DVD Interview - část II.

Zdroj: DVD Live On 3 Continents (2007)
Poděkování: Vobusa
THE PRESS
Andi: Tisk nám byl celkově nevybíravý pouze v Německu. Oni nás…..Jak to mám říct? Nechci být neférový, protože nám taky hodně pomohli, ale prorok ve vlasti vždycky dostane o stránku míň. Je to znát i na našich Zlatých a Platinových albech, který jsme získali v zahraničí. V cizích zemích hrajeme v halách s kapacitou mezi 4000 a 8000, někdy dokonce na stadionech. V naší vlasti hrajeme v klubech pro 1000 až 1500 lidí. Ale to je zcela v pořádku, protože na tomto turné jsme odehráli skvělý koncerty a po dlouhý době mě dost bavilo hrát v Německu. Pocítil jsem, že doma existují fanoušci metalu, co na nás mají chuť. A že se nenechají odradit tím, co se o nás píše v časopisech.
FANS
Andi: S Pink Cream jsme to našlápli kolem roku 1990 jako předkapela White Lion a mezi tehdejšími s dnešními fanoušky nevidím rozdíl. Jediný rozdíl spočívá v tom, že metalové publikum má v sobě větší nadšení. Pink Cream se mnou byli - jak informovanější diváci budou vědět - spíš hard rockovou kapelou. V metalu existuje daleko víc nadšení. Vlajku nahoru, žádné kompromisy a podobný věci. Tam jde pouze o metal, nade vše. To se mi líbí.
Dani: Fanoušci jsou tam všichni skvělý. Sao Paulo včera bylo opravdu skvělý. Bylo tam 6000 nebo 7000 fanoušků, na třech poschodích.
Andi: Když s tebou publikum zpívá a ty vidíš každý pohyb jejich rtů, je dokonalý, že se na ty rty můžeš dívat, abys věděl, co bude následovat. Někdy zapomeneš texty, to už se mi taky stalo - to je prostě výborný. To není poklepávání na rameno nebo vychvalování sám sebe. Jednoduše to dokazuje, že ty lidi sdílí tvoje pocity, že ty lidi mají podobné obavy a potřeby jako ty, i když žijí 10 000 kilometrů dál, často v hodně horších podmínkách. Nakonec to dokazuje, že my všichni chceme jednu jedinou věc. I když jsme se v posledních tisících letech tak často navzájem nakopávali. Chceme dobře žít. Přímý kontakt s fanoušky je hodně důležitý. Můj problém spočívá v tom, že téměř pokaždé musím zůstat v mém hotelovém pokoji se smíšenými pocity a nevycházím, protože venku jsou buďto 3 stupně pod nulou nebo sněží nebo se potím. O dva dny později starej Deris chytí bronchitidu a musí začít brát antibiotika a kortizon a turné musí být přerušený. A na to nemám chuť. Tady v Jižní Americe mě můžete potkat venku častěji, protože je tady poměrně teplo a dokonce se po koncertě teploty pohybují okolo 20 stupňů. Tady neexistuje nebezpečí toho, že bych se mohl nachladit a tak je to v pohodě. Taky nemusím mít obavy z toho, že mě bude objímat holka s nachlazením nebo bronchitidou a já bych od ní nainhaloval viry a potom na dva dny onemocněl. To se tady stává málokdy. Klima je zde zdravější a proto se mezi zdejší fanoušky rád vypravím. Takže ještě jednou, drazí Evropané - a v této souvislosti i drazí Severní Američané, kteří se se mnou nemohli sejít v New Jersey, když tam bylo venku 43 stupňů pod nulou - přijměte prosím moji omluvu za to, že mě tak často nevídáte. Doufám, že tomu rozumíte….(smích)
GIRLS - GIRLS - GIRLS
Andi: V zahraničí automaticky vidíš o hodně víc holek, protože páry jsou vždycky spolu. Žiju teď 8 let ve Španělsku a musím říct, že ta srdečnost a pohoda v těchto končinách nejsou pouhé legendy nebo klišé, ale něco, co vidím každý den. Páry spolu tráví každou volnou sekundu. Když se dva milují, neexistuje nic, co by je mohlo rozdělit, ani žádný metalový koncert…...(smích)
AFTERSHOW PARTIES
Sascha: Samozřejmě můžeš po koncertě absolvovat mejdan, ale nedá se to dělat neustále, protože posléze jsi tak vyřízenej, že už ani nemůžeš stát. Hlavně pro zpěváka a bubeníka je to těžký, protože oni se ze všech nejvíc namáhají. Je to pro ně těžký a pro ostatní taky. To platí pro techniky a pro muzikanty. Jestli chceš hrát konstantně dobře, nemůžeš to dělat.
