18. 11. 05 - Zlín, Hala Novesta

Zdroj: metalswamp.com
Autor: Horez

HELLOWEEN, KAT, INTERITUS

Více než po roce k nám na Moravu opět zavítali legendární Helloween. Tentokrát si skupina k odstartování celého turné vybrala právě město Zlín. Výjimečnost pátečního dne ještě umocnil první sníh. Ten sice dlouho nevydržel, vydržela však dobrá nálada při pomyšlení na večerní akci. Po skončení pracovní doby jsem čekání na samotný koncert strávil kvůli venkovnímu mrazu na autobusovém nádraží připojený přes notebook na web. Po pár pochvalách od bezdomovců týkajících se mého elektronického vybavení jsem s úsměvem vyrazil na Novestu, kde se skupina údajně již od úterka každý den pečlivě připravovala na následující turné.

V 8 hodin poprvé zhasla světla ve vyprodané hale a pódium zaplnilo sedm členů skupiny Interitus. Skupina, jejíž zvuk je postaven na hře violy, si zajistila místo předkapely na všech koncertech Helloween v Česku a na Slovensku. Metaloví fans si na Zlínsku musejí zvyknout na častou přítomnost těchto symfonických doom metalistů. Shlédnout jsme je mohli v létě ve Vizovicích, nyní před Helloween a své letošní účinkování na Moravě završí i na zimním Masters Of Rock. Kapela předvedla písně zpívané v češtině i angličtině. Drsný hlas zpěváka doplňoval ženský melodický zpěv. Tento styl mi hudebně příliš nesedí, musím ale uznat, že v instrumentálních částech písní to kapele šlape velice dobře. Po půlhodině se kapela s publikem rozloučila.

V pauze při čekání v nekonečné frontě na záchod nešlo nepostřehnout, kolik přišlo na koncert Helloweenů fanynek (v porovnání s minulou akcí Gamma Ray). Andi asi opravdu táhne (nejen svým vzhledem, ale i zvláštním zabarvením hlasu) a Helloween mu proto mohou být vděční za úspěch v řadách něžného pohlaví. Zkontrolovat jsme museli i suvenýry, kde ale velký výběr nebyl. Obyčejné trička a kšiltovky. Nic originálního.

Polští KAT přinesli klasický heavy metal. Při prvních písních se objevilo několik hrozících rukou, jinak ale byla většina diváků po dobu obou předkapel pouze běžnými přihlížejícími. Skupina před stále schovanými Daniho bicími předvedla výbornou show a užívala si ji, přestože návštěvníci koncertu pravděpodobně očekávali na rozproudění hudbu stylově bližší Helloween. Po padesáti minutách a připomínce, že kapela právě vydala nové CD, se KAT rozloučili a nás čekala poslední pauza před hlavní hvězdou večera.

V půl jedenácté se konečně skoro zaplněná zlínská hala dočkala. Nejprve zaznělo povinné intro a po něm začal Sascha vybrnkávat na připravenou akustickou kytaru tóny úvodního songu z nového alba - The King For A Thousand Years. Po rozsvícení pódiových světel jsme konečně zjistili, kdo byly ony tajemné postavy, skryté po dobu řádění předkapel pod plachtou. Dva „Keepeři“ v plášti, držící zářící kouli s klíčem, výborně zapadali do připravené scény. Andimu nemohla chybět košile klasicky laděná do růžova. Zpívající a hrozící dav fanoušků nenechal kapelu na pochybách o úspěchu nového alba.

