DVD Interview - část III.

Zdroj: DVD Live On 3 Continents (2007)
Poděkování: Vobusa
THE FRONTMAN
Andi: Jako takzvaný výstavní kousek kapely jsi vždy trochu nervóznější než zbytek kapely. Tak je tomu dokonce ještě dnes. Řekl bych, že jako zpěvák jsem o hodně vzrušenější než zbytek kluků. Někdy to možná souvisí s tím, že si nejsem stoprocentně jistej, jestli je můj hlas v pohodě…nebo že jsem se při rozezpívávání cítil divně nebo něco takovýho. V tom případě se lehce klepeš a je jedno, jestli na tebe čeká 800 nebo 80 000 lidí. Je to strach z propadáku. Coby zpěvák se ale naučíš žít s tlakem. Vždyť jsi se pro tuto profesi rozhodnul sám. Každý zpěvák něco takového cítí od svého prvního koncertu, ať už se koná v klubovně nebo pře kamarády v obýváku. …Sakra - teď je to na mě, protože se na mě všichni dívají. Bohužel, tak to je. Zpěvák je ten, na koho se všichni dívají. Já jsem ten ubohý chlapík, na kterého je vždy zaměřen světelný kužel, ten na koho se pořád svítí. Po písničce taky nesmím držet hubu, protože musím prezentovat další písničku, někoho uvést nebo něco podobnýho. Víš, co mám na mysli…. Pro mě neexistuje anonymita, mám staženej zadek. Někdy to dopadne výborně, protože mám dobrou náladu a vím, že můj hlas je v pořádku. Někdy si ale taky skoro naseru do kalhot, když vím, že jsem nemocnej. V minulosti se mi už stalo, že jsem přišel na pódium a lidem řekl: "Poslouchejte, já nechci odejít z pódia, ale už téměř nemůžu zpívat. Jestli chcete, aby koncert pokračoval, musíte mi pomoct." To se mi v průběhu mojí kariéry stalo třikrát. V Oslo, v Berlíně a v Belgii. A musím říct, že je hodně skvělý, když máš opravdový fanoušky, když vidím tam dole před sebou jejich nadšený obličeje a ty máš 40 stupňovou teplotu. Sotva se držíš na nohou a najednou se pusy fanoušků otevřou a oni s tebou zpívají. To je tak skvělý!
MARKUS GROSSKOPF
Dani: Markus nebo "Maggl". Co dodat? Cítím se v jeho společnosti velmi dobře. Hodně rád s ním během zkoušek nebo nahrávání žiju v jednom bytě, protože se skvěle doplňujeme. Hodnotím ho velmi vysoko. Řekl bych, že je to jeden z nejlepších rockových baskytaristů v Evropě….hodnotím ho velmi vysoko.
3 CONTINENTS REVISITED
Andi: Všechna tři místa měla samozřejmě zcela odlišný půvab. Já jsem například vůbec nevěděl, co očekávat od Sofie v Bulharsku, protože to pro nás bylo více či méně pannenské území. V minulosti jsme tam vlastně nikdy nehráli. Je jasný, že lidi tam můžou bejt skvělý, ale taky je možný, že budeš hrát někde, kde tě publikum vůbec nebude brát. Potom jsme tam nahrávali DVD a všude měli všechny ty kamerové jeřáby a lidi, kteří se neustále pohybují s kamerama. Samozřejmě, že máš obavy, že se to všechno nepovede, protože máš pocit, že se jedná o mimořádnej koncert. Musíš se ale hodně snažit, vždyť na tom místě vzniká DVD, ale všechno to vypadá o hodně důležitější než by to vypadat mělo. Je vždycky velmi příjemný hrát koncert, kterej není až tak důležitej…(smích). Na koncertech, kde stojí všechny ty jeřáby, musíš lidem vysvětlit, co se děje. Oni to chtějí vědět. No…všechny ty obrovský jeřáby a všichni ti kameramani se stejně nedají přehlídnout. My jsem lidem řekli, že ten večer natáčíme DVD a reakce byly neuvěřitelný. Oni málem zešíleli. Takže za několik málo sekund bylo jasný, že Sofia v Bulharsku byla fantastická volba. Ty lidi byli opravdu neuvěřitelný, absolutně šílený! V Tokiu, lépe řečeno Kawasaki jsme naopak více méně věděli, co na nás čeká, protože tam se vyznáme. Lidé tam vědí co očekávat už ve chvíli, kdy se začne na pódium tlačit tykev a my zrovna tak víme, co očekávat od nich. Ale bylo pro nás velmi zajímavý vidět, že Japonci jsou dnes o hodně víc otevřený, než bývali před 5 nebo 10 lety.
Jižní Amerika - Sao Paulo. Myslím, že víme, do čeho jdeme. Jižní Američani jsou metalový maniaci….. (promiňte - zapaluje si další cigaretu)…Oni nám zítra zřejmě už předem zazpívají, co se od nás očekává. Už se moc těšíme.
