Andi a Weiki o albu Rabbit Don't Come Easy

Zdroj: ROCKSHOCK
Autor: Nikolas Krofta
Poděkování: J. Zemanovi

Dvě pětiny skupiny byly vyměněny, na pultech prodejen leží pozoruhodné nové album, a to zdaleka nejsou všechny novinky z tábora skupiny HELLOWEEN. Zpěvák Andi Deris a kytarista Michael Weikath strávili hned několik dní tím, že z hlavního stanu jejich vydávací firmy novinářům z celého světa vysvětlovali, co se stalo a co se dál bude dít. Andi si ale se smutným pohledem vzpomněl na pořizování fotografie, která se jako titulní motiv na obálce časopisu Rockshock objevuje exkluzivně pro východní Evropu.

„Zajíc, se kterým jsme se tam fotili, byl strašně milej a sladkej. Když jsem se dozvěděl, že nám ho poskytli zaměstnanci jakéhosi institutu, okamžitě jsem ho od nich odkoupil. Od té doby žil na mém pozemku na Tenerife. Po několika týdnech ale bohužel sežral jakousi rostlinu, kterou žrát nesměl, a zemřel. Pokaždé, když ho vidím na nějaké fotce, je mi z toho smutno. Na druhé straně se můžu uklidnit pocitem, že jsem mu jeho posledních pár týdnů na zemi hodně zpříjemnil. On v institutu skutečný život vůbec neznal. Tam byl po celou dobu uzavřen v nějaké kleci. U nás na zahradě od rána do noci dováděl, užíval si a moje rodina se do něho kompletně zamilovala. Škoda, že ten chudák nevěděl, co je pro něho dobré a co ne…"

Když už jsme u těch zajíců. Název vašeho nového alba Rabbit Don't Come Easy se dá interpretovat zcela jednoduše, ale taky poněkud perverzně… Jakou interpretaci nejraději používáte vy dva?

„Normální interpretace se mi líbí víc," poněkud překvapivě vysvětluje Michael. „'Pulling rabbits out of the hat' je v angličtině zcela normální výraz. Vysvětluje se to tím, že někomu podařilo udělat něco mimořádného. Něco, k čemu bylo nutné určité umění a určité vědomosti."

„Mě se ale ta zkažená interpretace líbí zrovna tak," může se Andi opět smát. „Na původním obalu totiž měl být zajíc, který zezadu bere slona. To by ale fungovalo pouze tehdy, kdyby se album jmenovalo tak, jak se mělo jmenovat původně, totiž All About Evil. Zcela na začátku jsme si říkali, že je to skvělej název, ale nakonec jsme se rozhodli jinak. Kdybychom ten název použili, všechno na albu by bylo ‚evil', tedy zlý. Ale je klidně možný, že se tak bude jmenovat naše další album…"

‚Evil', temný a zlý?! Podobnou tematikou byste se ale vrátili ke konceptu předchozího alba The Dark Ride…

„To ne," vrtí Andi hlavou a objednává další kávu. Ten den ani ne první, ani poslední. „Šlo by spíš o to ironické zlo, které lidi znají z filmů o Austinu Powersovi. Nám se ty filmy hodně líbí. Především třetí díl. No a podle toho bychom si na albu ze všeho a ze všech dělali legraci. Objevovaly se tam věci jako ‚zlý zajíc' nebo ‚zlý chleba'. Ale jak už jsem říkal: tahle tematika je velmi vděčná a je klidně možné, že do ní příště nastoupíme! Jde pouze o to, že tentokrát se nehodila. Museli jsme řešit jiné věci a moc do smíchu nám opravdu nebylo. Ovšem noví členové kapely jsou oba velkými šprýmaři, a tak by se to samo příště samo nabízelo!"

První ochutnávka „zlého zajíce" se objevuje na reklamním plakátu k novému albu a nakonec i na obou stranách obalu desky. Zajíc se nejdřív vehementně brání vytáhnutí kouzelníkem z klobouku. No a posléze stojí s triumfálním výrazem v obličeji před zmasakrovaným kouzelníkem. Pokud by se tento zajíc dopracoval nějaké popularity, mohl by jednoho dne nahradit tolik citované a tak často u vás použité dýně?

