M. Grosskopf a S. Schwarzmann - 24. 10. 2003

Zdroj: Musikanisch.de
Poděkování: J. Zemanovi

Hell nebo Hello - jak zlí jsou Helloween?
Fanoušci, které zajímá pozadí Helloween možná zaznamenali, že dýně mají na každém albu nejméně jednu nebo dvě písně s víceméně očividným křesťanským významem. Jak to pasuje ke skupině, která má ve svém názvu "hell"? Než Helloween začali hrát na Halford, měl jsem možnost mluvit s Markusem Großkopfem a zeptat se ho na pár otázek, které pro mě zůstaly po několik let otevřené. Jako psychická a morální podpora mi asistoval nový vydavatel Niels Nielsen. Poté, co jsme si v jakémsi kumbálu vedle halfordských toalet udělali s Markusem a novým bubeníkem Stefanem Schwarzmannem (ex-Running Wild) pohodlí, jsme začali. Nejdříve ze všeho byl dlouhovlasý bassista konfrontován s uváženě napsanými texty. Helloween si už od začátku udržoval lehký odstup od "zlé" image ostatních heavymetalových skupin. Vyjma písní jako "Steel Tormentor", "Heavy Metal Hamsters" nebo "Heavy Metal (Is The Law)", obzvláště jejich první texty měly obecný sociální význam téměř mravoučných hodnot. Je to úmyslné stranění se metalových klišé?

MG: V každém případě jsme se chtěli vyhnout metalovým klišé za účelem udělat něco jiného. Jestli si lidé zakládají na metalovém klišé, je jedno, jestli to je Blind Guardian, Judas Priest nebo Grinder, potvrzuje to způsob, kterým to dělají. Ale proč bychom to my měli opakovat? A my přemýšlíme o tom, co bychom mohli udělat. Uvedli jsme se extrémně rychlými písněmi, které ale i přesto v sobě měly hodně melodie. Už jsme používali dvojité kytary. Pak jsme přidali klávesy a sbory. Znělo to impozantně. No a pak se musí přizpůsobit texty. Text pro "Eagle Fly Free" je plný patosu, takže píseň zní podle toho.

Jeden by mohl říct, že si tropíte žerty z metalových elektrotypů. Když vezmu v potaz obaly vašich alb, kupříkladu "Dr. Stein" singl nebo "Better Than Raw", jsou to typické metalové obaly, které vypadají spíš divně s těmi rozšklebenými dýněmi.

MG: Svým způsobem si tropíme žerty ze sebe.

SS: Podle mě je to nejdůležitější, že jsi po všech těch letech schopen tohle dělat. A věřím, že lidé tomu rozumí. Například ten "bojový pokřik" fanoušků, tohle "Happy Happy Helloween". Myslím, že to vysvětluje všechno.

Vždycky jsem měl dojem, že obchodní značka Helloween byla vždy pozitivní a přátelská navzdory tomu, že hrajete tvrdou a rychlou hudbu, což jste dělali celou dobu.

MG: To byla hlavní myšlenka. Zlé věci se dějí nám všem. Je spousta skupin s depresivními texty a temnou hudbou. Ale když jdeme na pódium pobavit lidi, nechceme, aby se cítili zle, protože možná jsou stresováni jejich každodenním životem, který jim nenabízí nic než frustraci. Všechny druhy věcí nás obklopují. Chceme přijet s pozitivními zprávami a přinést jim trochu štěstí a - ano, naděje.

Ani temné ani obtížné epizody života nejsou ignorovány. Narazil jsem na jeden text, potom, co jsem si koupil "Keeper II". Je to "Save Us". Nějak mi ten text nejde dohromady se jménem Helloween, které se výborně hodí k image metalu. Název tradičního svátku je dokonce změněn na ďábelštější "HELL-oween".

MG: Taky to lze číst jako "HELLO-ween."