Dani: Tady si musíš pouze uprdnou a všichni nadšeně tleskají a volají: Dani, Dani…. Zatímco v Německu ti každej řekne, že jsi prase….(smích)
Sascha: To je to samý s podpisama. Prostě je to tady odlišný. V Německu ti řeknou: "Hele. Tvoje poslední album nestálo za nic. Ale stejně se mi prosím podepiš Ale ne sem do toho rohu. D o toho druhýho!" To je tady jiný. Hodně odlišný. Tady jsou lidi strašně hlasitý, dokonce ještě předtím než začne koncert. Ty se někdy na začátku koncertu ani neslyšíš…..
Dani: …..to je fakt….. (pokyvuje hlavou)
Sascha: …..je to zcela odlišná mentalita.
Dani: Žádný monitorový systém tady nemá šanci.
Andi: V El Salvadoru to bylo skvělý. To je neuvěřitelně pěkná země! Možná to souviselo i s naším hotelem. Ten byl tak skvělej, že jsem měl málem špatný svědomí…(smích). Bylo to tam moc dobrý, s tím obrovským bazénem a dokonalým počasím. Helloween byla první metalová kapela, který kdy v El Salvadoru hrála….. Lidi tam totálně začali šílet, strhli bariéry a my jsme dokonce museli dvakrát koncert přerušit. Zní to možná podivně, ale opak je pravdou. Bylo to skvělý! Koncert jsme ukončili za podmínek, které ohrožovaly naše životy…..(smích)….skvělý.
Dani: V Salvadoru se málem navzájem pozabíjeli, což bylo divný. Nebylo to příliš v pohodě, i když samotnej koncert stál za to. Promiň Salvadore, ale na mě toho bylo trochu moc!
Andi: Myslím si, že na příštím turné přidáme pár dalších zemí v těch končinách, protože to tady je tak skvělý. Měli bychom tady hrát v každý zemi, která má metalové fanoušky. Řekl bych, že tady všude žijí pouze samí nadšenci. To je zatraceně skvělý!
JAPAN
Andi: Japonec to má těžší než Jižní Američan, Severní Američan, Evropan nebo zbytek světa. Japonec musí zůstat déle v kanceláři a musí si vybrat volno, aby mohl jít na koncert. A zřejmě se musí ještě posléze do kanceláře vrátit, i v deset večer. My si to nedokážeme ani pořádně představit. Ale já to mám přímo před očima…..jsem v mém slabě osvíceném hotelovém pokoji někde na 28-ém poschodí a dívám se dolů na Tokio nebo Osaku nebo Nagoyu nebo na jiné japonské město… Je vidět až do vnitřku všech těch kancelářských věží a jsou všechny světle osvícené a dokonce o půlnoci je v nich živo. Je to neuvěřitelný. Zdá se mi, že nikdy neodpočívají.
Dani: Zatím na mě udělalo silnej dojem Japonsko. Ta disciplína a ten pořádek. Je tam neuvěřitelně čisto a všechno je dobře organizovaný. I když máš někdy dojem, že se jedná o kuřata na útěku.
Andi: Rybí trh v Tokiu nebo rybí trhy v Asii všeobecně, protože všude v Asii je to podobný…. Ten v Tokiu byl první, který jsem viděl na vlastní oči a srovnával jsem ho s rybím trhem v Hamburku, což by se zřejmě jenom tak nemělo dělat, protože ryby v Hamburku jsou po smrti. V Japonsku se cítíš jako kdyby jsi procházel popravčím táborem. Zabíjení vlevo, vraždění vpravo. Ve všech možných formách a způsobech. Něco, co opravdu atakuje žaludek Evropana. Japonci ale říkají, že tím způsobem zůstává ryba déle čerstvá. Když rybě prořízneš vaz, ona nějak i nadále žije. Nebo taky ne…. Ale hlavně, že ryba zůstane čerstvá….. Pro nás Evropany je to něco, co by ochranáři zvířat nikdy nemohli akceptovat, ale ty si na to prostě nějak musíš zvyknout, protože se do těchto zemí dostaneš víc než jedenkrát.
SASCHA GERSTNER
Dani: Společně se Saschou jsem v kapele nejmladší, i když já jsem o něco starší… Můžeme se bavit o všem. Jsme poněkud naivní v tom, že se hudbě věnujeme tělem i duší. Nemáme v tom ještě tak jasno jako zbytek kapely. Hodně mě baví, se s ním bavit o všem možným. O událostech všude na světě, o vztazích, o hudbě. Rozumíme si.
KEEPER OF THE SEVEN KEYS - THE LEGACY
Markus: S albem Legacy, které jsme nedávno vydali, to bylo něco! To ti musím říct. Opravdová bomba! Weiki říkal, že teď opět máme pohromadě sestavu, s kterou dokáže udělat další album Keeper. Což dokazuje, jak hodně je o týhle sestavě přesvědčenej.
