Andi a Weiki o albu "The Dark Ride"

Zdroj: SPARK 12/00
Poděkování: Pavel Soukup
Pod pokličkou všechno při starém!?
Jak asi bude znít první album skupiny HELLOWEEN pod křídly nové vydávající firmy a především pod křídly producentského tandemu snů: Roy Z - Charlie Bauerfeind? V první řadě je album chvílemi až překvapivě temné a těžké a nechává posluchače do svých struktur proniknout pouze velmi pomalu. Přičtěme k tomu údajné problémy uvnitř skupiny, komunikační problémy právě s novou vydávající firmou a v neposlední řadě i s anglickým managementem. Zdánlivě ne zrovna ty nejlepší podmínky pro nový start, který firma skupině naplánovala velmi velkoryse a nechala ho stát pěknou sumičku peněz…

Sešel jsem se s kytaristou Michaelem Weikathem a zpěvákem Andi Derisem, abych oba hlavní póly skupiny podrobil rozhovorům. Nutno říct, že jsem trval na tom, aby se oba dva rozhovory odehrávaly odděleně. V dalších řádcích si můžete přečíst výsledek.

Michael: Každopádně mě nedostrkáš k tomu, abych proti novému albu HELLOWEEN něco říkal nebo abych ho snad pomlouval. S klukama jsme se domluvili na tom, že i já za konceptem "The Dark Ride" budu stát!

Ještě předevčírem jsem s albem měl velké potíže a považoval ho za dost velký propadák. Ale postupně do toho začal pronikat a teď dokonce můžu říct, že se mi líbí. Ale do vaší kompletní diskografie se stejně těžko dá zařadit. Jedné věci jsem si ale všiml: ty jsi se kompozičně nijak nepřetrhl. S tvojí hlavy pochází pouze písničky "All Over The Nations" a "Salvation".

Michael: Nedá se říct, že bych byl nějak línej. Na album jsem nabídl pět písniček a z nich byly schváleny pouze dvě. Proto z mých úst nemůžeš očekávat nějaké velké komentáře. Tolik jsem na album nepřispěl.

Jak zněly tvoje písničky, které na album nepronikly?

Michael: V té jedné písničce byly evidentní vlivy techna a hard coreu. Vím, že to zní v souvislosti s HELLOWEEN zvláštně, ale já jsem přesvědčen o tom, že kdyby na ni zapracovala kompletní skupina, dalo se z toho něco udělat. Potom jsem měl připravenou jednu věc, která se stylisticky pohybovala mezi "Crying In The Rain" a "Still Of The Night" od WHITESNAKE a nepopřela ani vlivy LED ZEPPELIN a VAN HALEN. Ale o tu zřejmě taky nebyl zájem. No a nakonec jsem měl v záloze písničku "Do You Feel Good". Něco mezi KISS, HELLOWEEN a JUDAS PRIEST s opravdu hodně dobrým refrénem. Ta je z těch třech jmenovaných vlastně jediná, na které se pořádně pracovalo a která se dostala do užšího výběru. Byla ale vyprodukovaná poněkud jinak, než jsem si představoval a vlastně si sni nejsem jistý, jestli byla domíchaná a jestli se s ní bude počítat alespoň na nějaký singl. Faktem ale zůstává, že ji náš management nedoporučil dát na album.

Myslel jsem, že jste v pozici, že firmě a managementu předložíte hotové album a oni ho posléze pouze dodají na trh.

Michael: Bylo to spíš tak, že jsme odevzdali patnáct písniček a koni si s nimi mohli udělat, co chtěli. Je přece na nich, aby album prodali! U alba "Better Than Raw" jsme skutečně všechno udělali sami a odevzdali pouze hotové album, které v té formě bylo dodáno na trh. Ale tentokrát jsme se dostali do zvláštní situace, kdy jsme na jednotlivé písničky z žádné strany neměli ohlas, a tak jsme Royovi řekli, že on je hlavním producentem a že bude na něm, kterých patnáct písniček dostanou naše firmy k dispozici. Alespoň jsme tím zabránili hádkám o konkrétním obsahu alba. No a teď to dopadlo, jak to dopadlo.

Roy v posledních letech postupně získal větší a větší renomé, především svou prací pro Bruce Dickinsona a v neposlední řadě i pro Roba Halforda. Co si o něm myslíš ty osobně? Je to skutečně producent takových kvalit?

