HELLOWEEN - Jak šel čas I.

Zdroj: SPARK 9/98
Autor: Nikolas Krofta
Poděkování: Pavel Soukup

Helloween
Jak šel čas - komentovaná diskografie část I.

Jedna z předních heavy metalových kapel planety má v České republice masívní a věrné fanouškovské zázemí. Michael Weikath si je toho dobře vědom a na fans kapely nedá nikdy dopustit. Právě kvůli nim si vyhradil nemálo času, aby ho strávil v mé společnosti a okomentoval kompletní diskografii HELLOWEEN včetně všech alb, mini EP a singlů. Je před vámi první část tohoto rozsáhlého materiálu, který, doufejme, obohatí archív příznivců dýňového metalu o další zajímavé skutečnosti z tábora HELLOWEEN……

"DEATH METAL"
(sampler se dvěmi skladbami od HELLOWEEN)
"JUDAS" (EP)
HELLOWEEN vznikli fúzí se starou skupinou Kaie Hansena. Ta se jmenovala IRON FIST. Vedle Kaie v ní tenkrát hráli ještě Markus (Grosskopf) a Ingo (Schwichtenberg). Relativně brzy po vzniku jsme se vydali do Berlína. Měli jsme tam nahrát dvě skladby pro jmenovaný sampler. Vedle nás na něm byli zastoupeni mimo jiné například RUNNING WILD. Jedna ze skladeb se jmenovala "Oernst Of Life" a ta měla poměrně vtipní text. Pojednával o tom, jak si tvoje máma dělá starosti o to, abys v životě udělal všechno správně, abys našel slušné zaměstnání atd. Samotný refrén se potom nesl v tom smyslu, že "mám hlasitou kytaru, zesilovač a bude ze mě hvězda. Jenom ještě přesně nevím, kdy…." Druhou skladbou byla "Metal Invaders", věc, která se později objevila na "Walls Of Jericho" a původně pocházela ještě z dob IRON FIST. Kompozičně to byla Kaiova záležitost a stylově už tenkrát bylo jasný, kam bude Kai směřovat. Všechny jeho následující věci, jako třeba "Murderer" nebo "Judas" si totiž byly strašně podobný. Jednou jsem mu řekl: "Kai, prosím tě, bylo by možný, abys zkomponoval skladbu, která by se alespoň minimálně odlišovala od toho, co jsi udělal doposud?!" I když na "The Time Of The Oath" teď máme věc s oním "vyřvávacím" refrénem. "We Burn"… Skladby ze sampleru se, pokud vím, nikdy neobjevili na CD. Možná, že je to tak lepší, zvukově nebyly nic moc!

"HELLOWEEN" (Mini LP)
Především Ingo v té době strašně intenzivně cvičil a tím zlepšoval svou hru na bicí. Ve zkušebně jsme to všichni ještě tolik nerealizovali, ale když jsme se dostali opět do Berlína do studia, všimli jsme si, o kolik set procent se zlepšil. To byl úplně nový Ingo, takhle jsme ho vůbec neznali! Tento pozitivní vývoj hodně souvisel s tím, že Ingo tenkrát hrál ve zkušebně často s bývalým bubeníkem RUNNING WILD Haschem a Hasche byl ve skutečně dobré formě! To chtěl být Ingo rovněž, a tak se hodně zlepšil. Samotné mini bylo v pořádku, byly na něm dobré věci. "Cry For Freedom" bylo vskutku prastarý. Skladba procházela ještě z repertoáru mé první skupiny, hráli jí i IRON FIST. Později se na trhu mini objevilo ještě ve verzi picture disku a na tom se jako bonus nacházela vánoční písnička, kterou nazpíval již Michael Kiske.

"WALLS OF JERICHO"
Provokativní názvy skladeb - viz "Murderer", přilákaly na naše koncerty tenkrát hodně thrasherů a někdy jsem měl tu největší chuť uprostřed koncertu opustit pódium. Během našich vystoupení na pódiu často stříkala krev! Naštěstí už v té době začala být naše hudba variabilní, a tak na nás začali chodit i "normální" lidi! Mnoho lidí tenkrát v souvislosti s HELLOWEEN kritizovalo, že Ingo umí hrát jenom rychle. Vlastně to byla pravda a i to byl důvod, proč jsem začal komponovat mnohavrstvé věci jako "Guardians" a z části "How Many Tears". Už tenkrát existoval nápad ke zkomponování jedné epické kompozice s předběžným názvem "Keeper Of The Seven keys".

