20. 11. 05 - Plzeň, Hala Lokomotiva

Zdroj: hudbavplzni.cz
Autor: TomP

HELLOWEEN, KAT, INTERITUS

Legenda německého speedmetalu poctila Českou republiku tím, že turné k albu Keeper Of The Seven Keys - The Legacy odstartovala právě u nás. Tato záležitost má v sobě zvláštní symboliku. Právě stejnojmenná alba z konce 80. let totiž mohou za to, že má metalová hudba v ČR tak výsostné postavení. O oprávněnosti tohoto tvrzení svědčí i četné příspěvky na všech možných metalových fanzinech, kde se návštěvníci vyznávají z toho, že právě Helloween byl jejich prvním schůdkem na cestě do posluchačského metalového nebe (nebo pekla). Ani já nejsem výjimkou.

Vydal jsem se tedy plný očekávání do haly Lokomotivy v Plzni, neboť setkání se skupinou Helloween je jako setkání s první láskou. Vyzbrojen znalostí prvních pěti alb plus dalších tří z éry Andyho Derrise jsem se octl na place.

Jednou z předkapel měl být do širšího povědomí stále více se prodírající Interitus. Důvodu, proč jsme se tohoto symphony metalového tělesa nedočkali, jsem se však nedopátral (údajně neshody mezi managementy skupin). A tak vlítli na pódium polští metalisté Kat, pro mě úplně neznámá kapela. Ani na internetu jsem se nedopátral nějakých konkrétních informací (když nepočítám úsměvnou větu, že skupinu lze zařadit do kategorie hard&heavy). Jednalo se o dobře zahraný těžkotonážní metal převážně ve středním tempu s murmurovým zpěvem. Žádný zázrak, ale nezapomínejme na to, že metal je především zábava. Příznivce v kotli si získali, zatímco vlažnější helloweenulačné publikum na tribunách by z očekávání svých hvězd asi nevytrhnula ani neplánovaná návštěva Elvise.

A pak to mělo přijít. Trochu mě překvapilo, že Helloweeni teprve začali nazvučovat, ale nakonec, hala nebyla narvaná, takže se tato pauza mohla využít k návštěvě zařízení, kam musíme občas všichni. Po návratu před pódium přišel šok. Tím byl skutečně příšerný, zprasený a já nevím, jakými přívlastky ještě zahrnutelný zvuk. Zpětně se domnívám, že by zvukař měl být hnán k trestní odpovědnosti, protože hůř nazvučený koncert jsem nezažil ani v té nejzapadlejší vesnické sokolovně. Kdybych většinu repertoáru neznal, pak bych z tohoto koncertu neměl vůbec nic! A i tak jsem měl leckdy problémy poznat, zda jsem tu a tu skladbu už náhodou tisíckrát neslyšel z cédéčka. Podle informací, které se ke mně dostaly, to se zvukem nebylo o nic lepší ani ve Zlíně. Proto se téměř oprošťuji od toho, abych zde rozebíral instrumentální umění jednotlivých hráčů, nakonec, v Helloweenu přece špatní muzikanti ani hrát nemohou, o čemž svědčí i dvojhlasně hrané hammeringové pidlikačky a další četné vychytávky. Překvapilo mě, že zpěvákovi Andymu Derrisovi dobře sedly staré skladby, které také dokázaly publikum všech věkových kategorií nejvíce rozparádit. Přesto si na jeho šeptavý a nepříjemně zabarvený stále nějak nemohu zvyknout. Ke skladbám z nového alba se bohužel díky panu zvukařovi vyjádřit nemohu. Ale staré vypalovačky I Want Out, Dr. Stein (přídavky), Keeper Of The Seven Keys (zazněla téměř na začátku), Future World a další dokážou hoši zahrát skvěle. A publikum si je dokáže hezky nahlas zazpívat. A nejen slova, z úst davu zněly i melodie některých kytarových sól. A protože ovace nebraly konce, kapela se dvakrát vracela na pódium. Na druhou stranu, jsem přesvědčen, že by se vrátili i po podstatně méně hlučném vyvolávání. Ale to v Plzni rozhodně nehrozilo.

Po definitivně poslední vypalovačce Dr. Stein již tedy nezbývalo, než se se svou první metalovou láskou rozloučit a těšit se na příští setkání.