DVD Interview - část I.

Zdroj: DVD Live On 3 Continents (2007)
Poděkování: Vobusa
JOINING HELLOWEEN
Markus: Sex, drogy a rock´n´roll, 25 let u Helloween.
Začínali jsme hrát někdy v roce 1981 a v tý době to všechno už existovalo.
My jsme to rozhodně nevymysleli. Všechno už to tu bylo.
My jsme akorát něco přidali.
Weiki: Mě vstrčili do kapely někdy v roce 1982 nebo 1983.
Líbila se mi kapela Iron Fist, která byla v Hamburku známá z takzvaného Klubu muzikantů nebo jak se tomu říkalo. Existovala skupina poloprofesionálních kapel, který do toho klubu patřily. Já a moje divná kapela a jiná divná kapela, ve který na basu hrál Markus, jsme do toho klubu patřili taky. Na jedný straně ta kapela byla hodně imponující, protože tam byli lidi, kteří toho hodně dokázali. Na druhý straně to byla nejpříšernější a nejtvrdší kapela, kterou jsem kdy viděl……
Markus: ….taky jsme si mysleli, že jsme dobrý…….
Weiki: ….já jsem si to rovněž myslel. Tedy aspoň většinou. Do tý doby, než zahráli "Gorgar". To bylo dost šílený. Ale já jsem si to zapamatoval a nikdy na to nezapomněl. A říkal jsem si, že je zajímavý, že si vzpomeneš dokonce na takový šílenosti: jako na to "Gorgar will eeeat youuu". Ale taky jsem si myslel, že to všechno není tak špatný. Alespoň je to dost "heavy". Kdyby se do těch všech blbostí dala přidat špetka melodie, mohla by to být docela dobrá mixatúra.
Markus: Někdy v 80-tých letech, když už s námi hrál Weiki, nás zvolili za nejošklivější kapelu v metalu. Ne protože on se k nám přidal, ale tak všeobecně. To se mi v tý době dost líbilo, tenkrát jsem tomu říkal "Peklo spreje na vlasy" a já jsem na to byl hodně pyšnej, že nás zvolili za nejošklivější kapelu.
Weiki: Stali jsme se nejošklivější kapelou v Shit Paraderu, což byl tenkrát novej americkej magazín. To bylo skvělý a my jsme na to byli opravdu tak nějak pyšný.
Andi: 1994-moje začátky u Helloween. Byla to jedna z nejzásadnějších změn v mým životě. Nebylo to jednoduchý rozhodnutí. Předcházelo tomu to, že mi Weiki zavolal už po vydání alby Keeper 2. Tou dobou jsem ale právě ve studiu nahrával demáče s Pink Cream 69. Ti kluci patřili mezi moje nejlepší kamarády a já jsem nikdy - ani na sekundu - neuvažoval o tom, že bych je opustil. I kdybych měl přestoupit ke kapele, která má na kontě Zlatý či Platinový desky. Prostě mě to tenkrát nenapadlo. Nenapadlo mě to ani po albu "Pink Bubbles". Ale o několik let později, po albu "Chameleon", ano. To když jsem měl vážné problémy s mými spoluhráči. Asi se jednalo o cestu nejmenšího odporu…… Přesto zůstává skutečností, že na mě čekali "tykve". A oni měli rádi mojí muziku, chtěli mě do kapely a to nejenom jako zpěváka, ale i jako autora. Během dvou měsíců bylo evidentní, že to bylo správný rozhodnutí a jasný bylo všechno nejpozději tehdy, když se už údajně mrtvým "tykvím" podařil fantastický comeback, který byl nastartován albem "Master Of The Rings". To bylo neuvěřitelný……neuvěřitelný.
Sascha: U nás obou to proběhlo podobně. Dá se říct, že jim je náš producent Charlie Bauerfeind, který nás oba dva znal, doporučil.
Dani: Dá se to tak říct. A potom zazvonil telefon, dostali jsme letenku a potom…v jednom okamžiku……byl člověk na ostrově. Na tom ostrově. Na tom ostrově s jednou horou…. (smích) Ne s padesáti horami, ale s jednou horou.