"KEEPER OF THE SEVEN KEYS Part I"
"FUTURE WORLD" (EP)
Kai můj nápad k napsání monumentální kompozice realizoval jako první, a tak vzniklo "Helloween". Pro mé ego to nebyl větší problém, protože jsme už předtím počítali s tím, že uděláme dvojalbum a že se na něj vejdou kompozice obě. Naše tehdejší firma bohužel o albu měla představu poněkud jinou, a protože se na Kainovo místo s Michim Kiskem nastoupil nový zpěvák, byly jejich obavy ještě větší. Kai se mohl vyřádit alespoň jako skladatel, a tak velká část materiálu pochází z jeho pera. Moje vlastní kompozice se zřejmě zdáli být příliš ujeté a komplikované! Album mělo obrovský úspěch. V rámci tohoto úspěchu nás oslovovaly starší dámy a děti v metru a prosily nás o podpisy a fotky. My jsme těmto lidem bohužel nemohli uniknout do taxíků, protože jsme na ně neměli! "Future World" se tenkrát stalo obrovským hitem a picture disk této skladby obsahoval dvě rarity: Michim znovu nazpívané a lehce remixované verze "Victim Of Fate" a "Starlight". Mnozí je tenkrát považovali za příliš fádní…

"DR. STEIN" (EP)
Jeden z bonusů tohoto EP, totiž "Livin Ain't No Crime", byl původně plánovaný jako samotný singl, ale výpověď skladby tenkrát připadala mnohým zdánlivě příliš pozitivní! Ještě si pamatuju na komentář producenta Tommyho Newtona, který nám říkal, že nám ta skladba zlomí vaz! Náš tehdejší druhý producent Tommy Hansen tu skladbu tenkrát Inga přímo naučil, protože ho nebavilo ji hrát… "Savage" byl další z bonusů. Michiho kompozice, která se mi odjakživa líbila! On byl tenkrát dost velkým fanouškem ANTHRAX a prostřednictvím "Savage" nám tenkrát všem chtěl ukázat, "jak to má vypadat". U té skladby mi vadilo vlastně jenom to, že byla strašně rychlá a já jsem vůbec nechápal, komu musíme dokazovat, že umíme rychle hrát… "Dr. Stein" byl hit, dostali jsme se s ním dokonce do první desítky tehdejší německý singlový hitparády. Zatímco zaměstnanci naší tehdejší distribuční firmy si z na nás vydělaných peněz kupovali nová auta a byty, u nás se nezměnilo vůbec nic! Místo 1800 marek měsíčně začali vydělávat 2500 marek měsíčně…

"KEEPER OF THE SEVEN KEYS Part 2"
Tentokrát pocházela většina materiálů z mého pera a album mělo ještě větší úspěch než předchůdce! Mnozí mě najednou začali nazývat vizionářem a já jsem se marně snažil vysvětlit, že žádný vizionář nejsem a že za úspěch celého alba je zodpovědná celá skupina! Bez výsledku. Ten problém máme i do dneška. Všichni nazývají Andiho a mne skvělým týmem, který dostal HELLOWEEN opět nahoru a přitom zapomínají na to, že za konečnou podobu jak "The Time Of The Oath", tak i "Master Of The Rings" jsou zodpovědní ze stejné části i Uli, Roland a Markus! Kai nás tenkrát už během nahrávání upozornil na to, že celá záležitost je pro něj v mezičase spojená s příliš velkým stresem a že už nechce koncertovat především kvůli jeho soukromému životu. Navrhl nám tedy, abychom všechno poněkud zklidnili. Nápad to nebyl špatný, ale to bychom potom všichni museli zažádat o sociální podpory. Díky "velkorysosti" Noise byly tenkrát koncerty naší jedinou pořádnou obživou a já jsem neměl chuť o ní přijít!

"I WANT OUT" (EP)
Bonus "Don't Run For Cover" byl původně plánován jako singl, dokonce už jsme pro něj měli připravenou obálku, na které byly tykve s podobou pštrosů. Všechny měly hlavy zastrčené v písku, jenom jedna jí měla pyšně vytaženou. Byla to moje kompozice, ovšem Kaiovi se zdála být příliš měkká, a tak se singlem nakonec stalo "I Want Out".

