Interview s Andi Derisem - Brazílie, únor 1997

Zdroj: www.rockbrigade.com.br
Poděkování: Jakub Zeman

Rok po "The Time Of The Oath"… Můžete říct, že Helloween je konečně zpátky na vrcholu?

Andi Deris: První věc, co jsme zjistili, je že album mělo lepší odezvu, porovnáno s "Master Of The Rings". Prodalo se víc než 300 000 kopií. Myslím, že lidé očividně upřednostňují "The Time Of The Oath".

Možná je to výsledek zvuku, kterým jste se vrátili ke kořenům…

Andi Deris: Nepochybně, protože co jsem se připojil ke kapele, bylo mým záměrem dělat to, co Helloween dělali před lety. Já prostě zbožňuju jejich první alba; všechno šlo fantasticky a myslím, že to zabralo.

Ano, vypadá to, jako kdyby fanoušci na tohle album čekali hodně dlouho…

Andi Deris: Upřímně řečeno, většina fandů Helloween má ráda jenom "Walls Of Jericho" a éru "Keeperů". Očividně byli zklamáni "Chameleonem", což je více popové album. Myslím, že by mě taky zklamalo, kdyby se má oblíbená kapela změnila takovýmhle způsobem.

Myslíš, že "Chameleon" je špatné album?

Andi Deris: Ne, vlastně to není špatné album, jen prostě nevypadá jako album Helloween.

S "High Live" jste konečně docílili vydání tolik očekávaného živého dvojalba. Teď, několik měsíců po vydání, jste spokojeni?

Andi Deris: Řeknu to takhle: Poslouchám to album každý den a pořád se mi líbí. Obyvkle pár týdnů po vydání CD na něm objevíš spoustu chyb, začneš si stěžovat, že jsi měl nebo neměl udělat tohle a tamto… Ale je to živák, nemůžeš tuhle desku přinést zpátky do studia a udělat ji znovu. Určitě, kdybych mohl, předělal bych spoustu věcí, co se mi nelíbí. Ale kdybychom to udělali, lhali bychom fanouškům. A my bychom je nikdy takhle nepodvedli.

Máš kromě Helloween ještě boční projekt. O co jde?

Andi Deris: Než jsem se připojil k Helloween, zpíval jsem v Pink Cream 69. Použil jsem pár věcí, které jsem udělal v té době a smíchal je s trochou heavy a trochou moderních věcí. Ale je to pořád polotovar a musí se to ještě vytříbit.

Máš v plánu vydat tohle album letos?

Andi Deris: Myslím, že album vyjde začátkem dubna v Japonsku a pár týdnů poté v Evropě a Jižní Americe.

Jak sis našel čas na skládání a nacvičování se svým bočním projektem, když se celou dobu věnuješ Helloween?

Andi Deris: Nebylo to těžké, protože mám své vlastní studio s veškerým vybavením, počítači, které potřebuji. V roce 1996 jsme odjeli osmiměsíční turné, takže jsme neměli čas na nic jiného. Ale po tomhle turné jsme si udělali dovolenou a já jsem měl konečně čas na práci na svém projektu.

Strávil jsi vánoce a nový rok se svou rodinou?

Andi Deris: Ano, ale pořád jsem pracoval! (smích) Potřebuji dokončit svou práci a využívám k tomu své dovolené.

Máš v plánu odjet se svým projektem nějaké turné?

Andi Deris: Pokud se to bude líbit, bude stát za to zahrát pár koncertů.

Už jsi přemýšlel o názvu alba?

Andi Deris: Ano, bude to "Coming In From The Rain".

A s Helloween? Máte nový materiál?

Andi Deris: Ano, spousty! (smích) Když jsem přestal skládat, měl jsem hromadu nápadů a oddělili jsme to, co bychom použili pro Helloween a co já ve svém projektu. Máme už pro Helloween hotovo kolem sedmi skladeb.

Kdy začne kapela s nahráváním nového alba?

Andi Deris: Začneme koncem srpna a hodláme nahrávat do konce září. Plánujeme desku vydat koncem tohoto roku.

Už máte název?

Andi Deris: To jsme ještě nerozhodli. Kdybych ti teď řekl nějaký název, pak bychom to změnili a vaši čtenáři by řekli, že jste lháři! (smích)

Použijete stejný recept jako na "The Time Of The Oath"?

Andi Deris: Ano, ale bude to tvrdší, větší nářez.

Při nahrávání posledního alba jste použili staré vybavení, což vyústilo ve "špinavější", tvrdší zvuk. Hodláte opět využít stejnou výbavu?