Sascha: Byli jsme na ostrově a najednou se šlo do studia a už jsem nahrával kytary. U něho a jeho bicích to bylo stejný. Šlo to hodně rychle. Ale oni nás tak testovali a chtěli vědět, jestli jsme schopný jít do toho. Jestli se vyrovnáme s tím tlakem. A na každýho z nás to byl hodně silný tlak.
LIFE SINCE HELLOWEEN
Weiki: Hodně lidí říká, že úspěch prvního a druhýho dílu alb Keeper ukázal, kdo je skutečný šéf v dějinách metalu. Bylo velmi příjemný být v pozici, ve který člověk měl volný ruce. To bylo v pořádku. Prostě existuješ, nahráváš alba a každej o tom mluví a ty lezeš na pódium. Babičky v metru - protože jsme měli špatný smlouvy, neměli jsme na taxíky - nás prosily o podpisy pro vnuky. To bylo jedno ze znamení, že jsme slavný. Anebo listuješ v trafice magazíny a tvůj blbej ksicht je na titulní stránce a ty se podíváš doprava a všichni ty lidi se na tebe dívají, protože tě viděli na tý titulní stránce. TO JE ON. A ty se prostě snažíš co nejrychleji zmizet. To bylo opravdu hodně divný.
Sascha: Nemusím si přivydělávat bokem, protože tahle kapela je plnohodnotnou prací, což je samozřejmě pozitivní aspekt. To byla první zásadní změna. A potom člověk samozřejmě má šanci vidět daleký, široký svět.
Dani: U Helloween se pracuje na velmi profesionální úrovni. Koncertujeme po celém světě, máš management. Všechno funguje na velmi profesionální úrovni. Tak tomu u kapel, u kterých jsem hrával dřív, nebylo. Ty na to bohužel neměli.
Sascha: Má to samozřejmě hodně pozitivních aspektů v porovnání s kapelami, se kterými jsme dříve spolupracovali. Máš víc svobody a neexistuje tolik věcí, které by ti bokem ubíraly volný čas. V kapelách, ve kterých jsme dříve hrávali, neexistovalo zázemí, který by ti umožnilo se více soustředit na práci na písničkách nebo ve studiu. To se mi tady hodně líbí. Samozřejmě tady existuje i pár negativních aspektů. Jako například to, že strašně moc cestujeme a tím pádem člověk není moc často doma. Ale my jsme to nakonec přesně takhle chtěli a tak jsem s tím spokojený.
HELLOWEEN SOUND
Andi: U každého z nás je přístup ke kompozici písničky hodně odlišnej. Vím, že každý z nás má svůj vlastní recept a že každý z nás při "vaření" improvizuje. Já osobně většinou sedím u televize a brnkám si na kytaru a hraju, co mě zrovna napadne. Tak jsem to dělal v uplynulých 15, 20 letech a tak to zřejmě budu dělat i v průběhu dalších 15, 20 let. Protože je to koníček a protože to všechno nechci brát příliš vážně. Kdybych si sedl a umínil si napsat hit, určitě by to nevyšlo. Tak to nefunguje. Takže raději jenom tak - jako obvykle - sedím s mojí kytarou a hraju, protože mě to baví. No a někdy si najednou řeknu: "Co to bylo?" Posléze to zkusím zahrát ještě jednou, což většinou funguje - moje krátkodobá paměť se zdá být v pořádku….(smích). Potom u toho zůstaneš, pracuješ na tom a možná najdeš jednu nebo dvě pasáže, který se k tomu hodí. A potom se klidně může stát, že za dvě hodiny dáš dohromady písničku. Taky je možný, že tu pasáž uložíš na 3, 4 týdny na stranu do té doby, než dáš dohromady jiný pasáže, které se k tomu hodí. Ale na to neexistuje žádný dokonalý návod. U mě jde spíš o to fanouškovství, o tu lásku ke kytaře, k hudebnímu nástroji. Ani ne tak k hudbě, jako spíš ke kytaře. V tu chvíli, když dokomponuješ písničku, začíná opravdová práce. Začíná nahrávání. Všechno musí být dokonalý, protože to, co uděláš, bude navěky dokumentovaný na albu. A možná, že se venkovnímu světu nebude líbit co jsi udělal. To je jako neúspěšné dítě. Protože album je pro tebe jako dítě. A s dětmi je to prostě tak, že chceš, aby je měl každý rád. To bohužel není možný.