„Dýně už nemůžeme ani vidět," přiznává Michael, „ale přesto se k nim téměř pokaždé vracíme. Nějakým stylem k nám přece jenom patří. Mnoho fanoušků dýně ve spojení s námi chce vidět. A jméno kapely se samozřejmě i nadále spojuje s oním americkým svátkem Halloween a tím pádem i s dýněmi. Ty nemáš dýně rád? Myslíš, že bychom je pěli něčím nahradit?"

To rozhodně…

„Uvidíme, co se v tom dá podniknout. Možná se nám jednoho dne podaří realizovat projekt, ve kterém by dýně nehrály absolutně žádnou roli. Nebo maximálně roli hodně podřadnou…"

V začátcích Helloween existoval typický maskot Fangface. Toho v mezičase adoptovali Gamma Ray. Odvrátili jste se od ‚fangface' k dýním z toho důvodu, že vás přestala bavit právě ona metalové klišé?

„Kai Hansen si tenkrát myslel, že Fangface je skvělá věc, na kterou svět čekal," vzpomíná si Michael. „Já jsem ale byl proti a uvnitř kapely jsem naštěstí měl většinu hlasů. U Iron Maiden ostatně skvěle fungoval a dodneška funguje Eddie a já argumentoval tím, že Fangface v životě nemůže dosáhnout Eddieho. Zdálo se mi laciné honit se za něčím, co už s úspěchem existovalo. Proto jsme Fangface tenkrát prostě vynechali. On nedával kapele další rozměr. Nehledě na to byl velmi nezajímavý a do určité míry i negativní. A já jsem Helloween za negativní kapelu nikdy nepovažoval. Fangface ještě k tomu měl na sobě onu masku, která se v Americe používá na svátek Halloween a nikoho tam nezajímá. Lidi si ji na sebe vezmou jednou do roka a jinak se na ni práší v nějaké skříni. Museli bychom být hodně naivní, kdybychom si mysleli, že přijdeme s tou maskou a uděláme z ní kultovní předmět. Od začátku mi bylo jasné, že to nemůže fungovat. I když Kai to asi viděl a možná stále ještě vidí úplně jinak…"

Ví se, že pan Weikath měl velký…

„…ocas," nadhazuje Andi a směje se pouze do té doby, než se mi dotaz podařilo zformulovat až do konce.

…velký zájem o tvůj kompoziční a pěvecký talent už strašně dávno, a sice už v době, kdy jsi s tvou bývalou skupinou Pink Cream 69 měl na kontě pouze jeden demosnímek. Zajímalo by mě, jestli jsi v té době už znal tvorbu Helloween, potažmo tvorbu Weikathovu…

„Znal jsem písničky jako A Tale That Wasn't Right nebo Eagle Fly Free. Tenkrát jsem o víkendech sedával v rodném Karlsruhe, respektive v tamější kultovní rockové diskotéce Madhouse. A říkal jsem si, že melodie z těch písniček zrovna tak mohly pocházet z mojí hlavy. Já jsem tenkrát ještě s kapelou neměl platnou smlouvu na vydání čehokoli a helloween se s velkým úspěchem pohybovali po hudební scéně. A to po celém světě. No a najednou se singl Dr. Stein dostal do první desítky oficiální německé singlové hitparády a já se nestačil divit a měl husí kůži. Členy Helloween jsem tenkrát ještě neznal osobně, ale říkal jsem si, že jdou na věc velmi chytře, a že všechno a všechny nechávají za sebou."

„Já jsem tenkrát seděl doma u jednoho novináře," vzpomíná Michael, „a ten mi pustil tehdejší demosnímek Pink Cream 69. Jednou jsem si ho poslechl a okamžitě konstatoval: Konečně opět dobrá a originální německá kapela! Okamžitě jsem chtěl vědět, kdo je ten člověk, co tak dobře zpívá a disponuje tak dobrými písničkami. Znělo to jinak než Helloween, ale imponovaly mi jeho kompoziční schopnosti. Líbily se mi riffy, melodie a refrény. Okamžitě jsem ty písničky začal pouštět známým a kamarádům a byl zpočátku hodně zklamán. V podstatě nikdo totiž moje nadšení nesdílel. Tak jsem si pouze říkal, čím ti lidé poslouchají, nebo jestli nejsou nějakým stylem zablokovaní. O něco později se Andi dostavil do Hamburku, protože tam mělo dojít k vyjednávání mezi Pink Cream 69 a jednou velkou vydávací firmou. Já jsem to všechno zařídil tak, abych se s ním mohl sejít a vyzvedl ho na nádraží. Andi v té chvíli sice už zřejmě věděl, kdo jsem, ale musel být značně iritován. Přišel jsem totiž k němu a řekl mu pouze: „Ahoj, ty ale opravdu hezky zpíváš a píšeš pěkný písničky." (Michael tuto větu vyslovuje tak, že rozhovor může pokračovat až po všeobecném minutovém záchvatu smíchu.)

