Report z koncertu 2. 6. 98 - Zlín, Malá sportovní hala

Zdroj: www.toprock.cz
Autor: Wark & Finarfin

HELLOWEEN, THE FLIES - Zlín, Malá sportovní hala, 2. 6. 1998

Tak konečně! V době kdy u nás byly snad všechny známé i neznámé zahraniční kapely, se uráčili 2.6.1998 v rámci celosvětového turné na podporu svého nového alba "Better than raw", přijet i němečtí Helloween (ne, že by to sem z Hamburku neměli co by kamenem dohodil). Prvotní zprávy ovšem mluvily o tom, že by měli přijet ve společnosti Iron Maiden, ale jen jako předkapela, což by bylo pro fanoušky jistě zklamání (myslím, že "mejdni" maj nejlepší léta dávno za sebou a Helloween by je v pohodě převálcoval, jak se tomu stejně stalo na jednom německém koncertu). Nakonec to vše ale dopadlo tak, že se koncerty konali dva, jeden samostatný ve Zlíně a druhý v Praze - Vršovicích spolu s Black Sabbath, Panterou a Cool Chambers, z čehož jednoznačně vyplývá která alternativa byla pro nás přijatelnější (navíc z Brna je to do Zlína přece jenom blíž).

Do "města bot" jsme se vydali autobusovou linkou ještě před odpolednem, ale protože naše slavná výprava šesti lidí jela na etapy, čekání na příjezd dvou "opozdilců" jsme tak zatím trávili v místních občerstvovacích zařízeních, kde jsme protřepávali (nejen) politickou situaci horem dolem. V roli výtečného průvodce a znalce místních poměrů se ocitl Sucheho starší bratranec, který jakožto dálkový student místní VUT se nás ujal - poskytl dočasný azyl na koleji a pak nás neomylně prováděl po krásách zlínských dominant ;).

Hodina "H" se jistě blížila a tak jsme se pomalu odebírali směrem k místu konání, kde se zatím začala scházet různá individua v tričkách, džínových a kožených bundách, které nenechávala nikoho na pochybách, že tu nejsou jen tak náhodou. Přilehlá restaurace se utěšeně plnila posilňujícísemi fanoušky, kteří se s blížící se osmou hodinou večerní začali trousit do haly. Tam jsme zažili první menši šok. Hala nejenže nebyla, podle našich zpráv, velká jako brněnské Rondo (byla asi poloviční), ale ke všemu to vypadalo, že se ani nenaplní. Vešli jsme tedy do poloprázdné sálu, kde byly jen zčásti zaplněné postranní lavičky a čekali v "kotli" (těsně u podia), mezi hloučkem mladistvě vyhlížejících lidí s transparentem Helloweenu, co se bude dít.

Chvíli po osmé naběhli na jeviště chlapci z místní kapely The Flies a začalo půlhodinové trápení publika. Nechcem nikoho urážet, ale to co ten večer předvedli, jistě nenadchlo Michaela Weikatha, který se usadil na jednu z laviček za hrazením a s (předstíraným?) zájmem poslouchal hudební výlevy kapely na podiu, ale ani diváky, protože desetiminutové songy ve kterých se vůbec nic neděje (bubeník držel převážně jeden rytmus, kytarista se zamiloval do kvákadla tak, že s ním nejspíš i spává a hlavně absence jakýchkoliv výrazných nápadů) nelze nazvat jinak než nudou. Chudák sám kytarista a zpěvák v jedné osobě uzřel, že se jeho kapele příliš nedaří rozpumpovat obecenstvo a své půlhodinové snažení zbilancoval oním fatálním: "No, máme to tady těžký". Po této dávce jsme měli chvíli pohov, jelikož se přestavovala aparatura pro hlavní hvězdu večera, která do Zlína přijela ve složení: Uli Kusch-bicí, Markus Grosskopf-basa, Michael Weikath-kytara, Roland Grapow-kytara a Andi Deris -zpěv.