Správně! Při pečlivém čtení textu z toho máš úplně jiný dojem. "Save Us" obsahuje pasáž, která je nepochybně autorovým náboženským přesvědčením. Píseň sama o sobě by mohla být popsána jako krátká bohoslužba.

MG: Máme i jiné písně v tom stylu. Dokonce i jednu v latině, "Laudate Dominum". Weiki napsal své vlastní Laudate (anglicky: Praise the lord = chvalte pána, část z klasických katolických zpěvů). Pak pokračoval s psaním písně se svým dřívějším učitelem latiny. A nahráli jsme to. Je to taky náboženské přesvědčení. Dokonce ještě silnější.

Jsou Helloween křesťanská skupina?

MG: Já vím, že Weiki je křesťan. Já jsem rovněž křesťan a Andi také. O ostatních nevím. Máme dva nové členy, víš?

SS: Já jsem římský katolík. Jsem Bavor. (smích) Fakt jsem! Ženil jsem se v kostele. Kdybych byl bez víry, tak by tohle nebylo nutné.

MG: Taky jsem to tak udělal kvůli víře.

SS: Nikdo to ode mě nečekal, nikdo z mých příbuzných, nebyl jsem takový. Bylo to, jak řekl Markus, kvůli víře.

MG: Musím připustit, že do kostela nechodím. Byl jsem v jednom při mé svatbě, to bylo naposled. Jdu do kostelů nebo katedrál, když jsem někde blízko nich. Ale každý může svou víru žít jinak. A když v něco věříš, dělá to všechno mnohem hodnotnější.

Ale když se tak probírám CD Helloween, není skoro žádné CD, kde není přinejmenším jedna píseň, která zmiňuje víru v boha - v tom nejpozitivnějším mínění - ve zjevně křesťanském smyslu.

MG: To je náš způsob jednání s vírou a pozitivními zprávami. Nejsme křesťanská skupina v pravém slova smyslu tak, že bychom objasňovali ostatním lidem naší víru v boha. Neříkáme lidem, aby věřili v boha, když jsme na pódiu. Nejsme duchovní, ale je to v našich písních a jestli chceš, můžeš to odhalit. Tahle poselství krouží kolem naděje, když Andi a Weiki píší své texty. A samozřejmě, hlavně chceme bavit lidi.

Takže nejste German Stryper.

MG: Ne, takoví ne. Ne tak extrémní.

Protože já se o tohle téma dost zajímám, důkladně jsem pozoroval skupiny jako P.O.D. A zjistil, že jen stěží ukazují svou křesťanskou víru na svém DVD nebo v rozhovorech. Nejsem si jistý, jestli to mají nařízené od Warner nebo jestli je tam jiný důvod…

MG: Proč, co je s nimi? Já je znám jenom podle jména.

P.O.D. jsou očividně křesťansky orientovaná skupina.

MG: A zkouší to skrýt?

Jen jsem to tak zaznamenal. Předtím byli v křesťanském labelu a jejich dvě poslední alba byla vydána Warnerem. Od té doby neslyším žádné náboženské komentáře. Na nově vydaném DVD jsou jen dvě nebo tři věci, kde můžeš zaznamenat jejich názor na svět. Myslím, že to dělají kvůli své image u publika.

MG: Tohle dělá hodně skupin. Některé z nich mají například politické texty. Ale protože jsou na prvním místě baviči, někteří lidé říkají, že by se toho měli zdržet, přestože hudba a umění by měly být výrazem osobních názorů pro nebo proti něčemu.

Ptal se tě někdy někdo na tvé křesťanské texty?

MG: Ano, při pár příležitostech.

Co se týká Helloween, je to to samé jako s P.O.D. Nikdy jsem nečetl nic o křesťanských aspektech vašich textů. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se vás na to ptal.

MG: Bylo pár lidí, kteří se na to ptali. Samozřejmě ne pravidelně. Rozhovory se zaměřují na hudbu a ostatní věci, ale můžu říct, že jsem na to dotazován často.