"THE BEST, THE REST, THE RARE"
Zbytečný sampler, na jehož obálce je znázorněn boj K.U. Walterbacha (šéf Noise) a nás. Opravdu směšný! Niose mohli na sampler alespoň umístit pár rarit pro fanoušky. Například ty skladby, které byly k mání pouze na vinylu… Nedošlo k tomu a nám e alespoň před soudem podařilo zabránit prodeji alba. To, že je stále ještě k mání v každém normálním obchodě, mě poněkud zaráží. Asi se dostalo na nějaké zvláštní povolení… Mnohem víc se mi líbil nápad Noise dodatečně vydat oba "Keepery…" ve formě 2CD, obohaceného o pár bonusů. To byla pro fanoušky i nové zájemce dobrá věc. Nápad spojení obou tehdejších obálek v jednu byl rovněž O.K., ale nakonec převládly elementy z první části alba. To bylo "Hansenovo album" a Kai je s GAMMA RAY stále u Noise! Ale podobný věci mě už dávno přestaly rozčilovat!

"KIDS OF THE CENTURY" (EP, 1991)
SPARK: Jak jste přišli na relativně šílený nápad nahrát coververze klasické rock 'n' rollové skladby "Blue Suede Shoes" z repertoáru Elvise Presleyho?

Weiki: Kiske na to měl chuť a mně se ten nápad rovněž líbil. Já jsem tenkrát do skladby nahrál opravdu dobré rock 'n' rollové sólo, načež za mnou Kiske přišel a říká: "Člověče, to se to fakt povedlo!". On to určitě myslel dobře, ale já jsem se na něho jenom podíval a řekl: "Chlapče, já jsem na rock 'n' rollu vyrůstal. Zahrát takové sólo není pro mne zas tak komplikované.". Kiske o mně tenkrát říkal, že s ničím nejsem spokojený a že mě člověk vlastně ani nemůže pořádně pochválit. Možná, že v tom byl kousek pravdy.

SPARK: Michiho hlas se do skladby opravdu hodil výborně.

Weiki: Kiske je reinkarnace Elvise. Ale vážně. To se mu opravdu povedlo!

SPARK: Druhým bonusem byla skladba "Shit And Lobster". Popravdě řečeno hodně popová kompozice z Markusova pera.

Markus: Myslím si, že se jedná o jednu z mála kompozic HELLOWEEN, která by se mohla líbit i ženám v domácnosti, protože se dá poslouchat i při luxování (smích).

Weiki: Já nevím proč, ale mně skladba a především Kiskeho zpěv dost připomínaly ABBU!

SPARK: Jak z dnešního pohledu hodnotíte skladbu "Kids Of The Century" jako pilotní singl pro album "Pink Bubbles Go Ape"?

Weiki: U nás se tenkrát před každým rozhodnutím hlasovalo, ale zrovna ohledně pilotního singlu, se tenkrát na hlasování zapomnělo. Přesto si myslím, že to byla na představení alba dobře vybraná skladba. Kiske mi tenkrát její demoverzi přehrál v autě na dálnici a já mu řekl, že je to opravdu dobrá věc, ve které slyším vlivy LED ZEPPELIN a T-REX. Tehdy jsem mu rovněž řekl, že tou skladbou mě definitivně přesvědčil a že mu už nikdy nebudu pochybovat o jeho kompozičních schopnostech. Ještě bych chtěl vysvětlit jednu věc: Já Michaelovi po celou dobu říkám Kiske. Michael nebo Michi ode mne nikdy neslyšel. Možná, že to zní arogantně, ale já jsem mu tak říkal odjakživa. U nás na gymplu bylo oslovování příjmením něco jako ocenění.

Markus: Taky ti každý říká Weikath!

Weiki: Přesně tak!

SPARK: To jsme si tedy vysvětlili a pojďme dál. Skutečně ve skladbě "Kids Of The Century" slyšíš vlivy LED ZEPPELIN nebo dokonce T-REX?

Weiki: V demoverzi slyšet byly, v konečné verzi už bohužel ne. Právě proto jsem taky vůbec nebyl spokojený s Chrisem Tsangaridesem, který jako producent a zvukař na žádné experimenty nepřistupoval a dělal všechno podle sebe. Přitom přesně vím, že kdybych tehdejší demo přinesl Tommymu (Hansenovi - nynějšímu producentovi skupiny - pozn. autora) a řekl mu, že ve skladbě slyším vlivy T-REX, určitě by je do finální verze dokázal adaptovat. Přesto je to i tak hodně dobrá písnička.