Michael: Pro mě osobně to nijak mimořádný producent není. Samozřejmě, rozumí svému řemeslu ví co a jak udělat a Roland, Uli a Markus s ním byli spokojeni výsostně. Mě spolupráce s ním trochu připomínala spolupráci s Tommym Newtonem a Tommym Hansenem při obou dílech alba "Keeper Of The Seven Keys!. Oni nám tenkrát taky asistovali při kompozici textů a při tvoření melodií a částečně i při podobě rytmické sekce. Tenkrát a vlastně i tentokrát jsme ve fázi přípravy demosnímků měli lehké problémy, a tak jsme producenty poprosili, aby nám pomohli intenzivněji, než tomu bývá zvykem. No a oni nám pomohli a tentokrát Roy chvílemi například Ulimu radil, jaké figury má hrát.

Legrační na tom je, že nejtypičtější písničkou HELLOWEEN na albu zkomponoval zrovna Uli. Mluvím teď samozřejmě o úvodním "Mr. Torture". Když jsem album dostal v předběžné verzi a když jsem přesně nevěděl, kdo jakou písničku napsal, tipoval jsem na to, že "Mr. Torture" prostě musí pocházet z tvé tvůrčí dílny.

Michael: Nevím, proč bych dnes ještě takovou písničku měl udělat! V minulosti už jsem jich pár vytvořil. A Uli nenapsal "Mr. Torture" úplně sám. Skladba byla dost zásadně upravena Andim a vlastně i Royem. Ale Uli měl ten původní nápad, a tak se mu kompletní autorství připsalo. Uliho původní demo-verze měla zcela jiný refrén a myslím si, že nelze přeslechnout, že verze, která se dostala na album, není nepodobná písničce "Dr. Stein".

Právě proto jsem si myslel, že písnička musí pocházet z tvojí hlavy…

Michael: Já jsem do ní ale ani nenahrával kytary! Prostě šlo o to napodobit můj legrační přístup k věci, tak jak jsem ho praktikoval především na konci osmdesátých let.

Á propos osmdesátá léta. Jedna z ikon heavy metalu osmdesátých let, totiž Rob Halford, nedávno vydal album "Resurrection". Zaslechl jsem, že na něm a především na jeho formě máš nepřímý podíl…

Michael: Byl to vlastně můj nápad, aby se album z části míchalo v Andiho studiu. Tušil jsem totiž, že by se to mohlo hodit. Paradoxní je, že se tam album míchalo, že zřejmě povedlo, že to míchání poněkud narušilo náš harmonogram, ale já jsem ho ale dnešního dne nedostal! Takže jsem si pár písniček musel stáhnout z internetu. Samozřejmě přímo od firmy Napster. No a z nich je mým největším favoritem prozatím písnička "Nightfall". Myslím si, že Halford udělal dobře, že nahrál to, co nahrál. Alba, které vydal po odchodu z řad JUDAS PRIEST mě do kolenou zrovna nedostala!

Jedna z tvých dvou písniček na albu, hymnická "All Over The Nations", poněkud zaráží tím, že Andi v některých výškách není stoprocentně schopný kontrolovat svůj hlas…

Michael: On do písničky chtěl naprat co nejvíc energie. Navíc jsem mu předložil text, ve kterém se objevuje opravdu hodně vokálů, a to on nemá příliš rád! V demo-verzi písničku nazpíval absolutně uvolněně a absolutně v klídku. Ale když došlo na verzi, která se měla objevit na albu, všechno najednou začal řešit, všechno dvakrát převracel a taky to podle toho dopadlo…

Andi v té písničce paradoxně chvílemi zní jako jeho předchůdce…

Michael: Na demo-verzi to bylo ještě evidentnější. Charlie se mě dokonce zeptal, kdo že to demo nazpíval. Já jsem mu s nadsázkou odpověděl, že Kiske. A on na to: "Kdo? Michael Kiske?! Aha," a posléze se tvářil hodně divně. Až později jsem mu vysvětlil, že to přece jenom byl Andi. Andi se o tom nějakým způsobem dozvěděl a z toho důvodu v nové verzi začal zpívat jinak. Zřejmě se nikomu nechtěl podobat a už vůbec ne Michaelovi. Na jedné straně to chápu, na druhé straně by to nikomu nevadilo a určitě by mu kvůli tomu nikdo nenadával!

Nevím, jestli Michael Kiske půjde až tak daleko a sveze se ve stopách Halforda, ale každopádně se v zasvěcených kruzích ví o tom, že jeho připravované album bude daleko rockovější, ne-li metalovější, než jeho poslední počin "R.T.S.". Co si o takové stylové "otočce" na podpatku myslíš?