Když jsem si minulý týden skrz na skrz pročítal všechny texty Helloween, vyznačoval jsem si ty s křesťanským významem a poznamenával jsem si, kdo je napsal. Byl jsem překvapen, že Andi Deris, který se ke skupině připojil v roce 1994 rovněž přispěl náboženskými texty. Jeden by se musel ptát, jestli jste tehdy hledali někoho, kdo by v tomhle ohledu do skupiny zapadl.

MG: Ne, my jsme neříkali: Helloween hledá křesťana. Prostě jsme na to nemysleli. Myslím, že když se s někým stýkáš, poznáš, v co věří a jak myslí. Jistě, když je někdo milý člověk, z něčeho to pramení. Když potkáš někoho, koho máš rád, někoho milého, tak s ním nejspíš nebudeš mít žádný problém, a to se potom nemusíš ptát, v co věří.

Takže říkáš, že křesťanská víra pro vás není důležitým aspektem, když hledáte nové členy.

MG: Myslím, že bychom nepozvali žádného satanistu, aby se připojil ke skupině, to by nedělalo dobrotu. Ale když je někdo milý člověk, a dobře spolu vycházíme, tak potom…no, nestaráme se o to, jestli věří nebo ne.

Přejděme k tématu, které by mohlo být tak trochu choulostivé. Dva lidé, kteří byli členy původní sestavy, opustili skupinu a později prohlásili své definitivní světonázory. Jeden z nich je Michael Kiske, který napsal takovou zvláštní knihu, která obsahovala esoterické a antimaterialistické názory.

MG: Ano, byl to nějaký druh jakéhosi prohlášení.

Znělo to jako nějaké politické pojednání ze 70. let. Bylo mezi vašimi názory nějaké napětí, které vedlo k vašemu rozchodu?

MG: Myslím si to, ano. Vždycky byl extrémní ve všem, co dělal, a ve všem, co si vybíral, že bude dělat, často bez žádného jasného důvodu. Najednou byl vegetarián, jeden z těch vegetariánů, kteří něco mají proti těm hamburgerům, co jíš, a tak dál. A pak tam byly ty věci, kterým věřil. Myslím, že žil z toho, čemu věřil. A tahle esoterická látka měla obrovský vliv na rozhodnutí, jaký styl hudby by měl dělat. Ano, sem tam tam byly nějaké hádky, ale z ničeho nic se stal jiným člověkem.

Stal se netolerantním?

MG: Zpočátku. Později zjistil, že s tímhle postojem ničeho nedosáhne. Myslím, že měl respektovat lidi takové, jací jsou. Když mám něco rád, neměl bych říkat lidem, aby se přizpůsobovali mému názoru. A tohle on dělal. Později se to změnilo, ale tak či tak, není to ten důvod, proč už není ve skupině. Bylo tam prostě příliš mnoho odlišností hudebních.

Ve svém prohlášení kritizuje metal, což by zrovna nerozzářilo ničí duši.

MG: Psát prohlášení o životě v jeho věku je trochu… Mám na mysli, co jsi viděl ze světa, když ti je 20 nebo 25 let? Je tohle ten správný věk na psaní prohlášení o životě? Pokud ti je 60, 70 nebo 80 a udělal jsi všechno o čem píšeš… Jsou lidé, kteří už ve svém životě měli všechno, stali se mnichem a něco takového píšou. Myslím, že to je důvěryhodnější, protože toho hodně prožili.

Druhý ex-člen, o kterém bych s tebou chtěl mluvit je Kai Hansen. Když se dívám na obaly alb Gamma Ray, často používaný je symbol Jin Jang vévodící obrázku. Bylo podobné napětí mezi ním a skupinou?

MG: V tomhle ohledu? Vlastně ne. Nemělo to s tím nic společného. Nemůžu říct nic o jeho textech, protože skoro jeho desky neposlouchám.