"PINK BUBBLES GO APE" (CD, 1991)
Weiki: Předem jsme věděli, že Chris není typem flexibilního producenta. Přesto jsme si mysleli, že ho dokážeme alespoň částečně zpracovat po našem. Bohužel se nám to nepodařilo.

Markus: Naše představa o albu byla úplně jiná, než jaký byl konečný výsledek.

Weiki: Kdybychom tenkrát měli k dispozici opravdu dobrého producenta, album by bylo daleko experimentálnější a znělo by pravděpodobně tak, jak později znělo album "Chameleon". Chris má ale jakousi šablonu, podle které více či méně zní každá skupina, kterou kdy produkoval. Navíc je to typ producenta, který je dost líný a rád pracuje se skupinami, které přesně vědí, jak chtějí znít. My jsme ale v té době potřebovali člověka, který by s námi víc spolupracoval a z jehož strany by přišlo víc návrhů.

Markus: V Tommym jsme takového producenta mezitím naštěstí našli!

Weiki: Tommy dokáže udělat dobrou věc i z odpadu. Chris naopak řekne,že je to odpad a že se na tom nebude dělat. On vlastně není ani tak producent, ale spíš zvukař, který ti podle dokonale vypracovaného dema dokáže udělat album. Nedej bože, aby za ním do studia přišel někdo kdo by chtěl improvizovat a neměl hotové všechny skladby. To by v té chvíli zřejmě dostal infarkt!

Markus: Kvůli nám ho taky téměř dostal!

SPARK: je pravda, že se tenkrát na album dostaly i skladby, které měly být pouze bonusy? Například "Heavy Metal Hamsters"?

Weiki: Chris si tenkrát stěžoval, že máme pro album připraveného příliš malé množství svižných kompozic a když si potom poslechl i skladby, které byly předurčené na EP, rozhodl se, že na album půjdou i "Heavy Metal Hamsters" a "Im Doing Fine, Crazy Man". Z dnešního pohledu to samozřejmě bylo vyloženě debilní rozhodnutí! Ale to, že jsme tenkrát neměli tolik svižných kompozic, souviselo především s tím, že Ingo (Schwichtenberg tragicky zesnulý bývalý bubeník skupiny - pozn. autora) v té době nechtěl hrát agresívně. Ulítl na popových a pohodových skladbách a najednou nechtěl hrát na dva kopáky. Skladby jako "Someones Crying" tenkrát hrál až po sáhodlouhých domluvách z naší strany.

Markus: Vím, že tenkrát při té rychlosti měl problémy se skladbou jako takovou. Absolutně nestíhal breaky.

Weiki: Ingovi se nelíbilo, že jsme do skupiny přijali Rolanda (Grapowa - kytaristu - pozn. autora). Předem tedy bojkotoval veškeré jeho kompozice. Čas od času to mimochodem dělal i u mých kompozic. Myslel si, že když se mu skladba nelíbí nebo když ji nechce hrát, že ji nebude hrát ani zbytek skupiny. On tenkrát vůbec měl motivační problémy a na nahrávání se připravoval tím způsobem, že seděl doma na posteli a mlátil paličkami do polštářů. Potom přišel do studia a teprve tam musel začít vymýšlet přechody a breaky, které už dávno měl mít připravené. Jinak si tenkrát myslel, že z našich řad Roland stejně co nevidět zase zmizí a že se jeho písničky stejně nebudou nahrávat. Ale v tom se zmýlil!

SPARK: Byli jste tenkrát při nahrávání hodně negativně ovlivněni probíhajícími procesy s vaší bývalou vydávající firmou Noise?

Weiki: Tenkrát jsme měli úplně jiné problémy. Nejhorší to bylo s Kiskem, který ti dokázal zkazit i oběd. Přišel za tebou a začal ti říkat: "Víš vůbec co to jíš?!". Přitom já jsem si pouze chtěl v klidu sníst svůj kousek masa. Myslím, že tenkrát byl hlavní problém v tom, že jsme nahrávali v dánských studiích "Puk", které jsou uprostřed bramborových polí. Jak známo, taková pole se často stříkají látkami proti škodlivému hmyzu a myslím si, že to byly právě tyto látky, které způsobily, že jsme všichni byli strašně agresívní. Mimochodem jsem ještě neslyšel o skupině, který by ve studiích "Puk" nahrávala v klidu a v pohodě. Ať už to byli JUDAS PRIEST, Michael Schenker nebo PRETTY MAIDS. Agresívní tam byli všichni a u téměř všech došlo i k tělesným potyčkám!

