Na turné s HELLOWEEN

Zdroj: SPARK 3/04
Autor: Nikolas Krofta
Poděkování: Pavel Soukup

Turné k albu "Rabbit Don't Come Easy" představovalo pro skupinu HELLOWEEN hodně náročný podnik. HELLOWEEN hned několik měsíců cestovali křížem krážem světem a hráli i na takových místech, kam se ani ti nejslavnější kolegové nedostanou. Koncem října loňského roku se vrátili do Evropy a odehráli po letech svoje první koncerty v Německu. Vystoupení ve Stuttgartu přitom představovalo první vrchol. Po všech stránkách dotažený výkon zpěváka Andiho Derise, který na tomto turné zpíval tak jako s HELLOWEEN snad ještě nikdy předtím. K tomu vysoce motivovaní noví členové: kytarista Sascha Gerstner a bubeník Stefan Schwarzmann. A ještě navíc pečlivě vyvážený a místy hodně překvapivý výběr písniček. Kdo mohl tušit, že v novém tisíciletí uslyší koncert HELLOWEEN, který bude začínat kompozicemi "Starlight", "Murderer" a "Keeper Of The Seven Keys"? Všechno je tedy v nejlepším pořádku… V tu chvíli ovšem nikdo ještě netušil, že Andiho Derise o několik dní později skolí zákeřný virus a že části turné budou muset být přeorganizovány.

O několik týdnů později…

21. 11. 2003, La Laiterie - Strasburg, Francie
Andi je opět zdravý a v pořádku…

Už několik hodin před začátkem koncertu jsou chodník a částečně i ulice před halou do posledního místečka zaplněné. Nad pokladnou sice není cedule "vyprodáno", zřejmě však pouze z toho důvodu, že na ni pořadatel nemyslel. Skupina se v tu dobu již nalézá v pohodlné a prostorné šatně haly. I když skupina… Zatím jsou vidět pouze Sascha, Stefan, klávesista Jörn a téměř vždy skvěle naladěný baskytarista Markus Grosskopf. Andi a kytarista Michael "Weiki" Weikath jsou v tu chvíli v nedohlednu. Je kolem šesté hodiny večerní a oba ještě spí. Což není nic mimořádného. Jedná se pouze o jednu ze stránek života na turné. To znamená, pokud možno do rána být vzhůru a posléze až do večera, tedy do doby krátce před začátkem koncertu, spát. Sascha, Stefan a Markus o tom ví a nic neřeší. Poklidně a svědomitě se připravují na večerní koncert. V tu chvíli už z haly duní předskupina RAGE. Ta je na tomto turné všemi respektována a doslova hýčkána, i když do hodinového bloku zabudovat delší sólo na bicí a na kytaru je poněkud zvrácený luxus. Ale jak říká zpěvák a baskytarista Peavy: "Já o tom samozřejmě vím, ale vysvětluj to Victorovi a Mikovi…" Budiž… V tuto chvíli vstupuje do šatny Andi. Po třináctihodinovém spánku nepůsobí zrovna nejsvěžejším dojmem, ale po šálku bílé kávy má dobrou náladu. Po Weikim oproti tomu stále ještě není ani vidu ani slechu. Objeví se až několik minut před odchodem skupiny na pódium. A to jenom proto, že pro něho tourmanažer "Big Al" - pohodový, leč chvílemi poněkud pomalý Skot - zašel přímo do autobusu. Koncert sám o sobě probíhá nad očekávání dobře. Vlastně výborně. Strasbourg je kousek za německou hranicí a tak se vedle domácích fanoušků na výkon HELLOWEEN přijelo podívat i několik lidí z Německa. Ti se výborně baví a zřejmě si neuvědomují, jak dobře skupina pódiu funguje i pře stres několikaměsíčního turné. a jako vždycky: je hodně zábavné sledovat pohodu a dobrou náladu, kterou vyzařuje dokonale harmonující duo Sascha/Weiki. Ti dva se opravdu dlouho hledali a nakonec našli…

Něco opravdu mimořádného… Z dalekého Karlsruhe dnes večer dorazila zvláštní delegace. Totiž Andiho rodiče. Bylo by zajímavé zjistit, co prožívala Andiho maminka, když synáček při "How Many Tears" tak razantně házel hlavou… Každopádně v jejím obličeji nešla přehlédnout pořádná porce mateřské pýchy…

