Interview s Michaelem Weikathem - 19. 11. 2004

Přeložil: Jakub Zeman

Tak, co na nás kapela chystá?

Michael Weikath: Zkoušíme, sbíráme materiál a tak. Shromažďujeme věci, co máme a posloucháme dema, co každý udělal. Jsme v půlce uspořádávání materiálu. Je to vlastně jakási předprodukce, co teď děláme a 20. listopadu přijede Charlie a udělá skutečnou předprodukci alba z toho, co doposud máme. Nevím, kolik songů máme celkem. Doposud jich máme kolem devíti a budeme pokračovat ještě dva a půl týdne. Budeme mít na albu kolem třinácti písniček a momentálně jsou všichni přesvědčení, že tyhle jsou výtečné, na rozdíl od toho, když jsem dával interview k Dark Ride, protože teď máme dobrý materiál, který se každému v kapele líbí. Sascha má pár skvělých věcí, vlastně každý přišel se skvělými věcmi pro tohle album a každému se líbí věci všech ostatních. Také mě se líbí to, s čím jsem přišel. Prostě na těchto písních pracujeme. Charlie přijede brzy, všechno rozebere a udělá předprodukci před skutečnou produkcí. Také máme nového klávesáka, který přichází s novými nápady a snaží se přijít na to, jakým způsobem pracujeme a co děláme. Hrál v kapelách v Německu 30 let, nikdy nebyl slavný, ale je špičkový klávesista. Ví toho hrozně, hrozně moc o muzice, a rovněž dělal produkci jiným skupinám a projektům a je to přítel Saschy, který řekl, že bychom ho měli požádat, aby nám pomohl. V roce 1981 hrál také v jedné německé skupině, která se jmenovala Revolver. Jeli do Japonska a vypadalo to, že budou velice slavní, vyhráli nějaké soutěže atd. Drželi se dva měsíce v anglické metalové hitparádě, jenže potom začali mít smůlu, protože jejich producenta zajímaly jiné věci. Takže tahle skupina, která měla docela velkou naději a byla tak výrazná, neprorazila kvůli hloupým nedorozuměním a termínování či něčemu takovému. Je zvláštní, že se tahle kapela nikdy nevynořila a my teď máme jejího klávesáka. Jmenuje se Friedl. Byl ve skupině Revolver.

Trávil jsi se Saschou hodně času, pokud jste skládali písně společně?

Michael Weikath: No, je jedna písnička, kterou nicméně nehodláme umístit na toto album, ale až na příští. Vidíš, taky se jen tak flákáme a flákání se a pití kafe je také pro práci velice důležité (smích)… Ne, hráli jsme spolu hodně na kytary, ale oba jsme byli zaneprázdněni tvořením svého vlastního, co se týče nahrávání kytarových partů pro dema na harddisk. Pamatuješ si, když se ještě nahrávalo na pásky? Teď jsme všechna dema dali na harddisk.

Jak se bude album jmenovat?

