SPARK Interview - část II. / Markus Grosskopf

Zdroj: SPARK - 02/2010
Poděkování: Vobusa


Existuje jeden strážce, který HELLOWEEN ctí jako vlastní duši. Je pro ně nepostradatelný a nenahraditelný. Dokázal složit zkoušku nejtěžší a jednou nohou visel nad jámou pekelnou - MARKUS GROSSKOPF

Neozbrojení a připravení k útoku
Podle tvrzení Andiho Derise to byl tvůj nápad překopat starou klasiku do nových aranží.

Původně jsem měl v úmyslu udělat něco se symfonickým orchestrem. Máme spoustu skladeb, které využívají motivy klasické hudby, a ta možnost se tedy sama nabízela. Myslím, že má vize se dokonale naplnila. S orchestrem zníme opravdu velkolepě. Současně jsme se také drželi myšlenky, že album by mělo obsahovat všechny naše nejúspěšnější skladby. Tak vznikl i průřez "Keeperů". Nemohli jsme si dovolit jeden opomenout. Na to jsou to příliš kvalitní alba a výroční deska takové monumenty musí obsahovat.

Pro tebe to prý nebyl zas až takový problém odklonit se od klasického zvuku HELLOWEEN?

Můj názor je, že jsme vždy experimentovali. Nikdy jsme se nepodřizovali stylu, ale pokoušeli se do tvorby vtěsnat motivy z jiných žánrů. Uvažovali jsme, že by nebylo špatné nahrát pouze akustické album. Jak se ale záhy ukázalo, byla by to asi celkem nuda. Šli jsme tedy ještě víc do hloubky a pokusili se každou skladbu zpracovat jinak.

Ne všechno jsou ale vaše nápady. Na albu se podílela řada vlivných hudebníků z různých koutů světa.

Není jednoduché změnit pohled na vlastní tvorbu. Dobře jsme věděli, že u toho musí být někdo další. Nejlépe ten, kdo se metalové hudbě nevěnuje vůbec. Jedině pak jeho úsudek mohl být zcela korektní a odpovídat našim požadavkům. Tento způsob práce dokonale prověřil kvalitu našich skladeb. Pokud je totiž melodie univerzální a použitelná ve všech dalších žánrech, potom jsi dobrý skladatel. Jsem hrdý, že HELLOWEEN za svou kariéru napsali tak dobrý materiál.

Je možné, že se na vás současné nahrávání projevilo natolik, abyste nasbírané zkušenosti zúročili u produkce další desky?

Maximálně co se práce s aranžemi týče. Mohu tě ujistit, že další naše album bude ryze metalová záležitost. Jsme teď nabuzení pro pořádnou kytarovou řežbu, takže těm, co jsou současným albem zklamaní, bohatě splatíme dluh.

Planý poplach před zkázou
Pokud by člověk mapoval celou vaši diskografii, zjistí, že od počátku nepřestáváte posluchače překvapovat. Po určité periodě se dostáváte do stavu, kdy se zcela otevřete experimentům a všem dokonale zamotáte hlavu. Cítíš něco podobného i u této desky?

Částečně ano, protože pětadvacáté výročí si zaslouží něco mimořádného, a podle toho to musí vypadat. Jsem toho názoru, že pokladnice našich klasických hitů je už definitivně vyčerpaná, a proto nebylo možné sestavit jen další výběrové album. Na druhé straně jsme neměli příliš mnoho prostoru, kde by se dalo ještě čerpat. Jsou to tři roky, co jsme vydali živák s průřezem naší dosavadní tvorbou. Nebylo tedy jednoduché být u příležitosti pětadvaceti let originální. Současně jsme udělali radost i sami sobě, protože pro nás to byla jedinečná událost a produkce byla zcela odlišná od všech našich dosavadních nahrávek.

Nemáš tedy obavu, že riskujete přízeň fanoušků?

