Michael Weikath - Deep Look Inside

Zdroj: SPARK - 2000
Autor: Nikolas Krofta
Poděkování: Vobusa

Kytarista a velká část mozku skupiny HELLOWEEN Michael Weikath, kterému téměř nikdo neřekne jinak než Weiki, je skutečně rozporuplnou osobností. Na jedné straně člověk někdy z jeho účinkování na koncertech, jeho vzhledu nebo některých názorů, vylíčených v rozhovorech, musí být patřičně rozpačitý, na druhé straně se pod povrchem skrývá silně inteligentní individualita, která si v životě zažila svoje, a přesto jde stále dál. Weiki je kliďas a vzhledem k tomu, že HELLOWEEN šli v rámci turné k albu "The Dark Ride" v německém Stuttgartu na pódium v půl desáté, vstával krátce před osmou a v půl deváté se věnoval následujícím otázkám lehce přearanžovaného profilového rozhovoru. No a deset minut po jeho skončení už stál na pódiu téměř vyprodané haly…

Jaká melodie ti utkvěla v hlavě? Co je v současnosti tvůj největší hit?

V současné době jsou to písničky hned dvě. Pocházejí od japonské popové zpěvačky Koja Nagi (doufám, že jsem jméno napsal správně - pozn. autora). Ta jedna se tuším jmenuje "Be Alive", druhá "You Were Mine". Je to vlastně pop, ale objevuje se tam i pár zkreslených kytar a opravdu mě to zaujalo! Je to taková malá, sladká zpěvačka. Když jsme nedávno v Japonsku koncertovali, ty písničky jsem slyšel, protože je neustále hráli v rádiu a protože Koja všude měla reklamu. Ale myslím si, že to byla pozitivní výjimka a že se konečně velké reklamní kampaně dočkala osůbka, která si to zasloužila.

Vzpomeneš si ještě na vůbec první album tvé soukromé sbírky?

Nekoupil jsem si ho sám. Koupil mi ho táta, potom co jsem ho strašně dlouho přemlouval. Jednalo se o červené dvojalbum od BEATLES. Bylo to někdy v roce 1966.

Máš ho ještě doma?

Jasně! Je sice pěkně ohrané, ale já všechno od BEATLES stejně už mám na digitálních nosičích.

Nejhorší písnička, jejíhož natáčení ses zúčastnil…

Těžko říct. Všechno, co jsem kdy nahrával, určitě mělo, alespoň v době vzniku, svoje opodstatnění. Ale když o tom tak uvažuji, musel bych zřejmě zmínit písničku "Red Rocks And The Smell Of Trees". Nebyl to úplný průšvih, mělo to v sobě atmosféru ROLLING STONES, ale zároveň to byla totálně nepodstatná věc. Ale vyšlo to pouze jako bonus na singlu "I Don´t Wanna Cry No More" a vzniklo v období alba "Chameleon", kde všechno bylo tak divné…

Poslední koncert, na kterém jsi byl jako divák…

WISHBONE ASH v Hamburku. Velmi dobrý koncert! V rámci všech těch kapel, které používají původní názvy, i když v jejich řadách působí už pouze jeden původní člen, jsou fakt skvělí. Kdyby jen všechny ostatní formace hrály tak dobře!

Nejlepší film všech dob…

"The Wizard Of Oz" s Judy Garland v hlavní roli. Opravdu skvělý pohádkový muzikál. Určitě existují ještě daleko lepší filmy, které mě teď nenapadnou, ale tenhle je fakt dokonalý!

Film, k jehož realizaci nemělo dojít…

Zřejmě "The Exorcist". Je to dobrý film, ale nevím, jestli se podobná tématika skutečně musela přenášet na plátna kin. A taky mi hodně vadí všechny ty filmy, které svého času natočili fašisté, aby vyhecovali lidi proti Židům…

Existuje pro tebe hrdina? Jestli ano, pro co ho obdivuješ?

Jestli jsem někdy nějakého osobního hrdinu měl, už si na něj nedokážu vzpomenout. Problém je v tom, že neuznávám autority. Nehledě na to, že každý hrdina je taky jenom člověk. A všichni lidi mají chyby, nebo je dělají. Hrdina by vlastně musel být Ježíš, ale ani o něm se neví všechno. Možná, že i on napáchal nějaké věci, které nejsou hrdiny hodné. Hrdinové pro mě byli například pastoři, kteří ve druhé světové válce řekli, že ze solidarity s Židy jdou dobrovolně do koncentračního tábora. Možná, že hrdinou byl Bismarck se svými sociálními zákony. Ale je možné, že i samotný Bismarck po večerech chodil po bordelech a tam páchal kdovíco…

Čím bys byl, kdybys nebyl hudebníkem?

