Interview s Michaelem Weikathem - 26. 3. 2004

Zdroj: rocknrolluniverse.com / helloween.com.pl
Autor: Inka
Přeložil: Jakub Zeman

Právě jste se vrátili z dlouhého světového turné, které vedlo z Evropy přes Ameriku do Asie. Mohl bys to nějak krátce shrnout?

Michael Weikath: Jako vždy jsme navštívili spoustu zemí. Stručně můžeš shrnout festivaly, ne několikaměsíční turné. Ale všechna turné vypadají asi takhle: Dostaneme se na spoustu míst a máme spoustu vystoupení. Já bych byl pro to, abychom jeli kratší turné. Ale myslím, že to spíš nepůjde. Musíme podporovat prodeje našich desek. Každý nám chválí naše poslední album Rabbit Don't Come Easy, nicméně deska se neprodává zrovna nejlépe. Štve nás to.

Myslíš, že je to internetem? Že si lidi radši stáhnou mp3, než by si desku koupili?

Michael Weikath: Před rokem jsem tvrdil, že v internetu nevidím žádné nebezpečí. Změnil jsem názor.

Sedí známá fráze "drogy, sex a rokenrol" na současný Helloween?

Michael Weikath: Mýlíš se, je to "sex, drogy a rokenrol". Sex je první. Ale odpovídám ne, nesedí. Je to jen rokenrol. Myslím, že rokenrol je spíš o srandě. Nemáme moc času na sex, když jsme na turné. To můžeš dělat jen když se umíš pohybovat rychle, víš, když ti stačí záchod na letišti. Deset minut, víc ne. Dokonce ani nemáme čas se pořádně vyspat. A drogy? Kdybychom na turné brali drogy, nebyli bychom schopni hrát dobře. Podle mě "sex, drogy a rokenrol" je pro hudebníky, kteří hrají dvacet koncertů ročně a je jim putna, jestli naplní místo o kapacitě stadionu ve Wembley.

Jaký máš vztah se Saschou? Je o mnoho mladší než ty. Je pro tebe spíš dítě nebo dobrá společnost ke skleničce?

Michael Weikath: Sascha nepije. Nevím, co chceš slyšet. Nejsme banda týpků, kteří rádi vysedávají nad flaškou.

No, ale určitě máte na turné nějaké párty?

Michael Weikath: Nemáme na to čas. To je pro mladší kapely. Turné je dřina, to budu říkat vždycky. Po koncertech jsme až příliš unaveni. Podívej na mě, na moje pytle pod očima. Spal jsem jen pár hodin. Nedívej se na to jako na výtku, jen se mě ptáš na věci, které nejsou při naší profesi možné. Nerad bych rozpouštěl kapelu jen kvůli večírkům.

Takže hudba je pro tebe spíš práce než zábava?

Michael Weikath: Přijde moment, kdy se zábava stává prací. Nedělám nic jiného. Potřebuji si vše propočítávat, jinak bych neměl peníze na mé každodenní výdaje. Musíme se soustředit na dobrou hru a očekávání lidí. Jsme jim zavázáni. V šedesátých a sedmdesátých letech to bylo jinak. My musíme být v hraní dobří.

Změnil se tvůj pohled na muziku od té doby, co jste založili kapelu a dosáhli úspěchu?

Michael Weikath: Ne. Jediný rozdíl je v tom, jak pracoval hudební průmysl v letech sedmdesátých a jak teď. Tehdy bylo mnohem méně kapel vykořisťováno hudebními společnostmi a manažery. Nám se to taky stalo. Myslím, že my můžeme říct - narozdíl od mnoha jiných kapel, které tu jsou taky dlouho -, že jsme měli ještě velké štěstí. Pořád hrajeme a chceme hrát a máme komu hrát. Stále jsme populární. Lidi plní stadiony. Ne každá skupina si tohle může říct.
Lidi teď utrácí horentní sumy za nejnovější technologie - foťáky, videohry, kazeťáky… ne kvůli hudbě. Desky se prodávají stejně špatně jako v sedmdesátých letech, ale tehdy bylo mnohem těžší je sehnat. Někdy to byl prostě jen sen, koupit si desku.
Lidi jsou moc sobečtí; vše, o co se starají, je jak by mohli být v pohodě. Chodí na techno nebo na diskopárty, ne na rockový koncert. A stává se jen zřídka, že vzhlížejí k idolům. Já osobně mám všechny desky Davida Bowieho a dost toho o něm vím. Neumím si představit, že bych řekl "stop" a přestal bych ho už navždycky obdivovat. "Serem na Bowieho, dem na disko!" - Umíš si představit něco takového?

Takže si myslíš, že bigbít je dead?

Michael Weikath: Ne, není dead. Jen zrovna teď není na vrcholu.

Kdo bys chtěl, aby udělal cover nějaké písně Helloween?

Michael Weikath: Judas Priest. To by bylo pěkné. Vždycky jsem je měl rád.

Jak Helloween slaví Halloween?

Michael Weikath: Často si navzájem zavoláme s přáním šťastného Halloweenu nebo si pošleme mejl. A pak si odpovíme: "Ano, jsme šťastní".

Kdyby se měl o Helloween natočit film, kdo by měl hrát hlavní role?

Michael Weikath: Hmmm, mě by mohl hrát Michael Douglas. Pravděpodobně by s kytarou vypadal divoce. Mohl by dělat, jako že s ní střílí! Ale potřeboval by delší vlasy. Andi by jistojistě chtěl, aby ho hrál Marlon Brando. Ale nevím, kdo by měl hrát Saschu a Stefana. A Markus? Ten je nenahraditelný!