Markus: Situace s Niose nás tenkrát ovlivnila v tom, že jsme přesně nevěděli, kdy začneme naše album nahrávat. Kvůli různým právním termínům se odjezd do studia neustále posouval a nám nezbylo nic jiného, než skoro rok chodit do zkušebny a hrát tam stále ty samé věci. Něco takového k pohodě uvnitř skupiny samozřejmě nepřispěje! Byli jsme čím dál tím víc nervózní.

SPARK: Kvůli právní situaci bylo album tenkrát k mání pouze v Anglii a v Japonsku.

Weiki: To bylo dost tvrdé. Naši němečtí fanoušci a vůbec hodně fanoušků na celém světě nemělo šanci album dostat. Pamatuju si na to, že se CD "Pink Bubbles Go Ape" - jako import z Anglie tenkrát prodávalo v Hamburku pod pultem.

Markus: Bohužel jsme proti tomu nemohli vůbec nic dělat, a tak album oficiálně mohlo vyjít až s několikaměsíčním zpožděním.

"NUMBER ONE" (EP, 1992)
Weiki: Pamatuju si, že jedním z bonusů byla instrumentální skladba "Les Hamburgeois Walkways".

SPARK: Ne jenom náhodou se název určitě vztahuje na známou kompozici Garyho Moorea s názvem "Parisienne Walkways". I nálada vaší skladby je podobná.

Weiki: Chtěl jsem samozřejmě název Garyho skladby parodovat a chtěl jsem do jejího názvu nějakým způsobem integrovat slovo "Hamburk". Zeptal jsem se našeho tehdejšího grafika Fredericka Moulaerta a on mi řekl, ž se skladba potom musí jmenovat "Les Hamburgeios Walkways". Věřil jsem mu a myslím si, že je to opravdu příjemná instrumentální kompozice. Zajímavostí přitom je, že se jedná o adaptaci skladby, kterou jsem dávno před založením HELLOWEEN hrál s jednou svou školní skupinou. Skladba tenkrát vyšla i na desce, kterou jsme si vydali ve vlastním nákladu asi jednoho tisíce kusů. Verze HELLOWEEN se liší pouze v tom, že má o hodně lepší zvuk a že v ní hraju na kytaru tak, jak jsem na tom v té době hráčsky byl.

SPARK: Nemůžu si pomoci, ale mně "The Hamburgeois Walkways" chvílemi evokuje vaši klasickou kompozici "Follow The Sign".

Weiki: Poslouchal jsi určitě správně, protože já si do dnešního dne myslím, že Hansen svého času vykradl můj nápad. On shodou okolností tu moji na vlastní náklad vydanou desku znal… Naštvalo mě to z toho důvodu, protože Hansen svého času říkal, že moje kompozice je slušná, ale zároveň to není nic pro HELLOWEEN. No a za dva roky přišel do zkušebny a pustil mi demoverzi "Follow The Sign". To bylo hodně směšné! Najednou se něco takového pro HELLOWEEN hodilo.

Markus: Druhým bonusem byla skladba "You Run With The Pack". V té době mě napadlo, že by nebylo špatné zkomponovat trošku víc skladeb než doposud. Přece jenom jsem jednoho dne chtěl dostat vlastní kompozici nejenom na singl, ale i na album HELLOWEEN.

Weiki: Skladba neměla ten správný metalový zvuk, ale kdyby ho měla, klidně by se o ní dalo mluvit jako o Markusově pozdní odezvě na album "Walls Of Jericho".

SPARK: Podobně jako později k albu "Chameleon" jste i na podporu "Pink Bubbles Go Ape" natočili pouze jeden videoklip, a sice k "Kids Of The Century". Přitom zrovna z "Number One" by s tím správným klipem mohl být hit.