Čekání se stále prodlužovalo, technici ladili a ladili, občas zpoza opony, která zhruba v 1/3 dělila jeviště, vykoukl Andi a diváci v již naprosto zaplněné hale nedočkavě vyvolávali kapelu. Najednou zhasínají světla, opona padá a rozeznívají se první tóny intra z alba "Better Than Raw" se strašným názvem "Deliberately Limited Preliminary Prelude Period In Z" po níž asi každý, včetně nás, očekával údernou "Push", ale Helloween rozhodli jinak a začali osvědčenou peckou "Eagle Fly Free" z LP "Keeper Of The Seven Keys II". Všichni se nadšeně přidávají a hymnický refrén výtězoslavně sonoruje sálem [bylo velmi zajímavé poslouchat některé fanoušky, kteří před vysoko položeným refrénem nepřeladili o oktávu níž , pištěli hůř než Mustaine v Megadeth :-) -Wark]. Hned jako druhý přišel na řadu "Dr.Stein" ze stejné desky a jako třetí "The Chance" z "Pink Bubbles Go Ape". Až poté se Andi přivítal s publikem, neopomněl zdůraznit, že je to poprvé co hrají v České Republice a k naší velké radosti prohlásil, že v následujících hodinách uslyšíme průřez "toho nejlepšího" od Helloweenu (tj., že se budou hrát i staré hitovky, kdy stál u mikrofonu ještě Michael Kiske). A pokračovalo se. Z nového LP zazněli "Revelation", "Time", "I Can" a již avizovaná "Push" ve které Andi věrně odzpíval vysoké pasáže (horší to už ale bylo s písněmi staršího data, při kterých se Deris vyloženě trápil). Absolutně bezkonkurenčním dojmem flegmatika působil ten večer Weiki, který s cigaretkou a klidem profesionála v pohodě vyhrával svá sóla i dueta s Rolandem. Hrálo se převážně z desek s Derisem a tak byli k slyšení ještě "Sole Survivor" a "Where The Rain Grows" z LP "Master Of The Rings" a z LP "The Time Of The Oath" to byli "We Burn", "Wake Up The Moutain", dlouhá "The Time Of The Oath" a velký hit "Power" do kterého zapojil Andi i publikum. Rozdělil obecenstvo na pomyslnou polovinu, gestem jednu umlčel a poslouchal jak hlasitě ti druzí, svými hrdelními hlasy, zpívají melodii refrénu. Pak vyměnil jejich role a celý proces zopakoval s poznámkou, že by to chtělo ještě trošku hlasitěji. Asi podesáté byl konečně spokojen a nechal polomrtvé a ochraptělé fanoušky doposlechnout skladbu.

Došlo i na sólo na bicí ve kterém ukázal svoje schopnosti Uli Kush a po nutné občerstvovací pauze nastupil Roland Grapow se svou krátkou kytarovou exhibicí, načež s publikem rozjel Hansenův nesmrtelný "Future World", který ještě zburcoval poslední síly vyčerpaného posluchačstva . Pak už přichází závěr a jak jinak než v podobě rebelantské "How Many Tears" z první desky Helloween, "Walls Of Jericho". Muzikanti se loučí a děkují obecenstvu, bubeník odhazuje paličky, kytaristi trsátka a je konec.

Vycházíme z haly a vyrážíme hledat vhodné místo na přečkání noci, jelikož autobus do Brna jede až ráno (rozespalí spolubydlící na vysokoškolské koleji z nás neměli ani trochu radost a jak naschvál ten večer nebylo zrovna dvakrát teplo).

Poté, co nás zavírací doba postupně vystrnaďila ze všech známých hospod a night barů, jsme plni chmurných myšlenek o tom, jestli je tepleji v podchodě, nebo je lepší se přidat k homelessům do odstaveného vagónu, nalézáme jeden zastrčený nonstop (to byste nevěřili jaký je to ve Zlíně problém) a naladěni "příznivými" cenami (pivo za 40Kč!) sedíme zbytek noci u pravé americké sodovky a kafe. Ráno jsme odjeli autobusem a protože většina osazenstva celou cestu prospala tak už není o čem psát...