Fandíš nějaké kapele, která se objevila během posledních pár let?

Michael Weikath: Edguy zní velmi dobře.

Kdybys měl stvořit kapelu snů, které hudebníky bys poprosil o účast?

Michael Weikath: Kdyby vstal John Lennon z mrtvých, určitě bych poprosil jeho. S Markusem jsme se na posledním turné dívali na celou antologii The Beatles. Skvělá práce! Dokonce jsme se s nimi začali porovnávat, ale nebyli jsme úspěšní, jelikož The Beatles byli čtyři a nás je pět. Ale je to má nejoblíbenější kapela, neumím si vybavit lepší.

A tvůj oblíbený alkohol?

Michael Weikath: Mám rád tlamolepy. Můžu hodně drinků…

Kdybys nebyl muzikantem, kým bys byl?

Michael Weikath: Nevím. Asi malířem.

Mám tu taky spoustu otázek od polského fanklubu Helloween. Vadilo by ti, kdybych tě poprosila o odpovědi?

Michael Weikath: Ne, když se nebudeš ptát na Michaela Kiskeho.

Ne, na Kiskeho ne, ale mám otázku týkající se člověka, jehož jméno je Ritchie Abdel Nabi. A otázka zní: Proč se nestal stálým členem Helloween?

Michael Weikath: Nestal se naším bubeníkem, protože by trvalo příliš dlouho se sehrát. Později se ukázalo, že existovala spousta věcí, které pro něj byly mnohem důležitější než kapela. Bylo hezké spolu hrát, ale zjistili jsme, že se k nám nehodí. Hudba, co jsme hráli, pro něj nebyla hudba. Bylo pro něj příliš těžké naučit se hrát všechno to, co složili jiní , na čem se nikdy nepodílel. Vůbec se k Helloween nehodil. Asi tam nebylo dost nadšení. Něco tam bylo špatně, ačkoli věděl, co jsou Helloween zač.

Další otázka se týká osoby jménem Ralf Scheepers. Kolikrát s vámi vystupoval? Uvažovali jste o něm někdy jako o členu Helloween?

Michael Weikath: To, co si lidé mohli přečíst na fóru na našich stránkách, nebyla pravda. Všecko byly klepy. Nikdy s námi nehrál. Jednou nebo dvakrát se ukázal se mnou a Markusem, když jsme hráli Future Word. Nic víc. Neměli jsme v plánu ho vzít k Helloween.

A Mark Cross? Co je s ním?

Michael Weikath: Je velmi smutné, co se stalo Markovi. Je nemocný a jeho nemoc se jmenuje mononukleóza. Čekali jsme na něj dlouho a doufali jsme, že s námi bude hrát. Mockrát jsem mu volal a ptal se ho, jestli s námi bude hrát. Když se zlepšil, řekl že ano. Přišel k nám do studia a začali jsme zkoušet. Ale slábl a slábl… Po mnoha hodinách už neměl vůbec žádnou sílu. Nakonec jsme se museli rozhodnout, že najmeme někoho jiného. Pak jsem potkal Stefana. Marka je nám moc líto. Bohužel, stalo se. Taky jsem měl potíže s krkem. Můj doktor mi poradil, abych nelomcoval hlavou. Ale to je moje věc (smích).

Proč jste se rozhodli pojmenovat svou kapelu Helloween? Je pravda, že to napadlo Markuse poté, co shlédl Carpenterův Halloween?

Michael Weikath: Ano. Viděli jsme ten film v době, kdy jsme zakládali kapelu. Líbil se nám a zjistili jsme, že název Helloween vyjadřuje to, co chceme dělat a říkat a dát lidem. Navíc to skvěle zní.

Můžeš se se svými fanoušky podělit o vzpomínky ze všech vašich vystoupení v Polsku? Možná jsi zažil nějaké veselé situace, příjemná setkání…

Michael Weikath: Na Polsko mám dobré vzpomínky. Máme tam skvělé fanoušky a chodí tam na nás mnoho lidí. Zpívají a tancují, vždycky se baví. Jsou velice hlasití a plní energie. Od té doby, co se politická situace u vás změnila, máme s fanoušky skvělé vztahy a také je jednodušší zorganizovat u vás koncerty. Jednou jsme hráli v Katovicích a loni v Krakově. Všichni jsme byli moc překvapení tím, že když jsme přijeli, v místě konání už na nás čekala spousta fanoušků. Bohužel jsme však neměli čas jít se podívat na centrum Krakova.

To byste určitě někdy měli. Je to překrásné město!

Michael Weikath: Tím jsem si jist! Vzpomínám, že když jsem se vzbudil a podíval oknem ven, viděl jsem hrad téměř jako z Transylvánie! Skvělý pocit. Nevěděl jsem, kde jsem!

A tvůj pocit z vystoupení v Krakově?

Michael Weikath: Vedle faktu, že byl velmi deštivý a studený den mám jen samé skvělé vzpomínky. Místo to bylo moc hezké. Zpočátku jsem měl potíže se světly, která mě oslepovala, ale později to bylo oukej. Bylo to mnohem lepší než v Katovicích. (Všechno je lepší než v Katovicích - pozn. překl.:-)

Díky moc za rozhovor. Nakonec můžeš vzkázat něco polským fanouškům.

Michael Weikath: Hmm… Zůstaňte, jací jste! Doufám, že vás v Polsku zase brzy uvidíme!