Weiki: To je možná pravda, ale na jeho realizaci jsme neměli peníze. Zmítali jsme se tenkrát jako skupina kvůli těm nekonečným hádkám s naší bývalou firmou v dluzích a dokonce z dnešního pohledu naší tehdejší vydávající firmě EMI musíme poděkovat. Udělali toho pro nás hodně a kdyby některé věci neudělali podle sebe, ale podle nás, možná bychom přišli o naše pravidelné platy a mohli bychom jít na pracovní úřad a staly by se z nás sociální případy.

Markus: V EMI samozřejmě dělali chyby a nedostali nás tam, kam nás dostat mohli a navíc investovali zčásti i naše peníze do věcí, do kterých se investovat nemělo. Ale na druhé straně nám nikdy neházeli klacky pod nohy a beze všeho nás propustili z dlouhodobých smluv.

"WHEN THE SINNER" (EP, 1993)
SPARK: I z dnešního pohledu geniálně vybraná skladba na singl, i když se samozřejmě nabízí otázka, jestli to byl geniální singl pro vaše účely.

Weiki: Můj jediný problém se skladbo je ten, že mi i při dnešním poslechu příliš připomíná nějakou písničku od Roberta Palmera. Ale to zase tolik nevadí. Byla to příjemná skladba, kterou Kiske dotáhnul do posledního puntíku. Legrační na tom bylo, že mimo něho nebyl ve skupině nikdo, kdo z "When The Sinner" chtěl udělat singl. Ale videoklip se povedl a to za mnohé odškodnilo.

Markus: Klip byl opravdu skvělej. Tenkrát jsme podstatu HELLOWEEN chtěli definovat jiným způsobem a k tomu se skladba "When The Sinner" hodila.

Weiki: Akorát, že skladba byla příliš dlouhá…

SPARK: Klip tenkrát obsahoval geniální adaptaci vašich soudních hádek s Noise. Čí to byl nápad?

Weiki: Celkovou koncepci klipu měl v hlavě Kiske. Dal si s tím hodně práce a výsledek byl opravdu hodně v pořádku.

SPARK: S tím výsledkem, že alespoň v Evropě klip běžel jednou nebo dvakrát na MTV a nazdar…

Weiki: Očekával jsi snad něco jiného?! O tom se nemá cenu bavit. Ale napadá mě, že tenkrát byl úplně skvělý chlap, který v klipu hrál šéfa naší vydávající firmy. Šel z něho strach.

Markus: Když jsme klip dokončili, on za námi přišel a omlouval se nám, že to možná trochu přehnal a že nám nahnal hrůzu.

Weiki: Říkal: "Sorry, ale jsem herec. Je to moje povolání!".

SPARK: Jedním z bonusů na singlu byla skladba "I Don't Care, You Don't Care". Snad nejpomalejší skladba v dějinách HELLOWEEN.

Weiki: Byla z repertoáru mé prastaré skupiny POWERFOOL. Určitě jsme ji tenkrát při nahrávání zahráli příliš pomalu, to je fakt.

Markus: Byla to skladba, kterou jsme původně chtěli umístit už na "Pink Bubbles Go Ape", ale Chrisovi se nelíbila. Přitom měla opravdu dobrej text!

SPARK: Pokud vím, tak s vámi skladbu, podobně jako všechny bonusy na EP a turné k albu "Chameleon", pořídil výpomocný bubeník Ritchie Abdel Nabi.

Weiki: Ingo byl bohužel v té době psychicky už dost vedle a nedalo se s ním dál spolupracovat na rozumné bázi. Ale ještě bych se vrátil k rychlosti skladby jako takové. Například "Number One" jsme svého času chtěli nahrát v podobně pomalé verzi, ale nepovedlo se to. Nakonec jsme toto "zpomalovací snažení" dotáhli do zdárného konce až v titulní skladbě alba "The Time Of The Oath". "I Don't Care You Don't Care" je dokonalá ukázka toho, že HELLOWEEN tenkrát nebyli v pohodě. Při nahrávání a při míchání jsme si všichni libovali a říkali si, že je všechno v pořádku. Dnes si to poslechneš a zaťukáš si na čelo: "Hrají to moc pomalu!"

SPARK: Ještě víc než samotné album tenkrát dokumentovaly bonusy na EP, že jste se hudebně v daném období hodně pohybovali v sedmdesátých létech.

Weiki: Stačí se podívat na tehdejší fotky. Pohybovali jsme se v sedmdesátých letech a hudebně jsme z nich hodně čerpali.

SPARK: Japonská verze EP obsahovala Rolandovu instrumentální skladbu "Oriental Journey".