Andi Deris: Určitě - ano. Použili jsme věci z 60. let, což stvořilo jaksi zdeformovaný zvuk. Výsledek nás dokonale uspokojil, takže nadále počítáme se stejnou výbavou.

Helloween je velice populární skupina v Evropě, Asii a Jižní Americe. Proč jste nikdy nedosáhli popularity v USA?

Andi Deris: Začali jsme mít celkem dost fanoušků po deskách "Pink Bubbles Go Ape" a "Chameleon", takže nás Američané potkali v našem špatném období. Ale strávili jsme asi tři roky, aniž bychom byli v USA v médiích. Takže od té doby, co jsme nebyli v časopisech, na nás publikum očividně rychle zapomnělo. Teď se snažíme, najít si, krok za krokem, opět své místo. "The Time Of The Oath" se umístila na dobré pozici v hitparádě, například. A pořád se prodává, rok po vydání.

Nevedl k tomu také fakt, že jste v USA nikdy nehráli?

Andi Deris: Bezpochyby. Proto jsme taky plánovali turné s několika zastávkami v USA. Víme, že to pomůže v prodeji většího množství desek.

Americký hudební trh je charakteristický kolísáním trendů. Vypořádá se Helloween s tímhle problémem?

Andi Deris: Helloween má svůj vlastní styl, který se může přizpůsobit trendové hudbě. Jsem si jistý, že pokud budeme hrát v USA, přilákáme jak heavymetalové fandy, tak "trendovou veřejnost". Naším záměrem je oslovit každého. Helloween nikdy nebyl módní kapelou, ale něčím jiným. Tohle určitě bude lákat Americké posluchače. Než jsem přišel k Helloween, viděl jsem tuhle kapelu jako skupinu, která by nikdy nepodlehla módním stylům kvůli úspěchu. Vím, že většina našich fanoušků to vidí taky tak a my to musíme ochraňovat.

Helloween měli mnoho problémů s Noise a EMI a teď se zdá, že máte problémy i s Castle. Je pro vás těžké pracovat s nimi nebo naopak?

Andi Deris: (dlouhá pauza) To je otázka oblastí. Podívej, label může udělat skvělou práci v Japonsku, ale jeho americká pobočka nemusí. My nemůžeme tyhle věci kontrolovat, protože se mění podle místa. Když nějaký velký šéf z nějaké pobočky nemá rád naší hudbu, tak nás pochopitelně nebude ve své zemi upřednostňovat. Myslím, že neexistuje label, který by kapelu nebo album prosadil ve všech zemích. Je mnoho zemí a mnoho lidí, kteří v nich pro label pracují. Je nemožné to kontrolovat.

Jste spokojeni se svým labelem? (Castle Communication)

Andi Deris: (pauza) Castle je skvělý label. Je víc zemí, kde odvádí dobrou práci, než zemí, kde je jejich činnost špatná.

Takže zvěsti, že Helloween odejde od Castle jsou nepodložené?

Andi Deris: Ano. Jediné, co můžeme udělat, je ukončit spolupráci s nějakými pobočkami, jako brazilskou, například.

Nejste spokojeni s jejich prací tady v Brazílii?

Andi Deris: Když jsme v roce 1996 začali, mluvili jsme s mnoha lidmi ze Sao Paula a z Ria, a naši fandové nám řekli, jak těžké je sehnat ve vaší zemi CD Helloween, protože label jich prostě dodal do distribuce hrozně málo. Chceme najít label, který se bude opravdu zajímat o brazilský trh. Jižní Amerika je pro nás velkým trhem a my ho nehodláme ztratit. Takže si nemyslím, že budeme pokračovat ve spolupráci s brazilským Castle.

Před pár lety, když se mluvilo o melodickém heavy metalu, vždycky se mínila především německá scéna. Dnes se jádrem scény stává Finsko a další skandinávské země, s kapelami jako Morgana LeFay, Memento Mori, Stratovarius, atd. Jak to vidíš ty?

Andi Deris: Jsme v kontaktu s mnoha kapelami ze skandinávských zemí, poněvadž náš producent, Tommy Hansen, z téhle oblasti pochází. Znám spoustu skvělých skandinávských kapel, a některé z nich jsou dokonce ovlivněny Helloween.

Máš na mysli nějakou konkrétní kapelu?

Andi Deris: Ano, mám na mysli skvělou kapelu, jednu z nejlepších, co jsem slyšel. Je to jedna pětice z Kodaně. Ale podepisují zrovna svůj první kontrakt a brzy změní jméno, takže bych raději neříkal, kdo to je. Příště ti řeknu, jak se jmenují, OK? (smích)

V poslední době naopak neslyšíme o nových kapelách na německé scéně. Jak si tahle scéna vede?