Určitě by se jednalo o povolání umělecké. Zřejmě bych byl malířem, filmovým producentem nebo člověkem, který vymýšlí a vyvíjí hry na počítače. Možná by ze mě byl i politik, ale to bych se zřejmě nedostal příliš daleko.

Nebo by z tebe možná také byl už spolkový kancléř…

I to je možné… Já už jsem několikrát uvažoval o tom, jakou mají někteří politici zodpovědnost. To nemůže jenom tak beze všeho dělat každý člověk z ulice. Zrovna nedávno mi někdo vyprávěl, že se někteří politici musí účastnit toho, když nějaký úředník jde do bytu rozhádané rodiny a na místě rozhoduje o tom, ke komu půjdou děti nebo co s nimi bude. Na to bych zřejmě neměl žaludek. Já jsem svého času absolvoval dost hustou civilní službu, a to mi v tom směru vlastně stačilo. Každodenní život od politiků očekává rozhodnutí, které normální člověk nemůže podepsat. Proto myslím tolik politiků po večerech chodí po bordelech a nechávají se tam mlátit až do krve, aby alespoň trochu přišli na jiné myšlenky…

Co máš momentálně v kapse a co v taškách?

V tašce mám pár salámových tyčinek, různé počítačové potřeby, několik medikamentů, několik cédéček a pár knížek. A v kapsách? Špunty do uší, gumičky na vlasy a pár aspirinů. Na turné člověk aspirin často potřebuje. Nemusí ani pít alkohol, stačí když kombinuje nějaké bublinkové limonády s kávou a už mu blbne žaludek. Jo a abych nezapomněl: v kapse bundy mám cédéčko nějaké začínající kapely. Ani nevím, jak se to tam dostalo. A je tam i stará kazeta s hudbou východoevropských rockových kapel.

Z čeho máš strach?

Z nemocí! A sice z takových opravdu zákeřných. Z takových, při kterých člověk může už pouze ležet, ani se nemůže pohybovat a je závislý na pomoci jiných. A z války mám rovněž strach!

Byl jsi už někdy vážně nemocen?

Před lety jsem vykouřil jointa, ve kterém bylo LSD nebo DDT nebo nějaká podobná srágora. Potom jsem byl opravdu na hromadě. Ale nikoli pár minut, celé dva roky! Paradoxně to bylo před nahráváním alba "Keeper Of The Seven Keys, Part One" a před tím dlouhým turné. Všechno jsem musel absolvovat v tom stavu…

Nejatraktivnější osoba na naší planetě…

Těch je hodně. Pro momentální okamžik zřejmě Liz Hurley a Pam Anderson. Nevím, jestli jsou atraktivní i mentálně, ale samy o sobě se mi dost líbí. Pamela má skvělé nohy a lýtka! Líbí se mi ale i těla modelek, jako jsou Gisele Bündchen nebo Kate Moss.

Tvůj největší poklad…

Moje, nejenom hudební, schopnosti a talenty.

Největší průšvih, do kterého ses kdy dostal…

HELLOWEEN. A fakt, že sedmdesátá léta jednoho dne skončila…

Kdy jsi naposledy brečel?

Při filmu "Toy Story". Tam byla scéna, ve které si panenka myslí, že si s ní její majitelka chce hrát, ale ona jí přitom nese na bleší trh. To je opravdu hodně náročná scéna! Všechno je to animované, není tam vůbec nic lidského. Ale tím intenzivněji scéna působí! A nedávno jsem poslouchal Mozartovo "Requiem" - tam je jedna pasáž tak dokonalá, že jsem nevěděl, jestli se náhodou nemám také rozbrečet…

Tvoje největší droga…

Zůstat vzhůru. Člověk je po dvou nocích bez spánku sice totálně hotový, ale je to spojené i s velmi zajímavými stavy. Například Riff do písničky "Salvation" jsem v takovém stavu vymyslel. Jsem rád vzhůru, protože mám ten pocit, že mi nic neujde. Na druhé straně ale i strašně rád spím. Klidně i patnáct hodin. To je ten druhý extrém. Po dvaadvaceti hodinách spánku je člověk rovněž ve zvláštním, ale určitě ne nepříjemném stavu. Můj denní rytmus se neustále mění. Dnes jsem vstával v osm večer, jindy v tu dobu jdu spát a vstávám ráno v půl šesté. Všechno se to neustále mění, ale je v tom zároveň určitá konstanta. Uznávám, že něco do sebe má i každý den jít spát zhruba ve stejnou hodinu a ve stejnou hodinu vstávat, ale pro mě to nic není! To není tak zajímavé.