Weiki: Dobrá instrumentálka, kterou jsme svého času hráli na koncertech v Japonsku.

Markus: Hráli jsme ji i na prvních koncertech našeho německého turné "Chameleon", ale reakce byly dost špatné, tak jsme s tím přestali. Nebyla to koncertní záležitost.

"CHAMELEON" (CD, 1993)
SPARK: Fanoušci "klasických HELLOWEEN" po poslechu alba protestovali ještě víc než po vydání "Pink Bubbles Go Ape". Jedinými "typickými" skladbami tenkrát byly "Giants" a "I Believe".

Weiki: "First Time" bych do této kategorie rovněž zařadil. To byla mimochodem další stará kompozice POWEERFOOL.

Markus: Ale nám nešlo o typické album HELLOWEEN. I proto název "Chameleon".

SPARK: Možná to nebylo typické album, ale přesto si nemyslím, že by do vaší diskografie nějak zapadlo. Právě naopak. Nezklamalo vás, že vás většina posluchačů nedokázala pochopit?

Weiki: Souviselo to zřejmě s tím, že sedmdesátá léta byla dávno pryč.

Markus: Byla to extrémní změna, ale my jsme ji chtěli. Věděli jsme, že album kdekoho možná zaskočí, ale nás nudilo být pořád jenom rychlejší a tvrdší, a tak jsme udělali něco úplně jiného.

Weiki: Chtěli jsme si pohrát s očekáváním posluchačů. To se nám určitě povedlo.V sedmdesátých letech přece nejedna skupina nahrála absolutně netypické album BEATLES nebo KISS a jejich "The Elder". Album, které dost propadlo, ale které dodnes uznávám. HELLOWEEN tenkrát byli v pozici, ve které bylo všechno dokonale naplánováno a zkonstruováno. Nemohli jsme si dovolit ani krok doleva nebo doprava. Tak jsme se rozběhli a šli na to úplně odjinud. Nahráli jsme album, o kterém jsme věděli, že na něj v té podobě máme, i když znělo dost jinak než ta předtím.

Markus: Myslím si, že každá úspěšná a známá skupina, která se proslavila v jednom směru, bude jednoho dne chtít udělat něco pro ni absolutně netypického.

Weiki: My jsme to udělali na "Chameleon" a to dost důkladně. Album mělo tu výhodu, že nám potom už nikdo nikdy neříkal: "Vy umíte hrát jenom heavy metal. Jseš metalovej kytarista. Jseš metalovej basista. Jseš metalovej idiot!"

SPARK: Dá se protidrogová skladba "Step Out Of Hell" pochopit jako Rolandův pokus o pomoc Ingovi?

Weiki: Roland to v téhle formě nepřiznal, ale byla to určitě jedna z možných interpretací.

Markus: Rolandovi bývalí spoluhráči ze skupiny RAMPAGE měli podobné problémy jako Ingo. Myslím si, že skladba byla i pro ně. Bohužel ani jim nepomohla, protože jeden z nich, mimochodem tenkrát jeden z nejlepších kytaristů v Hamburku, se oběsil a další, zpěvák a baskytarista, se uchlastal k smrti. Kytarista mi stále ještě dluží krabici šesti piv. Až se dostanu do nebe, budu mu o ně muset říct. Na zemi by mi určitě řekl: "O ničem nevím!". V nebi mi ho ale okamžitě vrátí!

"I DON'T WANNA CRY NO MORE" (EP, 1993)
Weiki: Titulní skladba představovala Rolandův tribut pro svého tragicky zahynuvšího bratra. Oba bonusy se pohybují stále hlouběji do sedmdesátých let. Především instrumentální jam "Red Socks And Smell Of Rees".

Markus: Z dnešního pohledu je to dost nudný jam. Zbytečně jsme ho natahovali. Druhý bonus "Ain't Got Nothing Better" byl relativně v pohodě. Tenkrát jsme dost ulítával na hudbě GEORGIA SATELLITES a to je tam dost evidentní.