Michael Weikath: Plánovaný název je Keeper 3, ale pokud se věci vyvrbí tak, že materiál nebude vypadat na Keeper 3, název změníme. Zrovna teď ale velice dychtíme po tom, přijít s Keeperem 3, jenže nám stále chybí nějaká dlouhá skladba na způsob Halloween a Keeper Of The Seven Keys. Musíme nějakou napsat, chystáme se to udělat co nejdřív. Na konec února máme naplánovanou produkci alba, což znamená, že budeme dělat poslední mix. Takže na přirovnatelný "Keeper track" máme ještě pár měsíců. Je to ta samá situace, jako když jsme nahrávali původní Keepery. Tehdy jsme měli písničky hotové a víceméně připravené, ale byly daleko od toho, aby byly perfektní, a bylo potřeba mnohem více práce a tu jsme udělali během produkce, což plánujeme i u této desky. Přestože skladby byly už sestavené, nebyly dokončené než jsme začali produkci. Momentálně nemáme ještě k jednotlivým písničkám vztah, ale hodláme si ho udělat. Což se bude v každém případě dít paralelně s tím, co budeme dělat. Každý si uvědomuje, co musí být na téhle desce, a proto se mi líbí skladby, které jsme vytvořili. V podstatě si myslím, že z hudebního hlediska je to co jsme složili přinejmenším o něco silnější než slabší skladby z Keeperů. Mohou tam být skladby, které se lidem nebudou líbit, nebo o kterých lidé budou myslet, že jsou do počtu, přestože na Keeperech jsou takové skladby také, jenže lidé je tak jako tak berou stejně skvělé jako ostatní. Nicméně já vím, že na těchto deskách byly skladby, se kterými jsem nebyl spokojen, a se kterými Kai Hansen nebyl spokojen a které jsme považovali za méně důležité. Takže nyní se snažíme přijít s písničkami, které jsou mnohem lepší než ty, které se lidem nelíbí na původních Keeperech. Alespoň to je náš cíl. Jsem si jist, že pokud se Charlie do celé té věci dostane, bude ve všem přesný, už kvůli tomu, co děláme, a vlastně pod tím musí být podepsaný. Ať už bude dělat cokoli, hlavním problémem bude délka CD…Myslím, že nebude chtít dělat dvouhodinové CD, že ho bude chtít mít krátké, aby mělo větší "úder". Právě teď pracujeme na třinácti skladbách. Jestli se na desku dostanou všechny, nebo jich bude méně, nemůžu teď říct.

Chystáte vůbec vydat nějaké DVD?

Michael Weikath: Chystáme se nějaké DVD vydat, ale ještě nevím, co za DVD to bude. Myslím, že to je víceméně v Andiho hlavě, který má nějaké nápady a ví, co se má udělat. Myslím, že to také záleží na typu matriálu, který máme pro DVD. Nějaké DVD bude, ale nevím jestli to bude živé DVD, všechna videa skupiny, která jsou k vidění na "Pumpkin Video" a "Live Show on DVD", a myslím, že tam budou právě videa jako na "Pumpkin Video" a "Pumpkin DVD", ale jestli tam bude nějaký extra materiál jako nějaká živá vystoupení nebo něco takového, tím si teď nejsem jist. Vím, že tam budou nějaké sestříhané scény, jako co se děje za scénou…Také nějaké zákulisní věci, veselé věci. Kolik tam bude živého materiálu, nevím. Co to bude za DVD, vám teď nemůžu říct, (smích).

Kolik písní napsal každý člen skupiny pro nové album?

Michael Weikath: No, já mám čtyři písničky, Sascha má tři, Andi má pět a Markus jednu. Každý jsme toho ale napsali víc, různé úryvky a tak. Sascha také udělal věci, které by se daly nazvat jako "Offstyle". Chtěli jsme dbát na to, aby se hudba, kterou jsme psali, zapadla do keeperovského stylu. A proč je má angličtina tak divná? (smích). Mám víc nápadů a mám i další materiál, nicméně to není hotové, jen tu a tam nějaké úryvky a prozatím je nepoužiji, jelikož se chci soustředit na písničky pro tuhle desku. Opravdu rozlišuji materiál pro keeperovskou desku a pro jakoukoli jinou, protože je možné udělat to a to pro helloweenskou desku a to a to pro keeperovskou desku.

Proč jste si vybrali SPV jako váš nový label?

