2. 7. - 4. 7. 04 - Masters Of Rock, Vizovice, areál likérky

Zdroj: RockShock 9/04
Autor: Martina Benešová, Nikolas Krofta
Poděkování: Pavel Soukup

Mezinárodní rockový festival MASTERS OF ROCK oproti loňsku trval o den déle a zvučnými jmény všech odvětví rocku, metalu a punku se jen hemžil. Likérka otevřela návštěvníkům další, nově zrekonstruované prostory, konaly se zde i pravidelné exkurze do tajů výroby pověstné vizovické slivovice. V areálu bylo oproti loňsku víc stánků, chvályhodně přibylo i odpadkových košů, mobilních WC a umývacích korýtek a nově zde pořadatelé nainstalovali sprchy pro návštěvníky, co už je festivalový luxus. Úspěch zaznamenal "autogramiádový" stan, v němž se fanoušci mohli setkat se svými idoly a získat jejich podpisy.

Pátek 2.7.
Smůlu měla skupina WOHNOUT, která své vystoupení kvůli zácpám na dálnici nestihla, za což se svým fanouškům osobně omluvila. V pátek sklidili nejvíce ohlasů němečtí PINK CREAM 69, kteří překvapili vyzrálým vystoupením a komunikací s publikem. Velký ohlas měla i překvapivá návštěva baskytaristy amerických "kings of metal" Manowar, Joey DeMaia, jenž pokřtil slivovicí nové CD italské kapely Rhapsody, na němž se podílel jako producent. Jeho příjezd vyvolal bouřlivé nadšení a skandování "Manowar, Manowar!" Joey pak přislíbil účast Manowar na 3. ročníku. THE 69 EYES z Finska zastupovali gotický rock, který si své fanoušky rozhodně našel. Zakončení pátečního programu stálo rovněž za pozornost: maďarští showmani KISS FOREVER BAND překvapil nejen svým věrným maskováním a nepřehlédnutelnými kostýmy, ale i věrnou prezentací nestárnoucích hitů svých vzorů.

Sobota 3.7.
O deathmetalový budíček se celým Vizovicím postarali MASTER, takže sobotní program začal hodně zostra. Následující speedmetalisté POWER 5 se stále lepší. Otrkali se při společném hraní s několika zahraničními hvězdami a už se umějí pohybovat i na velkém pódiu, aniž by dostali strach z davu. Poté se na pódiu chlapsky zařádily holky z GAIA MESIAH, kteří jsou objevem poslední doby. Naopak uvolněná rokenrolová jistota nesla jméno DOCTOR P.P. Punkeři E!E rozpogovali kotel a rozehřáli diváky na první zahraniční kapelu. Začínající rakouští "symfonici" VISIONS OF ATLANTIS na sobě dali znát nervozitu z vystupování na tak velikém festivalu. Mladíci KJU: předvedli naprosto skvělý, soustředěný výkon. Jejich crossover byl jedním z překvapení festivalu. V Německu nebyli zvoleni objevem roku jen tak pro nic za nic. Po prudké studené sprše doprovázené vichřicí, která málem odnesla stánky s pivem nastoupil DIVOKEJ BILL, který měl ihned hodně početné publikum tradičně pod kontrolou. Následující KURTIZÁNY Z 25. AVENUE naopak tak nějak spíš zklamali. Těžko říct, jak k tomu mohlo dojít. Vždyť pokaždé, když se na jednom pódiu sejdou Simon, Vartecký a Viking, létají jiskry. Ty vzduchem létaly i na Moravě, ovšem pouze nějak se zataženou ruční brzdou. Možná se přece jenom potvrdilo, že tato kapela patří do zakouřených přeplněných klubů. Tam se jí odjakživa daří nejlépe. Následující TŘI SESTRY fungují téměř všude. V klubu, na letních parketech i na obrovských pódiích. Hrálo se - jako obvykle - chvílemi až brutálně falešně, ovšem nikomu to nevadilo. Taky proč, když kapela ve velké pohodě servírovala jednu "hymnu" za druhou a během půlhodiny byly ke slyšení monumentální Homosexuál a Život je takovej. Tři sestry jsou momentálně ve velké formě. Což možná souvisí s tím, že aktuální album Lihová škola umění aneb Válka s loky je vskutku fenomenální. Ovšem nemělo by se poslouchat v příliš střízlivém stavu. Comeback legendárních EUROPE probíhá na plné obrátky a nic není ponecháno náhodě. Přestavba trvala déle, ale vyplatila se. Když totiž ve své nikoliv původní, ale zato nejslavnější sestavě - tedy s kytaristou Johnem Norumem, bubeníkem Ianem Haughlandem, baskytaristou Johnem Levénem a klávesistou Micem Michaelim - skupina dorazila na pódium a spustila prastarý hit Seven Doors Hotel, zvuk byl absolutně křišťálový a celkový dojem silně pozitivní. Sehranost těchto Švédů je skutečně neuvěřitelná a frontman Joey Tempest absolutně nic neztratil ze své výjimečnosti. Zpíval jako z partesu a publikum mu okamžitě "žralo" z ruky. Nemluvě o tom, že celá kapela vypadala, jako by byla zakonzervovaná před více než deseti lety a v současnosti byla opět rozmražená. Ovšem už z volby první písničky bylo znát, že tento comeback Europe pojali velmi svědomitě, a nikterak povrchně. Někdo mohl očekávat pouze přehrání hitů The Final Countdown, Rock The Night a Carrie a nic víc. Skupina místo toho vsadila i na materiál ze svých prvních dvou alb a zahráli písničky Stormwind, Scream Of Anger nebo Wings Of Tomorrow, které na Moravě znali evidentně pouze zarytí fanoušci. Megahit Carrie potom zazněl pouze za doprovodu Tempestovy akustické kytary a z alba Prisoners In Paradise se nehrálo vůbec, i když se nám John Norum před koncertem svěřil s tím, že minimálně titulní písničku by si někdy do budoucnosti na koncertním pódiu rád zahrál. Á propos, Norum… Ten hrál jako o život, v žádné fázi se nenechal svazovat hrou svého dočasného náhradníka Kee Marcella a v "jeho" písničkách Superstitious, Ready Or Not nebo Let The Good Times Rock se evidentně snažil dvojnásobně. Zazněla i jedna nová písnička. Start From The Dark je přitom titulní skladbou z novinkového alba Europe, které vyjde koncem září. A to je natolik jiné než The Final Countdown nebo Out Of This World, že z toho pár lidí zřejmě rozbolí hlava. Očekávejte spíš něco mezi prvními dvěma alby Europe, Led Zeppelin, Audioslave, Alice In Chains, Thin Lizzy a silnými vlivy posledních počinů Tempesta a Noruma. To už bylo hodně pozdě, přesto řady diváků neprořídly. Hodně lidí čekalo na vizitku skupiny STRATOVARIUS, u které není jasné, jestli bude pokračovat. Ovšem verze hitů I Walk To My Own Song fungovaly velmi slušně, frontman Timo Kotipelto byl motivován až po konečky vlasů, kytarista Timo Tolkki s ním sice příliš výrazně nekomunikoval, ale chvílemi se na jeho obličeji objevil pobavený výraz. Popravdě řečeno, nemáme dojem, že by tato kapela byla bez perspektivy. Tím spíš, že i přes pozdní hodinu a stále větší zimu zůstalo stát před pódiem tolik lidí.