Dani: Jasně. Někdy jsou s náma na turné kapely, který s námi hrají pouze dva nebo tři týdny. Pro ně je to jako kdyby byli na dovolený. Ty někdy chlastají každou noc a diví se, proč nepijeme s nima. Ale když jsi na turné rok a půl jako my právě teď, tak to prostě nejde. To prostě nejde. Protože potom nemůžeš podávat sto procent a jednoho dne skončíš. My se po koncertě věnujeme vlastně pouze osobní hygieně.
Andi: K mejdanům dochází velmi často. Naštěstí se jich ne každý člen kapely a techniky zúčastňuje. Jeden oslavuje tady, druhý tam a posléze se k tobě stejně ty veškeré historky dostanou. Většinou se samozřejmě nezúčastňuji, protože druhý den musím fungovat. Našel jsem společně s mým novým spoluhráčem Danim zdravý střed. Ten je bubeníkem a ničitelem minimálně jedné lahve vína za noc. Od té doby, co s námi ten kluk hraje, mi nic nechybí. Je to skvělý chlapík, z kterého se za posledních pár měsíců stal velmi dobrý kamarád. A taky je to milovník vína. Jedinýho nápoje, kterému se na turné věnujeme. S Danim jsme se domluvili na tom, že se z nás na turné stanou znalci vína. Až se po skončení turné vrátíme k našim Bownmores a Island Whiskies…..(smích) Ale na turné hraje důležitou roli dobré, červené víno.
ANDI DERIS
Dani: Pohodovej chlapík. Moc pohodovej chlapík. Skvělej zpěvák. Naučil jsem se toho od něho hodně. Je to můj gurmánskej brácha. Ukázal mi svět vína. Je to můj kmotr, který mi ukázal všechen ten luxus, jako Cohibas a podobný věci.
TOUR 2006
Andi: U Helloween určitě neexistuje jízdní řád, podle kterého by se dali uvést do pohybu úspěšné koncerty. Upřímně musím přiznat, že toto je první turné, v rámci kterého všechno probíhá absolutně pohodově, kde je kapela spokojená sama se sebou a kde cítíme, že se publiku líbíme. Se všemi těmi chybami, které možná ani nejsou slyšet. Já se taky někdy jdu podívat na koncerty mých oblíbených kapel a posléze se bavím s kytaristou nebo zpěvákem a ti si stěžují: "Sakra, katastrofa, chyby, hráli jsem hrozně!" Ale já něco takového neslyším a jenom řeknu: "Promiňte, ale mě se to hodně líbilo". Cítí to tak zřejmě většina kapel. Na pódiu máš ten dojem, že to bylo příšerný, ale lidi před pódiem si myslí, že to bylo skvělý. Byl to bezva mejdan a tak by to mělo být. Nejdůležitější je, aby se lidi skvěle bavili. Potom je jedno, jestli uděláš pár chyb nebo ne.