Michael Weikath: Protože nám udělali nejlepší nabídku, o což se snažili již v minulosti. Ostatní nabídky se ani trochu nepřibližovaly tomu, co nám nabídli. Musíš pochopit, že žijeme ve složité době, poněvadž trh se změnil a hudba se stahuje přes internet a my jsme tam také. Moc to nepomáhá, protože prodeje desek se dramaticky snížily každé skupině v hudebním průmyslu, nejen nám, a tak nahrávací společnosti už nemohou nabízet ráj, jaký byly schopny nabízet předtím a musí sledovat trh, a také se staly více otrlými. SPV byl label, který nám v minulosti vždycky dával dobré nabídky a momentálně máme tak pět šest starých přátel, kteří tam pracují, a předtím jich tam bylo jen pár, což nám nestačilo, abychom k SPV šli už tehdy. Teď je tam víc lidí, které známe a prostě to tak teď jinak dopadnout nemohlo. Nuclear Blast dali nabídku, SPV dali nabídku, i jiné společnosti daly nabídku, ale poslední rozhodnutí bylo jít k SPV, také kvůli tomu, že jejich šéf nás přesvědčil, že nemá žádné zlomyslné záměry nebo něco takového. V minulosti byli SPV distributorem Keeperů, a ani tehdy neměli žádné zlomyslné záměry, a jen prodávali desky, jak bylo ve smlouvě, a my je nemůžeme vinit za to, že jen prodávali desky, protože jsme měli dříve špatné kontrakty s naším labelem.

Změnili jste management ze Sanctuary na Bottomrow. Proč jste se rozhodli, že potřebujete změnu a proč zrovna Bottomrow?

Michael Weikath: No, důvod byl proto, že se Sanctuary v poslední době tak "zmohutněli", že kontakt mezi lidmi dost vázl a občas docházelo k nedorozumění, ale v podstatě se s nimi pracovalo dobře. Jenže tentokrát to začalo být únavné a styky uvnitř labelu se často měnily, v jednu chvíli se sice zdálo, že by vlastně všechno mohlo pokračovat, ale na druhou stranu se vyskytly názory ukončit to mírumilovnou cestou. Dříve nebo později by nemuselo být možné kontrakt ukončit, jenže v danou chvíli stačilo pár slov a každý zainteresovaný se musel rozhodnout, co dál…jestli tak, nebo takhle, nebo jak… Stále máme přátelský vztah k Rodu Smallwoodovi, a já mu vlastně dlužím nějaký pěkný e-mail, protože každému ze skupiny napsal pěkný e-mail, kde nám přál vše nejlepší do budoucnosti a pozval nás na pivo, v případě, že bychom se nachomýtli v Londýně, takže mezi námi není žádná zášť a já mu ještě musím odepsat a poděkovat za ten pěkný mail. Dokonce jsem i řekl někomu z kanceláře Sanctuary, aby mu vyřídil poděkování, kdyby mi třeba trvalo déle mu odepsat. Samozřejmě se víc starám o jiné věci, protože bude víc věcí, které bych měl napsat Rodovi než jen jednoduché: Zdar Rode, díky!, chápeš? Musíme ještě urovnat pár věcí s kontraktem, což je skoro u konce. Nezamýšlíme pokračovat v práci s Harrie Smits a hlavní člověk, co to zařizuje, Jan Bayati [dělá manažera rovněž Pink Cream 69], říká, že by oni měli dělat management a jiní lidé jiné věci, takže my jsme v situaci, kdy se musíme rozhodnout, co budeme dělat v budoucnu. V minulosti byly jisté věci zdlouhavé, například…kde je obchod? Kde byl obchod? Co webové stránky a podpora webmastera?Kdo podporoval našeho webmastera celou tu dobu? Takže jsme se rozhodli jít k Bottomrow. Bottomrow pracovali bezchybně během našich několika posledních show a udělali výbornou práci a doteď to vypadá docela dobře.

Proč vám hrál Kai Hansen v několika písničkách ve Wackenu?