Michael: Nechci se k tomu vyjadřovat do té doby, dokud něco neuslyším. Zatím jsem slyšel pouze komentáře k jeho novým věcem, ale samotné písně nikoliv. Uvidíme, co z něho vyleze. Ale přál bych mu rozhodně, aby udělal úspěšné album, které mu opět umožní, aby se hudbou byl schopen živit.

Došlo mezi vámi v posledních měsících k určitému přiblížení? Jste opět v kontaktu?

Michael: Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo. Byl bych rád, kdybychom si mohli zavolat, říct si, jak se daří a co se děje. Ale Michael si bohužel stále ještě myslí, že já jsem tenkrát byl hlavním viníkem a že kvůli mně on tenkrát musel skupinu opustit. A než si tohle pořádně nechá projít hlavou a než se budeme schopni bavit jako normální lidi, k žádnému přiblížení dojít nemůže. Co se stalo, to se stalo. On prostě nemůže od smrti zastávat mínění, že já jsem ten zlej chlap, kterej ho tenkrát vyštval z řad HELLOWEEN.

Nedávno jsem zaslechl jednu opravdu zajímavou věc. Bavil jsem se o vás s kamarádem, který svého času navštívil poslední koncert HELLOWEEN s Michaelem Kiskem u mikrofonu. Jednalo se o vystoupení na vánočním mejdanu hudebního klubu Rockfabrik v Ludwigsburgu. Bylo to krátce před Štědrým večerem roku 1993 a tuším, že tenkrát jste na pódiu věděli, že vás Michael opustí a zároveň už se v zákulisí vší sílou připravoval Andiho přestup z řad PINK CREAM 69. No a kamarád přesto říkal, že vás v tak skvělé formě nikdy předtím neviděl a že ho tím víc šokovalo, když se za několik dní dozvěděl, že došlo k výměně zpěváků…

Michael: No… To skutečně byl památný večer. Památný koncert! Neuvěřitelně dobrej koncert! Všechny strany skutečně věděly nebo minimálně tušil\, k čemu v co nejbližší době musí dojít. My jsme tenkrát k albu "Chameleon", za které jsme sklidili nejednu nepříznivou recenzi, odehráli turné po Japonsku. Museli jsem částečně hrát v poloprázdných halách. Všichni jsme věděli, že to tak dál nejde a že se něco musí stát. Skupina po návratu z Japonska nestála před výměnou zpěváka, ale před rozpadem! Ale dali jsem se ještě jednou dohromady, nacvičili nový program s písničkami, které lidi chtěli slyšet a zahráli v Rockfabrik. Dovedeš si představit, že jsme tam příliš velké množství kompozic z alb "Chameleon" a "Pink Bubbles Go Ape" nehráli… Kiske mi sice nadával, že jsme ho skvěle dokázal demotivovat, ale já jsem pouze řekl, že jsme lidem dali pěstí, že jsme jim naservírovali něco, co oni od nás nechtějí slyšet a že jsme nezahráli tu, tu a tu skladbu. No a to všechno jsem zakončil slovy, že jestli tomu nerozumí, je snílek. A dodal jsem, ať všechno hodíme za hlavu, že krátce před vánocemi lidem ukážeme, o čem HELLOWEEN jsou. Povedlo se a všechno, co jsme na turné "Chameleon" neudělali, jsme ten večer udělali. Hráli jsme hity, hráli jsme výběr našich největších fláků, který jsme decentně prolínali novinkami, a to prostě fungovalo. Na samotném turné "Chameleon" jsme ale hráli téměř kompletní novinkové album a já jsem v očích téměř všech diváků viděl velké otazníky! No a v Rockfabrik bylo jak na pódiu, tak i před ním cítit nadšení, skupina byla sehraná, protože jsme se právě vrátili z turné. Navíc náš strašně bavilo to, že nejsme v žádné hale, ale že jsme v klubu, stojíme přímo před lidma a hrajeme na kytary, který jsou zasrčené přímo do repráků. Byl to poslední koncert a sním a opravdu stál za to. Ale já jsem vinu na Kiskeho odchodu neměl. Po turné za mnou totiž přišli Roland i Markus a řekli mi, že za těchto okolností už další album s Kiskem natáčet nehodlají. No a já jsem navrhl, že tedy bude nutno najít řešení! Michael si myslí, že já jsem tenkrát všechny svolal a nařídil jeho odchod. Přitom já jsem seděl, čekal a všichni postupně přišli za mnou. Zavolali jsme našemu osobnímu manažerovi a poprosili ho, aby Michaelovi zavolal a přizval ho na pohovor. Michael tehdy říkal, že neví, proč by někam chodil, a když se dozvěděl, proč by měl přijít, nepřišel už vůbec. No a já jsem ho od té doby, vlastně od toho koncertu v Ludwigsburgu, s několika malými výjimkami, pořádně neviděl…