Koncem 70. let jsem skoro přestal poslouchat tvrdou hudbu. Znovu jsem začal v polovině 80. Byl jsem šokován věcmi, které někteří hudebníci říkali v rozhovorech. Masivně se znovu začaly cenit negativní názory. Rozkvět satanismu byl všeobecně akceptován, a co bylo obyčejně viděno jako negativní, bylo teď dobré.

MG: Ano, a je to tou cestou podporováno. Jsou skupiny, které to berou vážně a ví, o čem mluví. Tyhle skupiny existují. Mají jasnou představu o tom, co dělají a patrně si myslí, že těží ze své image. A pak jsou skupiny, které tuhle image přejímají, ačkoli nemají potuchy o tom, co dělají.

SS: Jen se vezou na tom proudu. Ve skutečnosti neví, o čem mluví. Co je skutečné pozadí a…

MG: …a jakou zkázu tím činí.

SS: …co je důsledkem toho všeho; ten vliv, jaký mají s tímhle typem zprávy.

MG: Nosí svůj obrácený kříž a myslí si, že je to cool. Ale ve skutečnosti není.

Nemyslel jsem pouze satanistickou scénu. Na mnoho obalech jsou obrázky, kde jsou násilí a brutalita považovány jako pozitivní. Dokonce to vrhá svůj stín i na jazyk kritiky: "hudba, která vás praští do obličeje" nebo "zvuk, který vám utne hlavu" (smích). Tyto formulace se později staly standartem v metalovém žánru.

MG: Ano. My jsme to dělali. Na prvním albu jsme měli písničky jako "Murderer"(pro ty co to neví - murderer = vrah)

Nebo "Reptile" (plaz)

MG: To byl takový veselý pokus napsat text o splachování chemikálií do záchodu a znečištění světa, a o tom, jak nám to jednoho dne vrátí nějaká zmutovaná příšera, kterou jsme nazvali plazem.

"Odpovědnost" je klíčové slovo. Je tohle jeden z důvodů, proč své texty omezujete tak, abyste se vyhnuli tomu kohokoli provokovat, protože máte odpovědnost?

MG: Jasně! Píšeme o věcech, o kterých máme jasnou představu. Víš, že máme mnoho písní jako "Eagle Fly Free" o "boji za svobodu" nebo o něčem takovém. A taky často píšeme o osobních zkušenostech. Weiki píše o příhodách se ženami.

Tohle začalo spíše později. První love song je na Chameleonu.

MG: Musíš brát v úvahu, že děláme hudbu už 20 let. Za 20 let se dost změníš. Zpočátku moc nepřemýšlíš o tom, co děláš. Za 20 let toho hodně zažiješ.

Občas se v textu objeví děti - v "The Time Of The Oath", jestli se dobře pamatuji.

MG: Bylo to koncepční album, které se zabývalo proroctvími Nostradama.

Zajímavé, je to jediné album, které neobsahuje žádné křesťanské texty. Jsou tam jen vize apokalypsy.

MG: Bylo velmi vyčerpávající propagovat tuhle desku. Celé promo tour sestávalo z vysvětlování Nostradamových proroctví. Dělali jsme to dva nebo tři týdny, od rána do večera. Z toho se nevyhnutelně musíš začít cítit špatně. Andi přišel s tímhle konceptem po tom, co četl knihy o Nostradamovi.

Ten koncept se hodil k době - krátce před rokem 2000.

MG: Ano, ano.

Zpět k Helloween! Rád bych věděl, jestli vaše křesťanská víra vyšla z života v křesťanském prostředí.