Sascha: Dobrá věc na týhle kapele je - a o tom se v rozhovorech zmiňuju pokaždý - že v ní jsou ty nejrůznější charaktery a že každej z nás komponuje. A každej z nás komponuje absolutně vlastním způsobem. A každej má vlastní vkus, což tahle kapela prostě vyžaduje. Jinak by s ní člověk nehrál. Z týhle mixatúry se vytváří typickej zvuk Helloween. Že s novými členy kapely dostaneš i poněkud odlišný zvuk je normální. Tedy alespoň pokud to není jako u jiných kapel, kde směr a zvuk udávají dva členové. Tady v tom vládně relativní volnost a každej charakter se může volně vyvíjet. To je výhoda.
SINGING-QUESTION
Andi: Téma zpěvák bylo neustále přítomný. Můj problém spočívá v tom, že musím nahradit tři zpěváky. Nebo abych to vyjádřil přesně: zkoušel jsem v minulosti nahradit tři zpěváky. Jednalo se o Kaie, našeho prvního zpěváka, potom tam byl Michi, což je skvělý zpěvák a potom jsem tady já. A já sám se rovněž chci ukázat. Před koncerty Keeper Of The Seven Keys jsem si řekl, že na to kašlu. Používám vlastní techniku a na ostatní zapomínám. Jasně. Jsou skladby, který kvůli tomu naživo nehrajeme, jako "Perfect Gentleman", kvůli čemu mi krvácí srdce. Ale ty se prostě nedají zpívat v rámci dvouhodinového koncertu, protože bych se musel vrátit k té rock´n´rollové "řvací" pěvecké technice. Po takové písničce se nemůžu jen tak vrátit ke klasické technice se všemi těmi vysokými polohami, ve kterých ti drnčí plomby. Řekli jsme, sakra, ty písničky vynecháme, i když to bude bolet. Naštěstí máme dostatek skvělých písniček v mezích mojí pěvecké techniky. V rámci tohoto turné jsem se stejně rozhodl pro kompletní změnu techniky. Vrátil jsem se k tý starý technice, kterou jsem používal na prvním albu Pink Cream. S písničkami z Michiho éry to funguje stejně dobře jako s velkou částí mých písniček. Možná to zní trochu odlišně, protože je zpívám touto technikou. Teď připravujeme DVD…. Poslouchal jsem několik novějších koncertních záznamů a musím říct, že zní dobře. Jinak než ve studiových verzích, ale podobně dobře. A ohledně otázky zpěváka, který nahrazuje jiného zpěváka…. Z tý slepý uličky stejně neexistuje cesta ven. To je starý anglický přísloví a je dobrý. Je to pravda. Nejde to. Někdo tě má rád, někdo tě nenávidí a ty vůbec nevíš, proč tomu tak je. To je jednoduchý - prostě s tím žiješ.
LYRICS
Andi: Na textech pracuju tak, že začnu s názvem, který si někdy napíšu na papír. Věci, u kterých si říkám, hele, dobrá věta, zajímavý téma, o tom bych měl konečně něco napsat. Někdy z této věty vznikne písnička. Pro mě je důležitý, abych se s tím mohl v pohodě identifikovat. Proto pro mě jsou texty velmi důležitý. Bez textu je klidně možný, že zamilovanou písničku odložíš. Nemyslím si, že by se to hodilo. Na druhé straně se obávám, že jsme něco takového už udělali. Na to neexistuje dokonalý návod. Píšeš tak, jak se cítíš. Co ti vadí? Cítíš se opravdu dobře? To by mohlo být dobrý album, ale trocha "happy, happy Helloween" v tom je pokaždý. Někdy ti takové veselé písničky dají hodně zabrat, protože se například necítíš nejlíp. Posluchač kapely od ní očekává dávku radosti a to je v pořádku. Je důležité být jednou z mála metalových kapel na této planetě, které hrají metal s pozitivními texty. My nikomu neříkáme, běž, skoč ze střechy, zastřel se, ty idiote. To se mi vůbec nelíbí, protože to definitivně není můj svět. Taky to není heslo mého života.
SPEED UP!
Sascha: Hlavně on musí určit rychlost.
Dani: Jasně. Hlavně já musím určit rychlost. Proč?
Sascha: Protože jsi bubeník.
Dani: Protože jsem bubeník (smích)