Teď jsme opět, jak už to tak při našich rozhovorech bývá dobrým zvykem, pronikli do relativně dávné minulosti. Ty jsi ale nakousl jedno zajímavé téma: transformaci názvu nového alba z "The Dark Ride" na "The Dark Chameleon". Není to úplně od věci, vždyť od dob "Chameleon" jste tak experimentální album jako "The Dark Ride" nevydali. Na druhé straně jste tentokrát experimentovali v relativně logickém a přehledném rámci.

Michael: Já bych to srovnání s "Chameleon" bral hodně opatrně. Bral bych ho pouze do určité míry a bylo by dobré, aby ho používali pouze lidi, kteří se v dějinách HELLOWEEN vyznají. Všichni ostatní totiž uslyší slovo "Chameleon", leknou se, album nekoupí a náš měsíční plat půjde do sklepa stejně rychle jako svého času po oznámení prvních prodejních čísel "Chameleona". Takže raději říkejme "The Dark Ride" a na ten druhej název rychle zapomeňme…

Tak nebo tak, nedokážu se zbavit dojmu, že se s "The Dark Ride" za zády necítíš tak úplně ve své kůži…

Michael: Pojď se o tomto pocitu pobavit až někdy příště. Až budu mít větší odstup a budu schopen říct o albu víc…

Andi Deris (minimálně) poslední odpověď svého kolegy a přítele slyšel a komentoval jí profesionálně nasazeným úsměvem. Moje první otázka, i přes trvající úsměv, směřovala k poněkud nepříjemné záležitosti, a sice ke komunikačnímu chaosu okolo skupiny v průběhu natáčení…

Andi: Všechno to nebyla až tak horký, jak se možná mohlo zdát například z článku v Metal Hammeru. Ale je fakt, že uvnitř trojúhelníku skupina-management-vydávající firma došlo k několika organizačním problémům, kvůli kterým se práce na albu protáhly a kvůli kterým se z velké části musely vypustit pevně naplánované studiové reportáže…

Jinými slovy: problémy, které mě přivedly o další pobyt na čarokrásném ostrově Teneriffe…

Andi: Počítali jsem s tím, že bys se na nás ještě s pár lidmi přiletěl podívat. Ale nepřiletěl nikdo. Tedy s výjimkou několika japonských médií, která nám jasně dala najevo, že pokud se pro ně nebude konat akce na Teneriffe, HELLOWEEN se nebudou konat v Japonsku. To byl klasickej nůž na krk, a tak jsme jich pár chtě nechtě museli pozvat. A paradoxně zrovna z Japonska máme na album nepříliš pozitivní ohlasy. Takže příště za námi zřejmě nepoletí (smích)…

Proč a jak došlo k problémům v onom zmiňovaném trojúhelníku?

Andi: Všechno jako obvykle vycházelo od našeho anglického managementu. Oni jednou informovali naši vydávající firmu a nás ne, podruhé informovali pouze nás a na firmu zapomněli. No a dovedeš si představit, že tím stylem došlo k nejednomu nedorozumění. To nás jako skupinu dost rušilo, protože jsme se vlastně měli soustředit a kreativně pracovat a místo toho jsme museli řešit nějaké fámy a dohady. Ale nakonec všechno nějakým způsobem dopadlo a já jsem rád, že se nám album podařilo odevzdat v termínu. Ještě týden před šibeniční lhůtou jsem tomu nevěřil!

Nevím, jak to vidíš ty, ale myslíš, že rozhodnutí jako první singl z alba vypustit hodně netypická věc "If I Could Fly" bylo dostatečně rozumné? Hned po vydání se ozval nejeden hlas, že HELLOWEEN teď zřejmě opět kráčí cestou experimentů. Písnička je to dobrá, ale dle mého názoru by se hodila spíš na tvoje sólové album…

