsem s Kiss a chvíli po tom jsem začal poslouchat Judas Priest a Deep Purple a Rainbow a všechnu metalovou látku z poloviny osmdesátých let a tam je mnoho dobrých hudebníků a bubeníků. Z jednoho jsem byl šokován, když jsem ho slyšel nebo viděl, byl to Dean Castronovo a pak jsem měl rád Simon Phillips. Oba jsou pro mě technicky něco jako jakési idoly. Dnes se o to tak nestarám, protože já si dělám svoji látku a je tu tolik skvělých hudebníků, že nemůžu říct, že tenhle nebo támhleten je nejlepší, protože jich je opravdu hodně.

Jak jsi se dostal do skupiny a znal jsi je, než jsi se tam dostal?

Uli Kusch: No, znal jsem Markuse a mé rodné město jsou vlastně Cáchy, což je blízko Belgie, a moje první skupina se jmenovala Holy Moses a udělali jsme tři desky, pak jsem se na chvíli připojil ke Gamma Ray a udělal nějaké projekty, no a zavolal mi Harrie Smits, což je manažer skupiny a zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát na příštím albu Helloween a já řekl JO JO JO!! To udělám! (smích) Pak jsme měli nějaké schůzky každý s každým a bylo to velmi těžké protože jsme měli jen dva týdny připravit se na nahrávání a za dva týdny jsme udělali desku. Bylo těžké rozhodnout se, jestli se mám znovu připojit k nějaké skupině, protože jsem už měl nějaké zkušenosti s Gamma Ray a Holy Moses a to samé Helloween a oni chtěli někoho, s kým by si rozuměli, a tak, když jsme měli turné k Master Of The Rings, rozhodli se, že mě chtějí, a já se připojil ke skupině.

Jaký druh vybavení používáš?

Uli Kusch: Používám sadu Tama Drum, která je obyčejně vyrobena s dvěmi bass bubny, které jsou 24 na 18 palců a celá sada je stříbrná a chromovaná a Ludwig Black Beauty pro nahrávání a používám činely vyrobené jednou německou firmou. Mám tahle nová Iron Cobra šlapátka a uhhhhh…paličky!!! Potřebuješ paličky, abys mohl hrát na buben! (smích) Dřevěný!

Hrál jsi nějaké kytary na Markusově albu Shockmachine a samozřejmě bubny. Vždycky jsi věděl, jak hrát na kytaru?

Uli Kusch: No, já vždycky píšu písně a umím hrát trošku na kytaru a používám ji jenom za tímhle účelem. Mám doma malý čtyřtrackový automat a drumcomputer a dávám své nápady na pásku. Svou první kytaru jsem dostal ke čtrnáctým narozeninám.

Chystáš se hrát na Weikiho nadcházejícím sólo albu a napsal jsi na něj nějaké písně?

Uli Kusch: Neeee, určitě budu bubnovat, ale nebudu psát žádné písně, on bude ten, kdo bude psát na tom albu.

Proč jsi se rozhodl zpívat Eyes Of The World na svém Rainbow Tribute?

Uli Kusch: No, kluci ze skupiny mi řekli, že bych to měl zkusit a udělat to, vždycky jsem dělal zpěv na pozadí. Bylo to pro mě hrozně těžké a po zpívání jsem ztratil hlas, a zabralo to několik dní, než se to udělalo. Byla to pro mě těžká práce, ale zábavná.

Myslíš, že ještě v budoucnu budeš zpívat?

Uli Kusch: No, udělal jsem to proto, abych zjistil, jestli bych mohl zpívat a myslím, že kdybych dělal sólo album, mohl bych pravděpodobně nazpívat zhruba polovinu písní.

Jak se ti líbí být ve skupině? Zdá se, že vám to spolu skvěle klape.