Dani: Je to samozřejmě skvělý, ale já to momentálně ještě nemůžu hodnotit. Až budeme mít zase nějakou přestávku, budu potřebovat pár týdnů……A všechno si to zpětně nechám projít hlavou. Nemůžeš si všechno pamatovat. Proto se fotí a proto se nahrávají DVD…. (smích a ukazování na kameru)
ON THE ROAD
Andi: Život v tour busu……. Je hodně odlišný. Svatý Grál. To není tak špatná definice tour busu, protože to je tvůj obývací pokoj, tvůj nemocniční pokoj, tvoje herna, tvoje mejdárna, tvoje kuchyně tvoje koupelna, prostě tvoje všechno. Žiješ v tom a tvůj zadek je přemísťován z bodu A do bodu B a ty to ani nezaregistruješ. A když jsi po polovině láhve vína utahanej a hlava se ti motá, lehneš si do tvojí kóje nahoru a tvůj manažer tě vzbudí druhý den ráno a vykopne tě z postele. Po 4 měsících turné je to hodně zvláštní představa, že jsi někdy měl i něco takovýho, jako je vlastní domov. Takže tour bus je skutečně Svatým Grálem pro všechny.
Weiki: Hodně koncertujeme a na turné je s námi hodně odlišných charakterů Vždycky je to tak 12 až 16 lidí……..
Markus: Jo, jo…..
Weiki: Někdy je hodně těžký být v pohodě a příjemnej a tak dále a chovat se k sobě navzájem dobře. Lidi se nás ptají, jestli to není všechno daleko komplikovanější, čím déle turné trvá. Na tomhle turné máme skvělou snůšku charakterů. Každýmu se čas od času stane něco špatnýho, každej se dostane do blbý situace a chce na někoho řvát nebo někoho mlátit. Dá se to vysvětlit pouze tak, že všichni mají hodně zkušeností.
Markus: Umění spočívá c tom, se opět uklidnit. Vždycky dojde k něčemu blbýmu, když jsi v autobuse s patnácti lidma. S charaktery, s kterými jsi předtím ještě nikdy nespolupracoval. A najednou jsi na turné několik měsíců a stanou se nějaký věci. V noci spolu sedíme, vypijeme pár piv, bavíme se. V tu chvíli poznáš lidi o hodně líp a potom to všechno funguje.
Weiki: Mám ten dojem, že se všichni tihle lidi řídili tím, že k sobě budou příjemný a opravdu to fungovalo.Je nezdvořilý, když na sebe lidi řvou nebo když začnou šílet. Kdokoliv by se takhle začal chovat. Cítil by se tady hodně blbě. My se nechceme podbízet, ale chceme akorát využít tuto příležitost a hodně poděkovat našemu realizačnímu týmu a i nám. Zatím všechno bylo skvělý.
Markus: S tím můžu akorát souhlasit…..
MICHAEL WEIKATH
Dani: Velmi inteligentní člověk. Moc ho respektuju, protože je hodně talentovanej. Velmi často ho lidé nechápou, protože téměř nikdo nedokáže pochopit, jak on uvažuje a jaký má humor. Člověk ho musí znát. A já si myslím, že ho znám.
BAND-GEOGRAPHY
Andi: Vzdálenosti mezi jednotlivými členy kapely - jeden žije v Hamburku, jeden v Norimberku, další na Kanárských ostrovech - dnes už nejsou problematické. Máš internet, zapneš si skype, máš přístup k vizuálnímu telefonu za 2,18 centů. Otevřeš "wormhole" a máš dokonalý spojení, přes který můžeš poslat kompletní písničku se všemi složkami bleskovou rychlostí pře celý glóbus. Vzdálenosti už nejsou problematické. Pět neděl před tím, než začneme nahrávat ve studiu se sejdeme s v tu chvíli už každý z nás zná všechny nápady ostatních. Více či méně jdeš připravený do zkušebny, kde okamžitě začneš ty věci více či méně dobře hrát. A 5 týdnů ve zkušebně s hotovými nápady, ze kterých se musí aranžovat písničky, představují pro kapelu moře času.
BODENSEE VS. COPACABANA
Dani: Rozdíl? To je těžký…. (jakoby se zamýšlí….) Není tady sníh. A pláž je tady asi poněkud větší. A vlny jsou tady taky poněkud vyšší. A vodě je tady více soli a my nemáme kokosový ořechy. Jsi konečně spokojenej? Uznávám, že existují lepší místa než Bodamský jezero… (smích)