Andi: Je fakt, že skladba "If I Could Fly" by člověka rychle mohla přivést k nápadu, že HELLOWEEN se stylisticky vrací například k albu "Chameleon". Ale přesně z toho důvodu jsme na singl jako bonus přidali Markusovu písničku "Deliver Us From Tempation", která je až nevěřitelně a která by klidně mohla pocházet z období alb "Walls Of Jericho" nebo "Keeper Of The Seven Keys". Našemu managementu a naší vydávající firmě vlastně šlo jenom o to lidem nabídnout hodně komerční písničku, která by klidně mohla hrát i v rádiu nebo v televizi. Singl se alespoň v Německu podle mých informací dostal do oficiální hitparády, a to pro začátek není špatné. Ovšem to je opravdu pouze jeden aspekt nové desky. Japonci se mimochodem ukecávat nenechali a jako první singl zvolili "Mr. Torture". Tam ale člověk má výhodu, že se média podobně rychlou a melodickou písničkou vůbec nebojí pustit na veřejnost. Když tak myslím na "Dr. Stein", něco takového bylo svého času možné udělat i v Německu. Ale to už je hodně dávno! Bohužel…

Neušetřím tě ani námitky, že "If I Could Fly" na začátku až nápadně evokuje hit "Join Me" skupiny HIM…

Andi: Ale HIM na podobný klávesový motiv přece nemají patent! V popových a rockový dějinách se podobný motiv objevil už minimálně stokrát a v dalších sto letech se ještě minimálně stokrát objeví. Nehledě na to, že moje písnička se po úvodu ubírá zcela jiným směrem než "Join Me"…

Na první pohled člověk registruje tykev na obalu "The Dark Ride". Co se jí přihodilo? Vypadá tak smutně a temně…

Andi: Tykvi vlastně nic nechybí. Daří se jí skvěle! Šlo nám pouze o adaptaci obalu a obsahu alba. Chtěli jsme naznačit, že je to všechno temnější, než by člověk od HELLOWEEN možná čekal, což je dáno v první řadě Royovou slabostí pro podladěné nástroje, ale že pod obalem (či pod pokličkou) je všechno pořád při starém. Jsou tam totálně chaotický písničky, na povrch se dostávají jak vtipné, tak i brutální stránky HELLOWEEN. Skupina, která je tak známá a která už nahrála a vydala tolik alb, samozřejmě sedí na všech možných židlích. Někdo by po nás chtěl další "Walls Of Jericho", "Keeper Of The Seven Keys" nebo "Master Of The Rings". No a někdo ti život komplikuje tím, že po tobě chce něco novýho, netypickýho. Člověk o těchto dvou zcela rozdílných táborech ví a vlastně je nechce rozzlobit. Ale jak ve studiu říkal hned několikrát: "Nemůžeš být miláčkem každého!". Přesně tak to je! Je úplně jedno, co jako relativně známá skupina děláš. Každému se nezavděčíš! A co většina lidí nepochopí: i kdybychom dnes kopírovali naše stará alba, takové "Master Of The Rings" nebo "Keeper Of The Seven Keys" by se prostě nedalo jenom tak napodobit. Ta alba by dnes určitě zněla jinak než tenkrát. A co se týká obálky: chtěli jsme se tenkrát vyhnout barevnému "jak-už-ho-dnes-má-každý" obalu. Obaly "Better Than Raw" a "Metal Jukebox" sice byly skvělé, ale ta tykev přece nemusí být vždycky dobře naladěná. Nemusíme být přece vždycky komiksoví! U "The Dark Ride" jsme se víc orientovali na americký svátek Halloween, který sice taky má být veselý, ale má i svoje vážné, temné stránky.

Ono holt přece jenom není náhoda, že album právě v době tohoto amerického svátku vychází…

Andi: Lidi by si však teď zase neměli myslet, že jsme už jenom totálně vážní a že se orientujeme podle těch hororových filmů o Mikeovi Myersovi. Nechtěli jsme udělat horrorový album (smích). Člověk nesmí zapomenout, že temný element hrál u HELLOWEEN roli odjakživa. Vezmi si jakékoliv album HELLOWEEN a na každém z nich najdeš obrácenou stranu mince. Ať už se bavíme o "The Time Of The Oath", "Walls Of Jericho" nebo "Keeper Of The Seven Keys". Proto ten stylistický kok za tak závažný (na rozdíl od mnoha lidí okolo nás) nepovažuju.

Hovořilo se o tom, že novou obálku měl nakreslit Storm Thorgersen, umělec, na jehož konto připadá obal alba "Pink Bubbles Go Ape", ale například i obaly PNK FLOYD…

Andi: Z toho nakonec sešlo a nový obal zůstal "v rodině". Jedná se o fotomontáž, o kterou se postaral můj kamarád Gisi, který bydlí na Teneriffe a jinak hraje na basu na mých sólových albech. A o kresby v bookletu se zase jednou postaral Rainer Laws.