Je po koncertě a celá karavana se dost záhy chystá na odjezd. HELLOWEEN cestují jedním autobusem, technika druhým a RAGE minibusem. Andi se po delším dialogu s rodiči odebírá do autobusu. Ví, že příští den bude muset být svěží a na všechno připravený. Jedná se totiž o jeden z největších a nejdůležitějších koncertů celého turné. A sice vystoupení v roli zvláštního hosta IRON MAIDEN v Paříži. V hale v části města Bercy, která už je po delší dobu beznadějně vyprodaná… Na takovou událost je potřeba se pořádně vyspat, a tak jsou všichni na kutě relativně brzy. Tak kolem páté hodiny ranní… Ovšem předtím dostane zadní část autobusu ještě pořádnou nikotinovou nálož.

22. 11. 2003, Paříž - Bercy, Francie
Opravdu neuvěřitelná kulisa. Ráno člověk otevře oči, podívá se z okna autobusu a je v Paříži. A sice na parkovišti vedle jedné z největších a zároveň i nejhezčích sportovních hal v Evropě vůbec. Je dopoledne a před halou už se scházejí první fanoušci. Mají na sobě většinou trička IRON MAIDEN, ale dá se identifikovat i nejedno tričko HELLOWEEN. Kapela přitom tráví den do začátku vystoupení různě. Weiki odchází už záhy na návštěvu kamarádů. Markus a Stefan si krátí dlouhou chvíli v obřím komplexu haly. Andi spí. A Sascha vyráží do centra města, aby pro sebe, ale například i Markuse pořídil zajímavé nové módní doplňky. Ve městě módy, kterým je Paříž, to je samozřejmě vynikající nápad. Ovšem není to až tak vynikající nápad v sobotu. To je totiž střed města totálně přelidněný, a pokud někdo v současné době mluví o hospodářské krizi v západní Evropě, Paříže se to spíš netýká. Francouzi, ale i turisti nakupují a konzumují jako o závod. O několik hodin později Sascha neztratil nervy a koupil si několik nových triček a košil, ale i kalhoty pro Markuse, které se baskytaristovi hodně zamlouvají. Dvě hodiny před odchodem na pódium by napětí uvnitř kapely mělo být přímo hmatatelné, ale není. Členové HELLOWEEN se baví, jako by se nechumelilo, diskutují zkrácený playlist a posléze se chystají "do boje". Krátce před osmou se v již plné hale setmí, ovšem při úvodním "Starlight" nejeden fanoušek pouze nechápavě hledí směrem k pódiu. Nejpozději při "Keeper Of The Seven Keys" je kolektivní nadšení, ale tak obrovské, jako by už hráli IRON MAIDEN. Světel by mohlo být víc, zvuk by mohl být průzračnější, ale HELLOWEEN se "chytají" na plné obrátky. Nemůžou samozřejmě nic zkazit, když do sedmnáctitisícového davu "odpálí" jistoty "Eagle Fly Free" a "Future World". I na tyto písničky publikum reaguje euforicky. Kupodivu se daří i experiment s odehráním písničky "If I Could Fly" z alba "The Dark Ride". Z té se v průběhu turné stal jakýsi utajený hit a i pařížské publikum dokazuje, že obsah kontroverzního alba důvěrně zná. Škoda, že HELLOWEEN ten večer měli k dispozici pouze padesát minut hrací doby. A ty byly ještě navíc dopočítány do poslední sekundy. Když totiž skupina dohrávala "How Many Tears", na pódium přišel bubeník IRON MAIDEN Nicko McBrain společně s produkčním IRON MAIDEN Johnym a oba se tvářili jakoby vážně a s jakoby významným výrazem obličeje ukazovali na hodinky. Publikum je v té chvíli na pokraji šílenství a skupinu posléze vyprovází obrovským nadšením a neutuchajícím potleskem. Člověk by mohl mít dojem, že se na toto místo HELLOWEEN budou moct v dohledné době vrátit… A to i bez asistence známějších kolegů. RAGE ten večer mimochodem hráli po půlnoci v jednom pařížském klubu. Ten měl kapacitu zhruba tři sta lidí a nakonec vněm bylo lidí pět set. Průběh následující noci, si zřejmě každý dokáže představit. To HELLOWEEN ovšem nezajímá. Nikdo z kapely příliš nestuduje mimochodem dost vydařené vystoupení IRON MAIDEN. Všichni se scházejí v autobusu a záhy se vyráží směrem k další koncertní zastávce. Do belgických Antverp.