MG: Byl jsem v jedné mládežnické křesťanské organizaci. Má matka mě jednou poslala na nějaký statek, protože neměla peníze na financování prázdnin pro svoje děti. A byl tam křesťanský pořádek; skupina křesťanů, která všechno vedla a řídila. Tam jsem poznal členy své první skupiny, se kterými jsem dělal punkovou muziku. Před jídlem se všichni shromáždili kolem stolu a modlili se. Mě a mému bratrovi to připadalo směšné a smáli jsme se. Museli jsme neuvěřitelně dlouho čekat na snídani. A když se pořád ještě modlili, my už jsme sténali, až konečně řekli: "Dobrou chuť a jde se na to!" A jen potom jedli a my jsme se smáli, když jsme to viděli. Bylo nám 13, 14 nebo tak a něměli jsme ani tušení o takovýchhle věcech. Smáli jsme se, dokud neřekli: "Teď je řada na vás, abyste pronesli modlitbu. Uvidíme, jestli to můžete udělat líp." "Samozřejmě. Žádnej problém," řekli jsme. Mysleli jsme si: "Třeba bychom teď mohli dostat snídani o trochu dřív." Ale pak jsme nabídku akceptovali a další den jsme řekli: "Náš pane. Amen. Dobrou chuť a jde se na to." (smích) Ale nakonec jsme si sedli a udělali jsme to. Pak jsme se o celé té věci dozvěděli víc. Dozvěděli jsme se víc o té komunitě a pak už jsme se nikdy víc nesmáli. Musím říct, že s námi měli dost trpělivosti. Pro Weikiho to bylo jiné, chodil do katolické školy. Vyrostl s tím.

SS: V místě, kde jsem já vyrostl - jiný příklad - jsem byl v obou mládežnických skupinách. V CVJM - Křesťanském společenství mladých lidí, což bylo pro protestanty, i v KJG - Katolické mládežnické organizaci. Nikdo s tím neměl problém. Navštěvoval jsem setkání obou skupin, protože v obou jsem měl přátele. Nebyl s tím žádný problém. Taky jsem byl jednou v katolické náboženské službě. Znám obě strany a nebyl jsem proti žádné z nich nějak předpojatý.

Když máte takový pozitivní vztah ke křesťanství, jak vycházíte se scénou, - ke které jako hudebnící dělající metal patříte - v níž je toto téma tak zmiňováno, a když, tak jen satanistickém smyslu? V některých kruzích metalové scény dokonce mluví o zabíjení křesťanů. Nevidíte to jako problém?

SS: Jsem naprosto proti tomu a bojím se toho. Namouduši! Nemůžu to pochopit! Neznám nikoho, kdo by měl z nějakého důvodu jakýmkoli způsobem vztah k satanistickým kruhům. Kvůli tomu se bojím, protože lidi se bojí věcí, o kterých nevědí. Když vidím věci, jaké tito lidé dělají, od znesvěcování hřbitovů až po - a to se opravdu stalo ve Skandinávii - zapalování kostelů, pak se opravdu bojím, co přijde potom, nebo jak daleko zajdou. Co přijde dál, když černé slavnosti už nestačí, co vlastně budou dělat potom? Jestli opravdu chtějí riskovat životy a obětovat lidi, nebo zapalovat kostely a uznávat to, pak nevím, co bude dál. A protože netuším, co bude následovat, bojím se.

MG: Jsou lidé, kteří to berou velmi vážně a žijou tím. Ale já nevidím křesťanství tím stejným způsobem, jak si ho mnoho lidí představuje; ti, kteří o tom neví, nebo tu myšlenku odmítají samu o sobě. Pro mě svou víru ukazuješ spíš tím, jak jednáš s lidmi v běžném životě, než tím, že každý týden chodíš do kostela. Pořád potkáváme nové lidi. Žijeme v útulných prostorách autobusu po mnoho měsíců a v hotelech jen pár dní. Teď máme tři skupiny na turné (Rage, Mob Rules a Helloween). Pořád jsme si nablízku, a pak můžeš vidět, jak spolu lidé vychází. Znám lidi, kteří jsou křesťany a neví o tom, a netvrdí, že nejsou. Ale chovají se velmi dobře a mě se to zdá pěkné, když to vidím…