Helloween pod lupou

Autor: Ondřej

Kapela Helloween je velice štědrá. Nabízí nám mnoho tváří a je jen na nás, kterou tvář si vybereme a kterou si zamilujeme. V kapele se u mikrofonu vystřídali tři zpěváci, kteří disponují jiným zabarvením hlasu, frázováním a feelingem. Není tomu jinak u bubeníků a kytaristů. Velice rozdílná jsou i řadová alba a jednotlivé počiny na nich. Jen těžko by někdo uvěřil, že píseň Windmill a Midnight Sun, můžou mít společného jmenovatele… Helloween. V mém příspěvku se pokusím napsat deset písní, které mě nejvíce oslovily a deset písní ke kterým zatím hledám cestu. Zaměřím se na období kapely, kdy u mikrofonu stojí Andi Deris a činím tak z jednoho jediného důvodu. Kapelu jsem začal poslouchat albem Master of the Rings a všechny starší věci s M. Kiskem a K.Hansenem nemám tak naposlouchané, abych si dovolil o nich více psát. Do hodnocení není zahrnuto album Metal Jukebox, které je svým způsobem zábavným výstřelkem než řadovým albem.

10 TOP…

  • In the Middle Of A Heartbeat /Uprostřed tlukotu srdce/
Velice inteligentní počin. Dobrý text s "příjemně" chytlavým refrénem, u kterého mi vůbec nevadí, že je v závěru vícekrát opakován. Velice efektní je propojení akustické kytary s kovovými strunami a zdvojeného sóla na klasickou kytaru s nylonovými strunami. To vše do velice slušně bublajícího základu. Na albu jediná balada, ale bezchybná.
  • The Dark Ride /Temná jízda/
Tady musím pana Grapowa veřejně pochválit. Zajímavé intro pomalu přechází v temnou jízdu. Nenásilné změny rytmů a kytarových rifů. Působivé jsou i doprovodné vokály a vícehlasy v refrénu písně, změny poloh hlasu Andi Derise a u Helloween už skoro sázka na jistotu, z ničeho nic se vynořující kytarový akordový rozklad na akustickou kytaru, který opět přejde do kytarových rifů a paralelních sól. Opravdu sladká tečka na závěr desky.
  • Deliver Us From Temptation /Vyveď nás z pokušení/
Jediné co jsem u téhle písně zcela nepochopil je to, proč není na albu jako plnohodnotná píseň, ale pouze na B straně singlu If I Could Fly. Svou dravostí a spádem o několik tříd převyšuje např. All Over The Nations. Deris opět nešetří své hlasivky ve studiu byl evidentně v dobré pohodě. Opět bych vyzdvihl popěvkový refrén, který ovšem nepůsobí lacině a vtíravě.
  • Revelation /Zjevení/
Myslím, že spojení Deris/Kush přineslo mnoho dobrých skladeb a píseň Revelation je toho přímým důkazem. Opět malé intro, po kterém následuje ďábelsky rychlý doprovod Uliho Kushe na bicí a kontrastně pomalé frázování Andiho zpěvu. Přibližně v polovině skladby celkové zklidnění nastartuje opět další závod s časem a z rychlosti bicích opravdu místy naskakuje husí kůže. Střední pasáž se může zdát místy zdlouhavá, přesto píseň řadím do TOP 10. myslím, že si to právem zaslouží.
  • Occasion Avenue /Bulvár příležitostí/