Uli Kusch: Ano, jsem moc rád, že jsem v téhle skupině, protože ta práce je zábavná, každý je velice společenský a způsob, jakým vše dáváme dohromady je demokratický a taky z toho můžeš žít. V některých zemích jsme opravdu veliká skupina a na to jsem hrdý. Snažíme se a každý pracujeme na jediné věci a ta se jmenuje Helloween.

Jaké je to mít koníčka jako svou práci?

Uli Kusch: No, někdy se cítíš zvláštně a nechceš poslouchat tolik jiné hudby, protože když pracuješ s hudbou celý den, nemůžeš být objektivní. Když jsem začal dělat hudbu, naučil jsem se tesařem a během téhle doby bylo mým snem být profesionálním muzikantem, ale nevěděl jsem, že to dopadne tak dobře a jsem na to pyšný a nikdy si nestěžuju, protože si myslím, že to mám dobré a jsem za to vděčný.

Která alba, z těch, na kterých jsi hrál, jsou tvá oblíbená?

Uli Kusch: No, první album Holy Moses, Better Than Raw a Master Of The Rings. Mám je všechny hrozně rád, ale na Time Of The Oath se mě můj „drumsound" moc líbí a písničky se vyvedly velmi dobře.

Poznávají vás lidé na ulici, když kolem nich procházíte?

Uli Kusch: Moc ne…když vyšel Keeper 2, vím, že skupina byla slavnější a Dr. Stein byl tady v Německu singl číslo jedna a Weiki mi říkal, že nešlo, aby jel metrem a byl nepoznán. Když někde hrajeme, lidé nás poznají v tom městě, kde hrajeme.

Jak se vám líbilo hrát v USA?

Uli Kusch: No, můžu to přirovnat k hraní v nějakém klubu v Hamburku nebo tak. Byl to takový dobrý pocit s publikem a opravdu se mi to líbilo. Bylo to pěkné být v New Yorku. Byl jsem tu před deseti lety a bylo nebezpečné procházet se ulicemi, ale změnilo se to, k lepšímu!

Prodalo se Better Than Raw víc než Time Of The Oath?

Uli Kusch: Opravdu nevím, protože dostáváme informace odtud a od managementu v Británii a od managementu v Německu a od japonských nahrávacích společností. Prodali jsme méně v Japonsku, protože trh v zemi byl větší. Někde jsme slavnější než jsme byli a někde ne. Ve Švédsku jsme se stali známějšími a udělali jsme obrovskou show a bylo to skvělé.

Jak se ti líbilo turné s Iron Maiden?

Uli Kusch: Velmi uvolněné…Nicko je zábavný kluk (smích) Ti kluci jsou všichni opravdu příjemní a neměli jsme problémy a dali nám čas na zvukovou zkoušku a dostatečně jsme jedli a tak. Bylo to pěkné.

Přijedete někdy v dohlednu do USA?

Uli Kusch: Doufám!

Hraješ na nějaké jiné nástroje než na bubny a kytaru?

Uli Kusch: No, můj hlavní instrument jsou bubny, ale někdy hraju na basu, abych udělal nějaké aranžmá.

Jaké jsou dnes tvé oblíbené kapely?

Uli Kusch: Je to velice smutné, že jedna z mých oblíbených kapel, která se jmenovala Faith No More, už neexistuje a byla to, myslím, opravdu dobrá kapela a je tu pár alb Queensryche, která mám moc rád, líbí se mi Annihilator a Van Halen a Metal Church a všechno, co tě rozhoupe!

Německo má mnoho dobrých bubeníků jako Jorga Michaela, je to pro ně běžné, hrát na mnoha albech?

Uli Kusch: Ano, protože německá scéna není pro hudebníky moc velká a dobré profesionální bubeníky je pro metalovou skupinu těžké najít, takže jich není moc na výběr. Například Jens Becker je v téhle skupině a támhleté a je na turné s Rolandovým sólo projektem a byl v Running Wild a teď je v Grave Digger, ale je to spíš jako rodina. S Jorgem se potkáváme každé dva roky na festivalech, je to dobrý bubeník.