Tvoje nejnepříjemnější vlastnost…

To, že jsem téměř pokaždé přesvědčen, že mám pravdu. Jak v rámci hudby, tak v rámci obchodu nebo i v každodenním životě. Ale ono to holt je tak, že já ve většině případů pravdu vskutku mám!

Jaký jsi byl ve škole?

Na jedné straně jsem byl tím nejlepším žákem, na druhé tím nejhorším. Já jsem ale odjakživa hodně extrémní osobou. Ve škole jsem skvěle rozuměl tomu, čemu nikdo jiný nerozuměl. Zároveň jsem ale měl velké problémy s pochopením věcí, kterým každý jiný bez problému rozuměl. Nedávno měla moje bývalá škola čtyřicáté výročí a já jsem tam byl pozván. U té příležitosti vyšla i brožura. Úvodník k ní napsal hamburský biskup, já jsem dostal za úkol napsat závěrečné slovo. Napsal jsem ho asi docela dobře a především stylem, že by to do mě nikdo neřekl. Když jsem na tu slavnost totiž přišel, došlo k velkému rozruchu, všude se ozývalo moje jméno a všichni mi chtěli podat ruku nebo mě obejmout.

Vědí tví bývalí spolužáci a učitelé o tvé kariéře s HELLOWEEN?

Jasně! To není tajemství!

Nejhorší práce, kterou jsi v životě musel absolvovat…

Musel jsem před lety vytírat v jedné obrovské samoobsluze. Měl jsem si tam vydělat nějaké peníze, ale můj tehdejší kamarád, který si najednou uvědomil, že už se mnou nekamarádí. Mě "udal" a řekl šéfovi, že nevytírám dost svědomitě. Dostal jsem padáka, ale moc mi to nevadilo.

Nejtrapnější okamžik v tvém životě…

Zřejmě kompletní turné k albu "Chameleon". To byl neuvěřitelně zlý sen! To byla hrůza! Konkrétně si vzpomínám na koncert ve Frankfurtu nad Mohanem, který jsme dokonce předčasně ukončili. To byl snad jediný koncert v dějinách HELLOWEEN, kdy na nás publikum pískalo. Pan Kiske byl tenkrát nachlazen, což samozřejmě nebyla jeho vina, ale všechno dohromady to prostě bylo hrozné!

Byl jsi už někdy ve vezení?

Jsem dostatečně inteligentní a tak k tomu nedošlo A hlavně nejsem kriminálním živlem. Ale před lety jsem se u McDonald´s dostal do policejní kontroly, protože jsme tam kouřili. Problém byl v tom, že všem kamarádům bylo šestnáct a víc a mě bylo teprve patnáct, a tak jsem se vlastně prohřešil proti zákonu. Paradoxní na tom bylo, že já jsem ze všech vypadal nejstarší a že po mě občanku chtěli vlastně jenom jako detail… Dokonce jsem tenkrát dostal záznam do trestního rejstříku.

Co tě dokáže dohnat k šílenství?

Hloupost! A sice hloupost jiných, ale hlavně i hloupost moje!

Jaké nejhorší fámy o tvé osobě kolují?

Říká se o mně, že jsem neustále - až po špičky vlasů - plný kokainu. Také prý mám v Hamburku po bordelech několik holek, které napřeskáčku navštěvuji. Na internetu prý provozuji porno stránky, na kterých údajně vydělávám tuny peněz a na které fotím potají holky. Taky jsem prý zapříčinil sebevraždu bývalého bubeníka Ingo Schwichtenberga. O těch nejnovějších fámách ještě nevím, ale vznikají stále nové a nové. Vlastně se také mluví o tom, že chodím do klubů, restaurací a barů pouze proto, abych tam sbalil nějakou ženskou a souložil s ní na záchodě. To je blbost! Naposledy a vlastně poprvé a naposledy jsem něco takového udělal před lety v klubu "Backstage" v Hamburku. Ale ta dáma, která se mnou na ten záchod šla, mě znala už déle a souhlasila…

Ale v klubu "Backstage" jsou toalety přeci dost těsné…

Taky jsme tu "akci" museli dost záhy ukončit. Ony totiž jsou těsné a zároveň mají dost tenké stěny…

Doplň prosím větu "štěstí je…"

…porozumění. Nebo také harmonie.

Lhal jsi už někdy vědomě v nějakém rozhovoru?

Jasně! Ale udělal jsem to pouze tehdy, když to bylo k dobru všech zúčastněných stran. V deseti přikázáních je sice napsáno, že člověk nemá lhát, ale není tam konkrétně definováno slovo "lež". Když už lžu, přesně si to předem rozmyslím. A kdybych někomu chtěl ublížit, nelhal bych. Řekl bych o něm plnou, nefalšovanou pravdu!