První zástupce z poslední desky KOTSK - the Legacy. Dle mého soudu rytmicky velice propracovaná píseň. Na rozdíl od tisíciletého krále obsahuje skladba velice zajímavé pasáže, které nenudí. Vyzdvihl bych samotný nápad. Vzhledem k textu je dobře zkomponovaná mezihra se vstupy reportéra televizních novin a vedlejších zvukových efektů. Zapracování klavíru a pochodového virblu je naprosto geniální. Písnička je pěvecky a rytmicky náročná a Helloween ukazují, že jim i v pokročilém věku nedochází šťáva.
  • Midnight Sun /Půlnoční slunce/
Již od prvních tónů je jasné, že za písní stojí M. Weikath. Počáteční "drajf" je přerušen osamocenou sólovou kytarou. Stejná finta je bohužel použita již ve Where the Rain Grows a Steel Tormentor a to mi celou píseň trochu kazí. Jinak, ale píseň rozhodně řadím mezi Top 10. A to zejména tím, že nám servíruje srozumitelnou podobu melodie, rytmických paralelních sól a Andiho drsnou podobu hlasu (prostě to má koule).
  • Hell Was Made In Heaven /Peklo bylo stvořeno v nebi/
Píseň, která pomyslně zachraňuje čest albu Rabbit Don´t Come Easy. Písnička má svoje plusové body už i tím, že je hrána na živo a má řádný odpich. Basák Markus Grosskopf přichází s klasickým happy stylem a dává textu Andiho Derise dobře zapamatovatelnou melodii a rytmus. Skladba určitě vyniká i právě tím, že králičí album těchto kousků má zatraceně málo.
  • Power /Síla/
Jakkoliv detailně rozebírat tuto píseň by bylo asi zbytečné. Silná melodie a vděčný refrén, do kterého Andi Deris dobře frázuje. K písničce je dobře provedený videoclip a Andi popěvkem ve střední části rád trápil publikum. The Power by se mohla zařadit mezi songy , které se nám rychle oposlouchají, ale naštěstí pouze tím, že je chceme do nekonečna stále slyšet.
  • Forever And One /Neverland/ /Navěky a sám - Nezemě/
Velice zdařilá balada. Text může působit možná trochu pateticky, ale pokud ho na sebe necháme působit současně s melodií, Andiho feelingem a celkovým aranžmá písničky, dostává zcela jiný rozměr a myšlenku. Myslím, že Andi Deris touto baladou vytáhl trumfové eso a já osobně tuto skladbu mohu slyšet stále znovu a znovu a vždy na mě zapůsobí. Jako smolné bych viděl zařazení další balady If I Knew na stejné album. Druhá jmenovaná zůstává tak trochu ve stínu, přičemž své kvality určitě má.
  • Don´t Spit On My Mind /Neplivej na mou duši/
Původně jsem zamýšlel uvést jako desátou skladbu Sole Survivor, ale nakonec jsem se rozhodl pro Don´t Spit On My Mind. Trochu netradiční protestsong, který velice silně působí právě ve spojení slova, feeling, melodie. Celé album Better Than Raw si ke mně hledalo cestu déle, o to víc si vážím, že v písních nacházím velice podařené kousky. Skladby možná nezaujmou hned na první poslech (jak tomu bezpochyby bylo u Sole Survivor) ale o to víc se melodie jako Hey Lord, A Hanful od Pain, Don´t Spit on My Mind a Falling Higher usídlí v našem mozku a nedají nám spát.