23. 11. 2003, Hof Ter Lo - Antverpy, Belgie
Popravdě řečeno se tuto temnou neděli ani nevyplatí vstát. Prší, hala se nalézá na tmavém předměstí, a tak jedinou alternativou na přežití se zdá být spánek nebo sáhodlouhé diskuse uvnitř autobusu. Během takových dnů se na turné můžou dostavit nervozita a špatná nálada, ale členové HELLOWEEN ví, na čem jsou, a tak v klidu vyčkávají na večerní koncert.

Večer je prostorná hala dobře zaplněná a reakce na produkci RAGE jsou slušné. Ovšem během vystoupení HELLOWEEN se z nejasných důvodů v publiku nepohybuje celkem nic. Když Andi během písničky "Power" chce publikum obligátně rozezpívat, člověk až má strach, aby zpíval vůbec někdo. Špatné počasí a deprimující pozice haly na nevlídném předměstí zdánlivě publikum totálně deptají. Přesto se ten večer skvěle chytají především skladby z alba "Rabbit Don't Come Easy". Ať už "Open Your Life", "Sun 4 The World" nebo "Back Against The Wall". Po koncertě uvnitř kapely panuje skvělá nálada. Ne kvůli vlažnému belgickému publiku, ale kvůli tomu, že následující den v Holandsku je na plánu volno…

24. 11. 2003, den volna - Tilburg, Holandsko
Dlouho spát, užívat výhod pohodlného hotelu a posléze od pěti odpoledne až do půl třetí do rána sedět v hotelové restauraci a vést zajímavé diskuse. Tak zhruba tento den probíhal. Weiki přitom téměř celý den prospal nebo v posteli prosurfoval na svém notebooku. Andi v restauraci ukazoval klávesistovi Jörnu Ellerbrockovi samostatně vytvořené menu na DVD "Hellish Videos", které by se na trhu mělo objevit v dohledné době a které by mimo jiné mělo obsahovat všechny videoklipy skupiny do dnešního dne. Sascha odchází do fitness studia, aby i v den volna zůstal fit. A vůbec Sascha… Tento člověk je schopen na sebe okamžitě po dvouhodinovém koncertu vzít tepláky a jít jogovat, aby vymlátil přebytečnou energii.

25. 11. 2003, Tilburg, Holandsko
Tilburg není zase až tak daleko od Antverp, ale publikum je zde o hodně vřelejší než v Belgii. Jenom kdyby se podobná euforie nemusela prokazovat zrovna házením plných kelímků piva na pódium. HELLOWEEN odehrávají slušný koncert, na kterém ale opět chybí trio písniček "Sole Survivor", "I Can" a "Where The Rain Grows", které na začátku turné ještě pravidelně zaznívaly. Byly totiž vyřazeny s přihlédnutím k Andiho hlasivkám. A člověk se tomuto kroku nemůže tolik divit. Vždyť v mezičase silně oblíbený frontman večer co večer na pódiu i tak stojí téměř dvě hodiny a na rozdíl od nejednoho kolegy z něho v každé pauze neodchází.

26. 11. 2003, Stadthalle - Lichtenfels, Německo
Zpět v Německu. Sascha a Stefan jsou v zapadákově jménem Lichtenfels téměř doma, a tak se těší na to, že je zde večer navštíví členové rodin, známí a kamarádi. Ovšem… Publikum v hale spí takovým stylem, že už během koncertu RAGE je na Peavym vidět, že by nejraději buďto začal nadávat, nebo předčasně odešel z pódia. Ještě horší situace panuje během koncertu HELLOWEEN, kdy Andi dokonce totálně rezignuje na obligátní interakci s publikem během "Keeper Of The Seven Keys" nebo "Power". Kapela odchází předčasně z pódia a především Sascha a Stefan vypadají jako hromádka neštěstí… "Absolutně nechápu, co se tady stalo," komentuje situaci černovlasý kytarista. "Strašně jsem se na ten koncert těšil a nakonec to vypadalo tak, že o nás vlastně vůbec není zájem. Přitom hala byla téměř plná…"

Kdo ví, odpoví… Faktem ale zůstává, že celkově toto turné upevnilo pozici kapely a z kandidáta na rozpad vytvořilo novou, průbojnou "jednotku". Důkaz pro toto tvrzení hledejte na letních festivalech!