Michael Weikath: No, aby byla nějaká sranda, a protože to občas po nás chtěli. Ještě jsme měli takovouhle příležitost v Ludwigsburgu, jak můžeš dobře vědět. Byla to zábava a promotér Wackenu k nám přišel a řekl: Měli jste Kaie v Ludwigsburgu, tak proč ne na mém festivalu? Tak jsme mu řekli, že Kai s námi bude hrát na pódiu jako součást dohody. Také tady není žádná zášť a byla to jednoduchá záležitost, Kai měl ten den volno a my také. Vlastně nebylo jednoduché to zařídit, ale my jsme byli šťastní, že měl čas přijet a bylo to, abych tak řekl, milé, že přijel. Byl to rovněž dobrý způsob, jak všem ukázat, že všechny ty fámy a ty věci z minulosti očividně nejsou pravdivé, nebo jsou pravdivé jen do jisté míry. Většinou do menší míry. Neměli jsme žádné problémy a ve skutečnosti to byla dobrá doba. Mohli jsme udělat trochu víc a on mohl udělat trochu víc, ale my jsme všichni zaneprázdněni a on je zaneprázdněn a my jsme dělali spoustu interview a všechno to kolem, a pro některé lidi to stále bylo málo.

Přestože propagace byla špatná, vrátíte se do USA na dalším turné?

Michael Weikath: Určitě. Pokud bude zájem a propagace bude lepší. Počítám, že s novým managementem to bude možné a SPV má v USA velmi silné partnery. Možná, a říkám to opatrně…silnější než Nuclear Blast, protože se zdá, že to v USA nebylo tak dobré, jak to mohlo být, takže do budoucnosti to bude muset být vyzkoušeno příslušnými lidmi. Já jen vím, co SPV dělali v minulosti s BMG a to bylo dokonalé. BMG byli schopni přivést Helloween tam, kam jsme tehdy patřili. Uvidíme, jestli budeme pracovat ve stejných podmínkách.

Jak těžké na produkci bylo Rabbit Don't Come Easy se všemi těmi problémy s bubeníky, zatopení vašeho studia, atd.? Jak bylo těžké tohle album udělat?

Michael Weikath: No, byli jsme zhypnotizováni a vlastně to nebylo tak zlé, i když pro Andiho a Charlieho to bylo zlé, protože trpěli neuvěřitelně velikým stresem, že, hm, nemohli produkci dokončit, protože Markova situace byla čím dál víc zřejmá, což byl jediný opravdový problém, ničící celou tu věc a bylo to také smutné, protože Mark onemocněl a my jsme toho po něm chtěli víc, ale on nemohl. To ostatní neznamenalo víceméně nic. Pro Saschu to bylo stresující, protože musel létat sem a tam, poněvadž jeho dřívější profesionální kapela ho nechtěla pustit dřív, protože stále měli koncerty, kde musel hrát, a kontrakty a další věci a vše záleželo na jejich spolupráci a Sascha jim musel vycházet vstříc. Nebylo to tak drsné a těžké, jak by se mohlo zdát. Bylo to hodně zábavné a v Hamburku bylo po většinu času velmi horko, a na Tenerife pěkně a byla to legrace, na rozdíl od té věci s Markem.

Hodně lidí, co mi mailovalo, říkalo, že tahle kapela nikdy nezněla lépe než na turné k "Rabitovi". Byla "chemie" mezi členy opravdu dobrá?

Michael Weikath: Ano, myslím si to. Musí to tak být, pokud chcete odstranit ten veliký stres, který na takovémto turné je, protože když se podíváš na data, zjistíš, že jsi pod velkým tlakem a podívej se na jihoamerický rozvrh, a měj na paměti, že je letadlo, které na tebe čeká každý den a jsou tam věci jako klimatizace a klimatizace na hotelích a víš, že zpěvák musí zpívat a bubeník dýchat a klimatizace může být škodlivá a může zatěžovat vaše tělo. Když jste na turné, znamená to velký tlak, ale je zábava hrát pro fanoušky, protože jiné věci by to mohly znesnadňovat. Mohl bych říct: "Bylo to super!" nebo něco takového, ale ne celou dobu to bylo super; snažím se být upřímný a netvrdit, že to tak je..

Před pár lety jsi hodlal nahrát sólovou desku. Proč jsi se rozhodl jinak?