„Já si na to setkání vzpomínám a mně nijak trapný nepřišlo," uklidňuje Andi svého dlouholetého kumpána. „Právě naopak: byl jsem dost hotovej z toho, že se poměrně prominentní muzikant sám od sebe přiznal k tomu, že se mu líbí moje hudba a můj zpěv. Shodou okolností to totiž bylo v době, kdy v Německu s Helloween obdrželi zlatou desku. Tak zdvořilý už ke mně ale Michael od té doby, co jsem u Helloween začal zpívat, nikdy nebyl..."

Jedna věc by mě přesto zajímala. Když si tak dobře rozumíte, proč spolu nekomponujete víc písniček?

„To souvisí s tím," vysvětluje Andi, „že spolu raději někde sedíme do rána, pijeme kafe a kecáme a smějeme se. To nás baví víc, než abychom ze sebe nutili nějaké nové písničky. Na těch raději pracujeme každý sám."

„Přesně o tom jsem zrovna nedávno uvažoval," říká Michael. „Ale když se kolem kapely nakupí tolik nepříjemností - ať už z obchodní nebo osobní strany - k jakým u nás v posledních letech došlo, nemáš motivaci si sednout a společně napsat opravdu dobré a kvalitní písničky. A já absolutně nechci, aby okolo mě a Andiho muselo být ‚vybudováno' nucené kreativní napětí, podle kterého bychom dělali nové písničky. To by bylo stejné, jako kdyby někdo říkal: „Jste manželé, tak spolu musíte píchat. Strkáš jí ho raději dopředu nebo dozadu?" Z něčeho takového nic kloudného nemůže vzejít. Přičemž ještě jednou musím podotknout, že u Helloween jsou všichni heterosexuální…Před lety v Japonsku totiž vznikla fáma, že někdo z nás je homosexuál. Nevím, jestli to souvisí se závistí nebo vztekem…"

„V Japonsku je prostě pár holek-fanynek," vykládá Andi, „které o tobě okamžitě řeknou, že jsi buzerant, když je neopícháš. A ono se to posléze roznese po celém světě přes nějaká nesmyslná internetová fóra. Nakonec se to v Japonsku negativně promítne i na tvoje prodejní čísla. Je to opravdu hodně perverzní princip, ale je to tak!"

„Tak strašný to ale není," obrací Michael šikovně list. „Na albu Better Than Raw jsme spolu s Andim napsali písničku I Can a na novém albu od nás dvou pochází Back Against The Wall. Tedy: my tu písničku v klasickém slova smyslu nesložili, ale já jsem Andimu dodal riff, který mu do písničky scházel. Ten riff mě mimochodem napadl, když jsem se ráno vedle Andiho probudil." Dodává Michael a mě už od smíchu břicho bolí takovým stylem, že nevím, kam to všechno povede.

Paradoxně je zrovna písnička Back Against The Wall tou kompozicí, která nejvíc evokuje vaše předchozí studiové album

„Na to rozhodně něco je," pokyvuje hlavou Michael. „A ještě paradoxnější je, že našemu zvukaři a producentovi se ta písnička vůbec nepozdávala. Říkal, že po albu The Dark Ride bychom se na něco takovýho měli vykašlat. Ale já jsem mu nakonec dokázal vysvětlit, že se na nic kašlat nebude. A že ta písnička na album Rabbit Don't Come Easy rozhodně musí! A pokud to tak chceš vidět, je zrovna tato písnička tím pomyslným mostem mezi oběma alby."

Těch mostů je ale ještě poněkud víc… Na Just A Little Sign, prvním singlu z nového alba, se coby přídavky objevují videoklip k písničce If I Could Fly a posléze ještě kompozice The Madness Of The Crowds. If I Could Fly přitom byl svého času první singl z alba The Dark Ride a The Madness Of The Crowds přídavek na asijské verzi desky.