Andi Deris: Spí! (smích) Je pravda, že to v Německu moc nefunguje. Německý hudební trh je vlastně plný techna a tanečních stupidit.

Vypadá to, že ano, protože heavy metal si vede dobře v Japonsku, Jižní Americe a v části Evropy. Nemyslíš, že je to trend, jako kalifornský punk rock, alternativní rock, nebo grunge?

Andi Deris: Chceš vědět pravdu? Doufám, že je to tak! Bylo by divné vidět lidi, jak říkají, že Helloween dělá trendovou hudbu, když vlastně děláme to, co jsme dělali po celý život. Popravdě, nestaráme se, co je in. Ale pokud se nám to stane, přijdou i lepší věci, jako víc turné, víc koncertů a tak…

Lidé tě stále srovnávají s Michaelem Kiskem. Jak se vyrovnáváš s tímhle přirovnáváním?

Andi Deris: Michael Kiske je výjimečný vokalista a každý to ví. Dal do svých písní celé své srdce a výsledek byl úžasný. Takže není jednoduché zpívat písně, které Helloween dělal s ním. Ale já nehodlám zpívat jako on. Mám svůj vlastní styl. Snažím se přizpůsobit si staré skladby Helloween, aniž bych je znetvořil, zatímco nové zpívám vlastním způsobem. Proto jsou fanoušci, kteří preferují Michiho éru a fanoušci, kteří raději můj styl, jenž je agresivnější. Zaleží na tom, co je čí gusto, což nikdo nemůže změnit. Ale teď prodáváme víc desek než za éry "Keeperů". Takže si myslím, že naši fandové jsou se mnou spokojeni.

Kariéra Helloween je charakterizována mnoha problémy, jako Hansenův odchod, Kiskeho náboženské konflikty, Ingovou sebevraždou, hádkami s labely, atd. Jak kapela zvládala tyhle problémy a jak se vůbec udržela?

Andi Deris: (smích) To je jednoduché: Jsme Němci! Život v Německu je těžký. Pro nás ještě těžší, protože v Německu být hudebníkem se nepovažuje za práci. Když žiješ v Anglii a někdo se tě zeptá, co je tvůj job, prostě odpovíš: "Jsem muzikant," a je to bez problémů. Ale v Německu těžko, tam je muzikant synonymem ke snílek. Životní filosofie Němců je "žít pro svou práci", zatímco moje je "pracovat pro svůj život". Když se Němec rozhodne být hudebníkem, musí být připraven na život plný problémů a překážek. Pro nás bylo přirozené udržet Helloween při životě.

Nemáš ještě nějaký job kromě kapely?

Andi Deris: Ne. Už šest let, od doby co se Pink Cream 69 stali úspěšnými, pracuji jen s hudbou.

Helloween hráli tady v Brazílii minulý rok poprvé. Jaké máte vzpomínky na naší zemi?

Andi Deris: (velice nadšen) Nejlepší možné! Už jsem byl v Brazílii před pěti lety, když jsem byl na dovolené v Recife navštívit přítele. A navštívil jsem i jiná místa. Ale když jsem se v roce 1996 vrátil, bylo to úžasné, nezapomenutelný zážitek. Mluvili jsme se svými fanoušky, s ostatními muzikanty a s mnoha lidmi, kteří opravdu mají rádi rock a starají se o něj. Mám spoustu španělských, italských a portugalských přátel, ale Brazilci byli nejvřelejší lidé, co jsem kdy viděl. Mimo to, je úžasné, jak hrdí jste na své kořeny. To mě opravdu fascinuje, protože v jiných státech je těžké najít něco takového.

Na festivalu "Monsters of Rock" jste hráli před brazilskou kapelou, Raimundos. Jinými slovy, neměli jste stoprocentní zvuk a všechna ta světla, na která jste zvyklí. Mnoho fanoušků Helloween nám psalo, stěžovali si, protože to bylo poprvé, co jste tu hráli, zatímco Raimundos tu hraje každý týden. Jak jste se vyrovnali s tímhle?

Andi Deris: Jsme pyšní na to, že víme, že to mnoha fandům dělalo starosti, a že psali stížnosti. Mimo to, rádi bychom se našim brazilským fanouškům omluvili, ale bylo to poprvé, co jsme tu hráli a neměli jsme tušení pro kolik lidí budeme hrát. Překvapilo nás to a mluvili jsme o tom koncertě ještě několik dní potom. Takže, my si na nic nestěžujeme…