"WINDMILL" (EP, 1993)
Weiki: Pěkná balada, ale mohla být o hodně lepší. Moje původní demoverze zněla tak, že v ní byl jenom Kiskeho zpěv, decentní kytarové sólo a zbytek zaplňoval klasický orchestr. Všichni ale tenkrát říkali, že ve "Windmill" musí hrát kompletní skupina a že se tam smyčce vůbec nehodí. Nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo. Skladba jako taková byla v době vydání šest let stará a já jsem ji potenciálu odhadoval jako jeden z největších hitů HELLOWEEN všech dob. Zajímavostí bylo, že Ingo "Windmill" přímo nenáviděl a ve studiu mi při jejím nahrávání nadával. Ale stále ještě doufám, že skladby jednoho dne ujmou KELLY FAMILY a že ji nahrajou ve vlastní verzi. Myslím si, že v tu chvíli by to byl obrovský hit!

Markus: Skladba se určitě hodí víc k nim, než se hodila k nám!

Weiki: Jejich manažerovi jsem EP dával. Uvidíme, jestli se jim do toho bude chtít jít.

Markus: Jedním z bonusů byla moje skladba "Cut In The Middle", kterou jsem zkomponoval na Weikiho popud,

Weiki: Říkal jsem Markusovi, že nutně potřebujeme nějaký kvalitní bonus. On zanedlouho na to přišel do zkušebny s demoverzí "Cut In The Middle". To bylo přesně to, co jsem chtěl slyšet. Uvnitř HELLOWEEN to tenkrát byla vůbec ta nedusnější fáze. My jsme si s Markusem jako vždycky předtím a potom rozuměli, ale všichni ostatní se mezi sebou nemilosrdně hádali. To většinou vypadalo tak, že jeden člen něco řekl, druhý člen několik minut na to řekl, že je to blbost a následující hádka trvala minimálně půl hodiny. Opravdu dusno! Na celé záležitosti bylo vtipné to, že "Cut In The Middle" obsahovalo textovou řádku: "Kdybych tady nebyl, vůbec by mi to nevadilo!". Markus tehdejší situaci skvěle vystihnul.

Markus: Ritchie skladbu tenkrát nejenom nabubnoval, ale zpíval v ní i dost dobré vokály.

SPARK: Dalším z bonusů byla hodně vtipná kompozice, nebo lépe řečeno scénka "Introduction".

Weiki: Jednalo se o parodii. O scénku, ve které jsem mluvil já coby naivní německý muzikant, který totálně ztratil kontakt s realitou, a náš dlouholetý tour manažér Johnnie Allen jako arogantní anglický hudební novinář. Já se tomu novináři snažím vnutit úplně evidentní plagiát skladby "Rock 'n' Roll All Nite" od KISS jako tu největší bombu. Trochu mě k tomu inspirovala jedna figura ve filmu "Three Amigos" a zároveňń i někteří kolegové, kteří se při rozhovorech a při veřejných vystoupeních chovali jako absolutní idioti. Hodně zasvěcených se při poslechu scénky skvěle pobavilo, někdo ji poslouchal s dost bledou tváří…

Markus: Scénka obsahuje absolutně skvělý zvuk zvonku u dveří a vedle toho je v ní slyšet i zvuk ventilátoru, který skvěle evokuje to, že byt toho muzikanta, ve kterém se scénka odehrává, musí být hodně zaneřáděný.

Weiki: Ono je to na začátku vlastně tak, že novinář chce kvůli smradu a hluku okamžitě odejít, ale muzikant ho přemluví k poslechu. Končí to tím, že novinář přece jenom uteče a muzikant si říká: "Ten člověk mě vůbec nepochopil! Příště si budu muset promluvit s někým z KERRANGU!".

SPARK: Jak často se Johnnie musel při nahrávání smát? Jak často jste museli přerušovat?

Markus: Maximálně třikrát. Bylo to dost v pohodě.

Weiki: Větší peklo bylo dostat Johnnieho před mikrofon. On je ve všech životních situacích absolutně v pohodě, ale jakmile se jedná o nahrávací studio nebo pódium, začíná být strašně nervózní. Museli jsme ho dlouho přesvědčovat! A nejlepší to bylo na závěr. Tam se totiž novinář měl strašně rozčílit a začít v angličtině nadávat. Ale Johnnie je strašně slušný člověk a tak mi říkal: "Weiki, já na tebe nemůžu řvát ani z legrace. Neumím to!". Nakonec to ale dopadlo dobře.

Markus: Další nevydaná skladba "Get Me Out Of Here" na "Introduction" tak trochu navazovala, protože byla postavená klasickým rock 'n' rollovým kytarovým riffu v duchu KISS…