„Videoklip k If I Could Fly ale byl opravdu skvělej," říká Michael, „Přišlo nám hodně líto, že se svého času nedostal k lidem, a tak se k nim dostane aspoň teď v této formě. Nehledě na to stále ještě uvažuju, že bychom písničku hráli na našich budoucích koncertech. Ještě nikdy jsme ji naživo nehráli, přitom například ve Skandinávii to svého času byl dost velký hit! The Madness Of The Crowds je Andiho demosnímek, který dobře ukazuje, že v době jeho vzniku už Helloween coby kapela nefungovali. Tehdejší sestava už prostě nebyla jedním týmem. Přitom ta písnička mohla znít ještě o hodně líp. Ona už v té původní podobě byla hodně silná a zněla jako nějaká povedená kompozice ze staršího zpěvníka Dia. Mohli jsme ji nahrát s novou sestavou v nové verzi, ale ponechali jsme ji coby časový dokument."

Jak mi ale vysvětlíte, že se na singlu neobjevují jména Rolanda Grapowa a Uliho Kusche, kteří s vámi ve studiu tenkrát samozřejmě byli a na The Madness Of The Crowds hráli?

„To je tak trochu trapas…Výroba singlu musela fungovat hodně rychle a nějaké údaje jsme tam zapomněli dát. Ale teď mě napadá jedna věc," Opět obrací list Michael. Ovšem tentokráte ne až tak šikovně. „Chtěl jsem ti už minule říct něco, co jsem ještě nikdy nikomu neříkal. Svého času v Hamburku fungoval takový hodně kultovní a hodně undergroundový fanzin. Oni vyznávali pouze extrémní záležitosti a v jednom vydání napsali, že hodlají recenzovat pouze kapely, které ve studiu používají jako jeden z nástrojů vysavač. Že pouze kapely s vysavači v nahrávkách jsou těmi pravými kapelami. No a my jsme proto na albu Master Of The Rings, konkrétně do skladby Where The Rain Grows, vysavač použili. Pustili jsme ho ale nakonec pozpátku, takže si toho téměř nikdo stejně nemohl všimnout…"

V tuto chvíli se Michael musí vydat směrem k dalšímu rozhovoru a s Andim se - konečně - můžeme bavit i poněkud vážnějším stylem. Celkem logicky v tuto chvíli musí dojít na jednu z nejtemnějších kapitol v dějinách skupiny. A to hned v několika smyslech.

„Narážíš samozřejmě na album The Dark Ride. Kapela v době jeho vzniku bohužel byla příliš rozpolcená, než aby dokázala táhnout za jeden provaz. V dnešní konstelaci by to album rozhodně dopadlo jinak. Kdyby se totiž například do písničky Mirror Mirror integrovaly dva kopáky, byla by celá věc jasná. Byli by to Helloween. To je písnička, která jasně definuje problém alba. Experimenty za každou cenu, chvílemi i experimenty nesmyslné. Nás tyhle experimenty tenkrát hodně bavily, ale protože si každý z nás hrál v době vzniku alba na vlastním písečku, zapomněli jsme tam včlenit klasické poznávací znaky tvorby Helloween. Na albu téměř nebyly rychlé a jasně melodické písničky. Přitom právě to jsou ti Helloween, které jsem znal, ti Helloween, které jsem chtěl slyšet, když jsem do kapely přišel. A jsem přesvědčen, že spousta lidí to vidí stejně."

Na jedné straně se tvoje definice tvorby Helloween na novém albu Rabbit Don't Come Easy objevuje ve větším poměru, na druhé straně album rozhodně není volným pokračováním klasických alb kapely.

"Takové opakování druhdy úspěšných receptů by stejně nefungovalo. My nechceme lidi nudit těmi pořád stejnými melodiemi a legráckami. Volným pokrčováním ‚Keeperů' v roce 2003 bychom možná potěšili ty nejskalnější fanoušky, ale všichni ostatní by si ťukali na čelo. Chceme ale taky, aby lidi okamžitě kapelu poznali. A na druhé straně jsme se přiklonili i k písničkám Nothing To Say nebo Do You Feel Good. To jsou více či méně ty nejbrutálnější experimenty, které se pod pokličkou Helloween ještě dali realizovat. Když o tom tak přemýšlím: i na The Dark Ride jsme se pokusili o integraci nadhledu a pohody. Jenomže celková atmosféra alba a jeho vzniku to nějak pohřbily a z vlastně veselé písničky jako Mr. Torture se tak bohužel nestala očekávaná odpověď na starší, dnes již klasické písničky Helloween jako Dr. Stein."