Jako druhý následoval song Eagle Fly Free, čímž kapela potvrdila svůj záměr vytvořit turné Keepers především ze svých tří stěžejních alb. Po třetí písni, jak řekl Andi "mojí oblíbené od Marcuse", Hell Was Made In Heaven, zahráli Helloween skladbu na tomto turné povinnou - Keeper Of The Seven Keys. Byl jsem dost zvědavý, jak Andi zazpívá pro něho obtížné party z éry Michaela Kiskeho. Zatímco při poslední zastávce na Novestě zvládal Andi zpěv výborně, loni ve Vizovicích byl jeho hlas dle mého mínění poměrně slabý. Letos ale Andi dokázal, že se na turné připravil skvěle. Jeho podání starších věcí vyznělo výborně. Srovnávat jeho hlas s hlasem Kiskeho je samozřejmě nemožné. Pro nás je ale důležité, že se kapela ke starým věcem vrátila a Andi je dokázal zazpívat. Jeho nejtěžší úkoly měly ale přijít až v druhé části koncertu. Šokující byl v této chvíli pohled na hodinky - odehraných pár písní a bezmála třičtvrtě hodiny z koncertu fuč. Kam ten čas zmizel?

Za originální bych označil následující sólo bubeníka. Vedle Daniho sedícího za bicími byla nachystána malá sada bubnů i pro Marcuse a "duel" mohl začít. Marcusovy snahy něco na bicích předvést střídaly Daniho ukázky, jak by to skutečně mělo vypadat. Pak jsme ještě mohli slyšet klasické sólo samotného bubeníka, a když za silných světelných efektů finišoval, vypadalo to opravdu úchvatně. Mimochodem ta světla byla docela dle mých představ, protože nešlo o žádné blikání diskotékových reflektorů do očí, ale poměrně zdařilé světelné kruhy zářící na stropě haly. Světla krásně umocnila dojem z největší pecky nového alba - Occasion Avenue. Následoval blok singlových hitovek, přičemž hned v první z nich Andi otestoval, jak umí bezmála 4500 fanoušků zazpívat Future World. Na předchozích turné často protahovaná skladba Power tedy letos proběhla bez zbytečného prodlužování. Musím se přiznat, že jsem dosud nepostřehl, jak Sasha skvěle dobarvuje Derisův zpěv v této skladbě. Andi po celý koncert nepřestal chválit vokální kvality obecenstva. Nechybělo, stejně jako posledně, sólo Saschy, kde ukázal, že jeho pozice v Helloweenech je stále pevnější. Když odcházel z Freedom Call, jeho přáním bylo hrát v kapele, kde by se mohl více projevit. Skladatelsky se chytl (na novém albu má stejně jako Weiki účast na třech písních), může být tedy spokojen.

Slibům kapely o převaze songů z Keeperů se dalo uvěřit, že ale zazní i pomalá věc z památného dvojalba, byl pro nás šok. Tale That Wasn't Right Andi zvládnul bravurně. Písní Invisible Man Helloweeni připomněli novou desku a po ní přišlo další překvapení. Skladba I Want Out opět zněla halou po více než měsíci. V podání Gamma Ray sice zněla o chlup lépe, přesto si ji šílený dav užil s rukama nad hlavou.

Po hodině a tři čtvrtě se všichni členové kapely poprvé vytratili z pódia. Publikem zaznělo "Happy, happy Helloween", po stranách pódia vyrostly dvě obrovské dýně a kapela přispěchala s přídavky Mr. Torture a Dr. Stein. Andi Deris si v dobrém rozmaru zapařil s hlavou svého nejlepšího kámoše z kapely Marcuse. Nakonec Helloweeni přihodili ještě jeden přídavek a po dvou hodinách se již se zlínským publikem definitivně rozloučili (se spokojenými výrazy ve tvářích).

Protože jsem syslík zásobář, nemohl jsem si po skončení koncertu nechat ujít půlhodinové hledání trsátek patřících Helloweenům. Sice jsem přijel domů k manželce (která doma brečela, že má na Helloweenech neomluvenou absenci a nezbylo jí, než si doma pouštět své oblíbené album Rabbit Don’t Come Easy) později, ale vytoužené trsátko jsem nakonec získal a čekání se vyplatilo. Spokojení jsme opouštěli halu zabráni v diskuzi, zda Helloween překonali poslední koncert Gamma Ray. Shodli jsme se na tom, že to asi nebylo možné, ale Helloween udělali maximum. Někomu se možná nelíbil výběr písní, pro mně byl ale ideální. A to bylo důležité!!!