Weiki: Ale protože pár chytráků nás neustále otravovalo a ptalo se nás: "Kdy uděláte další album Keeper?", tak Andiho to taky dost inspirovalo a říkal, že bychom to mohli udělat. A byl to dobrej nápad, protože všichni členové kapely jsou teď hodnocenu úplně jinak, protože udělali tohle, než kdyby udělala "pouze" další album Helloween. Já jsem vlastně pouze souhlasil, což jsem nikdy předtím neudělal. Když se mě na to někdo někdy předtím ptal, vždycky jsem říkal, že ne. Vykašleme se na to, proč bychom něco takového měli dělat? A teď samozřejmě, musíš poslouchat nějaký stížnosti a nadávky o tom, co na albu není v pořádku. Důvody pro to jsou různý. Některý lidi říkají, že se měli zúčastnit i bývalí členové kapely……….
Markus: …….ale já jsem si říkal, že to nejzajímavější na tomhle projektu je to, že všechno dáme dohromady bez těchto lidí…
Weiki: ….ale hodně lidí vůbec nezajímá, co chceme nebo co nás zajímá……
Markus: ….jasně! A proto jsem si řekl, že s Helloween nikdy nebo téměř nikdy nezvolíme tu nejjednodušší cestu nebo nebudeme odporovat. Samozřejmě by bylo velmi jednoduchý přibrat ty dva bývalý členy a dát dohromady album Keeper. Kdyby nás opět opustili, vzali by si s sebou velkou část toho, co jsme dokázali. O čem by něco takovýho bylo? Nejsme opičáci nebo cirkusoví artisti. Říkali jsme si, že je to těžší dokázat bez všech těch lidí. Taky jsme se bavili o tom, že se budeme orientovat tím, jak jsme dělali starší Keepery. To znamená: Kašleme na to, polibte nám prdel, protože my si to uděláme přesně tak jak chceme a jak to cítíme. Tohle sebevědomí je to, o čem Keeper je. Kdyby jsi připustil, aby tě lidi ovlivňovali, tak od začátku není možný, aby to byl Keeper.
Andi: My jsme samozřejmě doufali, že Legacy bude bomba, ale nebyli jsme si jistí. Napíšeš písničky, z nichž ti některé udělají husí kůži, jsi fanoušek té či té písničky, nebo snad všech najednou. Ale co víš….? Jediná věc, kterou v tomto businessu víš, je, že nic nevíš. Díky bohu, byli jsme za tvrdou práci odměněni a nebyl nám ukázán prostředníček. Nikdy jsme nepracovali tak tvrdě, jako na tomto dvojalbu, takže tohle je opravdový odkaz těch skvělých alb Keeper. Už jenom tato hláška by každého měla přesvědčit o tom, že jsme jenom tak neseděli a neříkali si: Ok, uděláme nové album. Seděli jsme se staženými zadky. Všechno, co jsme slyšeli, dělali a o čem jsme se bavili, jsme opakovali třikrát nebo čtyřikrát za sebou. Do té doby než jsme cítili, že to opravdu stojí za to. Bylo to brutální. Co se nám v rámci příprav alba opravdu povedlo, je to, že jsme se vrátili o 15 let zpátky - se všemi těmi legráckami a hádkami, které jsme ve zkušebně zažili, až do doby, kdy jsme ještě neměli smlouvu s gramofonovou firmou a kdy jsme se málem poprali kvůli tomu, jestli je melodie dobrá nebo nikoliv. Bojuješ. Takhle to bylo i u alba Legacy. To je ten fór. O tom jsou kapely.
Dani: Můžu mluvit pouze za sebe. Bylo to pro mě něco vyjímečnýho. Helloween jsou nakonec kapelou mojí generace. Začal jsem poslouchat heavy metal taky s Helloween, hlavně přes alba Keeper. A najednou mi zavolali, abych nahrál poslední díl, třetí album Keepera. To je pro mě velká čest. Je absolutně mimořádný hrát s takovou kapelou. Být s ní na turné a blbnout s ní.
Sascha: Bylo to hodně velký sousto, protože oni jsou jednou z největších metalových kapel v Evropě. Ale samozřejmě mě to hodně nakoplo.
DVD-RECORDING YESTERDAY
Andi: Bavilo mě to, i když bych řekl, že se každý z nás hodně zapotil, protože nás pan manažer přinutil těžce dřít: Musíš udělat tohle, támhleto a myslet na tohle a na tamto. Šli jsme na pódium a byli jsme na pokraji šílenství a udělali jsme pár chyb, ke kterým by jinak nedošlo. Ale to je jedno: stejně to nikdo nezaregistroval.
FINAL WORDS
Weiki: Tímto chceme ukončit tento rozhovor a chceme vám poděkovat za zájem o naše stupidní kecy a naše podbízení a všechny ty ostatní věci, o kterých jsme mluvili, protože je to pravda a taky všechny ty ostatní věci, který možná byly poněkud kontroverzní a já se moc omlouvám za moje buzerantský a divný chování.
Markus: …….smích….