Album Rabbit Don't Come Easy vznikalo za zvláštních podmínek. Měli jste v zádech komerčně nepříliš úspěšného albového předchůdce, rozchod se dvěma velmi kreativními členy skupiny a v neposlední řadě i nucený rozchod s nemocným bubeníkem Markem Crossem. Bubeník Motörhead Mikkey Dee s vámi hrál pouze jako záskok a nový kytarista Sascha Gerstner musel během nahrávání létat mezi Německem a Tenerife, protože ještě musel splnit smlouvu se svojí dlouholetou coverkapelou…

„…a přesto to na albu není slyšet… Vysvětlení je jednoduché: každý člověk, který se na vzniku alba podílel, chtěl dosáhnout kvalitativně velmi dobrého výsledku. Například Sascha skutečně létal sem a tam neustále, a přesto nikdy neztratil motivaci a dobrou náladu. Mikkey posléze ve studiu posléze zahrál na tak vysokém stupni, že jsme se všichni museli opravdu hodně snažit, abychom nezůstali v jeho stínu."

Přesto zlí jazykové tvrdí, že Mark Cross byl ‚obětován', protože nebyl pro Helloween dost dobrý…

„To naštěstí nemusím komentovat, protože to, co Mark na albu nahrál, mluví samo za sebe. Ve skladně Listen To The Flies předvedl skvělou techniku a v písničce Don't Stop Being Crazy ukázal velké množství feelingu. Mark se za Mikkeym rozhodně nemusí skrývat. Co do technických schopností jsou oba na stejném stupni. Mikkey pouze hraje ještě o něco energičtěji. Ale Markova nemoc je bohužel neúprosná, Lékaři nám řekli, že se to v dalších třech letech nemusí zlepšit a kdyby kapela tři roky více či méně stála, zemřela by. To nakonec pochopil i Mark a řekl, ať za něho někoho najdeme. Jsem rád, že jsme narazili na Stefana Schwarzmanna. Je to moc příjemnej chlapík a kromě toho skvělej bubeník. A navíc týpek, kterého člověk musí mít okamžitě rád. Původně jsme s ním chtěli nahrát pouze nějaké bonusové písničky (Mimo jiné předělávku Fast As A Shark ze zpěvníku bývalého Schwarzmannova působiště, skupiny Accept - pozn. aut.). Ale všechno to klapalo tak dobře, že už jsme ho nechtěli pustit…Absolutní bomba by samozřejmě bývalo bylo angažmá Mikkeyho pro Helloween. Ale jeho vazba na Motörhead je jasná. On nemá důvod odtamtud odcházet."

Doufejme, že Schwarzmann neustále cvičí. To, co bude muset hrát po předchůdcích Schwichtenbergovi, Kuschovi a Deem, není zrovna nenáročné…

„Stefan o tom ví, a já nemám ten dojem, že by z toho měl deprese. On hodně cvičí, a já si myslím, že do léta, než začneme zkoušet pro světové turné, bude všechno umět nazpaměť. Ale ještě jedna poznámka k Mikkeymu. Když jsme uvažovali o tom, kdo by nové album mohl nabubnovat, napadl nás i Mikkey, zavolali jsme mu a zeptali se, jestli má čas. Říkal, že má čas, a že má i chuť na to zahrát si něco podobnýho, co před lety hrál u Kinga Diamonda. Akorát říkal, že neví, jestli to ještě opravdu všechno zahrát dokáže… Nakonec to zahrál velmi dobře a ve studiu jsme se s ním ‚sčuchli' takovým stylem, že bychom spolu chtěli udělat menší projekt. Až budu mít u Helloween menší pauzu, chtěl bych s Mikkeym a s jedním známým americkým kytaristou nahrát klasické, silně melodické rockové album jakožto moji sólovku. Mám dojem, že to ti lidi ode mě chtějí slyšet. A i já bych od sebe něco podobného po všech těch letech chtěl slyšet."