Michael Weikath: Nebyl čas! Chci říct, kde byl čas nějakou desku udělat? V časech The Dark Ride, kdy jsem bojoval o to, abych si udržel svou pozici ve skupině, kdy jsem si myslel, že nejsem vítán a vlastně jsem chtěl odejít…Jak bych mohl doufat, že moje deska by byla dobrá? Právě teď bych mohl sedět doma v komůrce, sepisovat party, nalepovat je na sebe a posléze to nazývat sólovou deskou, jenže všichni by byli zklamaní a byly by na to špatné recenze, a já nepotřebuji, aby to šlo dohromady s tím, co už mám. Myslím, že věci neberu na lehkou váhu a stejně tak nejsem žádný supertalent jako ten chlápek, co hrál s Whitesnake a Frankem Zappou a musíš mít na paměti, že jezdíme na turné, nahráváme, děláme propagační práce, a v mém životě si musím také najít volný čas. Chápeš, mohl bych se oženit, nebo s někým chodit, ale ne za těchto okolností. Můžeš se vsadit, že holky, které jsou se skupinou a vdaly se za kluky, tohle všechno dělaly posledních několik let, neměly moc šancí dosáhnout něčeho na osobní úrovni, protože byla spousta jiných věcí, které si bylo nutno uvědomit. Kdybychom nebyli bývali dělali Metal Jukebox, byl bych měl trošku času, udělat sólovku, ale musel jsem nahrát 86% kytar, což mi zabralo sedm týdnů, s tím, že jsem nahrával každý den. Vzbudil jsem se a šel jsem do studia nahrávat, nahrávat, nahrávat a nahrávat a pak jsem šel do postele a ráno se probudil jen proto, abych nahrával, nahrával a nahrával. Nejsem typ člověka, který, když dokončí tvorbu hudby, jde hned potom udělat ještě víc. Je dost lidí, kteří naříkají, že nikdy nemám čas, nikdy nezavolám a nikdy nikde nejsem.

Jak dlouho, myslíš, že budeš hrát tenhle styl hudby?

Michael Weikath: Nevím, mohl bych hrát oldies, například Peter Frampton právě vydal DVD. Je to mnohem lepší, že Frampton vyšel živě; myslím že je to přinejmenším to superdobře se prodávající album ze sedmdesátých let. Byl jsem velmi překvapen, protože Frampton na mě nikdy moc nezapůsobil, ale tímhle DVD ano. Takže to znamená, že lidem se líbí, když mohou jít na pódium všichni plešatí a s brýlemi, vypadajíc nemocně, ale dělají to, protože to má cenu. K tomuhle jsme nikdy neměli příležitost, nebo možnost, vidět něco takového. Většina zakladatelů rocku brzy zemřela kvůli drogám, stresu a podobným věcem a nemáš moc příkladů, kde by sis mohl říct: "Jo, to bylo skvělý!" nebo "Viděli jsme Queen, když jim bylo pětasedmdesát." No, a to se nestane. Je mi to jedno, (smích), nevím…dokud to je sranda a nutnost, můžeš to dělat! Nedokážu si představit, že bych nedělal hudbu, a co jsem vždycky říkal je, že až mi bude 55 nebo 60, chtěl bych dělat nějakou větší rockovou hudbu…jako Meatloaf nebo případně něco jiného…nebo něco jako ELO či Paula McCartneyho, něco, co není metal. Ne že bych metal neměl rád, naopak, ale vždycky jsem pro budoucnost přemýšlel o něčem takovémhle…není to nic jiného, než když jsem například dělal pro Helloween If I Knew a podobně. Ani ostatní kluky z kapely si nedovedu představit dělat něco jiného než hudbu, jeden z nich by mohl být producent; také bych rád napsal nějakou hudbu k filmu, kdyby se mě nějaký trouba zeptal, ale nemám s tím zkušenosti, a i v pětapadesáti bych dělal takové věci. Je mi teprve 42 a možná se to nestane, než mi bude 75, ale proč ne? Mám to rád a umím si sebe představit, jak se zabývám metalem 40 nebo 50 let mého života. Jen mám v hlavě jiná pole zájmu, jako sbírání cédéček, mám metalová cédéčka a sbírám i jiná cédéčka, takže?!