Neděle 4.7.
I přes pozdní hodinu bylo nutné další den brzy vstávat. Na pódiu se totiž velmi brzy, hned jako druhá v pořadí prezentovala skupina KRYPTOR. Ta si i přes tuto částečnou "potupu" nenechala zkazit náladu, v klidu a pohodě přehrála hity Klášterní tajemství, Rychlost vítězí nebo kultovní Jsou mezi námi… a dokázala, že i přes veškeré negativní hlasy v sestavě s "duem Robovski" lze pokračovat dál. Frontmana Pípu celá věc každopádně bavila natolik, že po odchodu z pódia nelenil a nechal se vyfotografovat s následující cover kapelou BROUCI ze Slovenska, což bylo velmi milé k poslechu, zpěvu i tanci. Nestárnoucí Marián Greksa z GREXABAT má rád rozhled, a tak vyšplhal po konstrukci pódia až ke světlům, ZNOUZECTNOST hrála klasicky čistě a profesionálně, rakouští PAINAMP působili mírně ustrašeně. Místo avizované mexické party Sekta Core nastoupili náhradníci, mladí Češi BED SORES; zběsilé tempo, úžasný hlas zpěváka, tvrdý "sepulturácký" výraz - a trochu unavené odpoledne se rázem změnilo ve žhavý kotel. Diváci sprintovali k pódiu, aby se podívali, kdo že to hraje, a všichni najednou skákali a pařili jako o život. Všude se ozývalo: "Kde dostaneme jejich desku?" Kluci z Bed Sores se tak postarali o jedno z největších překvapení festivalu a "zadělali" si tak na slušné vyhlídky ve stopách jedinečného Maxe Cavalery. Tóny Bed Sores zněly v podvědomí publika snad i při vystoupení HORKÝŽE SLÍŽE. Krev v žilách všech přítomných pak znovu rozproudil ARAKAIN a začalo se schylovat k hvězdnému závěru festivalu. Jednu z nejenergetičtějších a nejúžasnějších show opět předvedla Marta Jandová s DIE HAPPY. Dav šílel. Marta to s fanoušky prostě umí, komu čest, tomu čest. Petr Janda výkon své dcery ocenil a poděkoval ji za skvělé naladění fanoušků před jeho vystoupením s OLYMPIKEM, ve kterém nechybělo nic, co publikum od bigbítových nestorů vždy očekává. Staré hity se střídaly s novými a na závěr se uskutečnilo i premiérové společné vystoupení Petra Jandy a Marty Jandové, která se za velkých ovací vrátila na pódium, aby si s otcem zazpívala Otázky. Po Olympiku vtrhli na pódium legendární HELLOWEEN; Andi Deris ze sebe i přes nepatrnou hlasovou indispozici zapříčiněnou nachlazením vydal vše a usměvavý a pohodový Sasha Gerstner dodal Helloween mladistvý a veselý náboj plný radosti ze hry. Helloween byli zkrátka, až na pár opravdu malých výpadků mikrofonu, jako vždy profesionální. Dokonalou tečku za festivalem udělali němečtí IN EXTREMO; pódium bylo během chvilky přestavěno na divadelní scénu, na níž se odehrála skvělá show s neobvyklými středověkými nástroji a ohnivými sloupy. Závěr vydařeného festivalu byl vskutku stylový.