10 ANTITOP…

  • Mrs. God /Lady Bůh/
Musel jsem se smát, když jsem na stránkách Helloween.cz četl slovní spojení "trapná halekačka" a bohužel mi nezbývá než souhlasit. A aby dílo bylo dokonáno, tak zrovna pro tuto píseň byl natočen nový videoclip. Úvodní motiv mi přijde pitomý a celá skladba písničky působí dojmem písně na objednávku pro masmédia a širší veřejnost. Poslední album the Legacy mám rád, ale tuto píseň již delší dobu přeskakuji a myslím, že nejsem sám.
  • Never Be a Star /Nikdy nebudeme hvězdy/
Tak tady se hoši z Helloween kapku vykradli. Ústřední motiv je až nápadně podobný tomu co zabralo v Perfect Gentleman. Text je psaný sice s jistou myšlenkou "přiznat se" že život rockových hvězd je úplně obyčejný jako všech ostatních, ale dovolím si odhadnout, že byl napsán za několik vteřin. Mezihra složená z baskytary a diváckého kotle by možná zapůsobila v 80. letech. Pro mě absolutně zbytečná píseň.
  • Mr. Ego /Take Me Down/ /Pan Ego - Stahuješ mě dolů/
Do jisté míry "uměle natahovaná píseň". Někde v dálce se rýsuje myšlenka textem přiblížit chování jisté osoby, ale natáhnout jeden nápad v refrénu do sedmi minut mi přijde moc. Samotná mezihra je opět bez nápadu. Myslím, že kdyby se celkově zkrátila a použila se jiná basová linka, tak by to mohlo být daleko zajímavější.
  • All Over the Nations /Nad všemi národy/
Tak tuhle píseň jsem zcela nepochopil. Podivné frázování, navíc ještě v polohách kde se Andi evidentně hlasem škrtí. Následuje popěvkový refrén, který je až podezřele čitelný a povědomý. Jediné co lze připsat k dobru jsou Uliho škopky. Ani v sólových vyhrávkách moc nápadů není. Prostě u mě rozhodně "vyplnění" desky.
  • The Tune /Píseň/
Ve své podstatě to není špatný počin. Jenže si nemohu pomoci. Slova (které, není třeba překládat aby člověk pochopil, o čem jsou) a melodie, která mi silně připomíná nábojem Salvation, tvoří jedno velké klišé. Jako by si M. Weikath až příliš liboval v "chorálových" refrénech, kde všichni vesele zpíváme nenáročný motiv. V případě Salvation nemám námitek, ale the Tune je už moc.
  • Just A Little Sign /Alespoň malé znamení/
Vnímavý čtenář si povšimne, že již třetí píseň z králičího alba. A to mám na mušce ještě Do You Feel Good. Písnička jako taková opět nepatří mezi ty, které bych chtěl vyloženě odsoudit, ale bohužel mi přijde, že v době, kdy deska vyšla, je na takové písně už pozdě.
  • The King For A 1000 Years /Králem na tisíc let/
Udělejme z třinácti minut pouze sedm. Opusťme některé zbytečnosti a neustále opakující se motivy a veškerá kytarová sóla zkraťme na polovinu a máme skvělý počin. Rozhodně bych tedy zlikvidoval syntezátorové hlasové podbarvení kytarové rozkladu hned po mluveném intru a to samé cca v šesté minutě písně. Ve srovnání s Bulvárem příležitostí, Král poněkud pokulhává a nezachrání ho ani snaha o nový geniální song, která je patrná.
  • Beyond The Portal /Na druhé straně brány/
Intro k desce the Dark Ride. Nuda. Kdyby tam nebylo, tak se nic neděje. Daleko působivější otevření nové desky by jistě obstaral začátek písně Mr. Torture, které je slušně odpíchnutý.
  • Do You Feel Good /Cítíte se dobře ?/
Tohle snad ani není Helloween. Je to zajímavý pokus. Hodně využívané klávesy, více poloh Andiho hlasu. Píseň, kterou někdo může mít rád, ale mě tedy za srdce nechytla.
  • Escalation 666 /Vystupňování 666 ????/
Tady bych plně souhlasil se Standou. Píseň až moc připomíná styl Ozzyho Osbournea a Black Sabbath. Navíc i textově mi přijde laciná.

A na závěr oblíbenost alb s Andi Derisem..

  1. Better Than Raw
  2. Keeper Of The Seven Keys - The Legacy
  3. The Time Of The Oath
  4. The Dark Ride
  5. Master Of The Rings
  6. Rabbit Don´t Come Easy
  7. Metal Jukebox
Přeji Vám všem krásný den při poslechu tak kvalitní muziky jako Helloween beze sporu jsou a jistě zůstanou.

Ondřej

Reakce na článek je možné uvést ve Fóru Helloween http://www.helloween.cz/forum/index.php