Po celou naši kariéru riskujeme. Už tehdejší nástup Kiskeho a následující "Keeper Of The Seven Keys 1&2" byl velký risk. Nikdo nemohl vědět, jak se tyto nahrávky ujmou. Pak jsme zariskovali znovu. "Pink Bubbles Go Ape" a "Chameleon" představovaly další kroky do neznáma. Je to tím, že jsme se nikdy nepodřizovali trhu nebo požadavku vydavatelství. Každou nahrávku jsme dělali s vědomím, že to tak cítíme, že je od srdce. Pak jsme mohli jen doufat, že nás lidé pochopí. Samozřejmě se našla spousta takových. Kteří nás zatracovali, a stejně to bude i se současným "Unarmed". Už jsem slyšel řadu poznámek, že jsme se museli definitivně zbláznit. Ale my oslavujeme. Je to náš mejdan, ke kterému se mohou všichni přidat, ale nikoho nenutíme. Z jistého úhlu pohledu může být i naše další řadové album velký risk, protože jsme odhodlaní, že natočíme desku ve stylu "Walls Of Jericho". Zřejmě to nadšeně uvítají starší fanoušci HELLOWEEN. Těžko ale říct, jak bude reagovat mladší generace, která nás zná hlavně díky posledním albům. Uvidíme, jaké budou ohlasy. Mohu slíbit, že vydání další desky nebude trvat dlouho, protože termín byl stanovený na říjen, maximálně listopad tohoto roku. Rozhodně se ale nebudeme vracet ke způsobům zpřed dvaceti let. Dnes vnímáme hudbu zcela jinak a nahrávka s obdobnou produkcí jako "Walls Of Jericho" by neobstála. Ani to není možné, protože HELLOWEEN je dnes úplně jiná kapela a tehdejší chemii si nevymyslíš. Ale co je důležité - máme chuť udělat opravdu syrové album, které stylově bude "Walls Of Jericho" hodně blízko.

Kdysi ses přidal k Hansenově kapele proto, že jsi hledal tvrdší styl hudby. Nahrávka "Walls Of Jericho" byla albem, se kterým jsi musel být maximálně spokojený. Jak jsi pak ale vnímal, že s "Keepery" přešli HELLOWEEN na melodičtější styl hraní?

Celá hádanka se zrodila u skladeb "Future Word" a "Dr. Stein". Měli jsme jen několik základních motivů, o kterých jsme přemýšleli, zda je zpracovat do výsledné podoby. Šlo to přímo z nás a nikdo pořádně netušil, jak se takové věci zrodily. Pokud ale hudba vzniká přirozeně, zřejmě to tak má být, a my nahráli první dema, se kterými jsme byli maximálně spokojení. Samozřejmě jsme nemohli ani tušit, jak vše zafunguje, protože podobným stylem nikdo nehrál. Kdo znal naše první album "Walls Of Jericho", byl zaskočený, říkal si, co ti HELLOWEEN vlastně vymysleli. Jenže právě tato dvě alba nám ukázala směr, jakým by se kapela měla v budoucnosti vydat. Tady se zrodili skuteční HELLOWEEN a dědictví "Keeperů" neseme s sebou v každé nahrávce.

Nebezpečná droga
Patříš ke členům, kteří jsou v HELLOWEEN od samotných počátků. Zároveň jsi také členem, který o HELLOWEEN nikdy nepochyboval a vždy věřil, že má smysl pokračovat. Co i v těch nejtěžších dobách udržovalo tvou důvěru ke kapele?

Vždy jsem byl hrdý, čeho se nám podařilo dosáhnout, a dokud svítala naděje, že kapela může pokračovat, nevzdával jsem to. Nemohl jsem to najednou zastavit. Stále se mě zmocňovala touha hrát a pokračovat s HELLOWEEN. Našel jsem dokonalé působiště, které bohatě uspokojovalo mé hudební choutky. Těžko se takové drogy vzdáš a už vůbec se ti nechce uvěřit, že celý příběh najednou skončí. HELLOWEEN byli nevyzpytatelní jako sám život. Neustále se měnil styl, nahrávací společnosti, odcházeli přátelé, přicházely nové tváře. Zažili jsme skvělou dobu, ale také se ocitli téměř na samotném dně. Časem si člověk na takové změny zvykne a zjistí, že šance existuje za každé situace.

Vaše kariéra byla vůbec jeden velký balast a pravidelně jste z vrcholu spadli rychle dolů. Asi poprvé jste byli na pokraji rozpadu v roce 1993, kdy jste vyhodili Kiskeho…

(Markus mě přerušuje) Nebylo to jen v této době. Nikdy jsme neměli pevnou půdu pod nohama. HELLOWEEN byli vždy nevyzpytatelní a život s námi není jednoduchý. Neumíme dělat věci na objednávku, ale naopak děláme rozhodnutí, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou pro kapelu nejlepší. Jsme ale také jen lidé, kteří přirozeně chybují. I když, co se týká HELLOWEEN, nelituji ničeho.

V hodně špatné situaci jste se ocitli v roce 1995, kdy váš bývalý bubeník Ingo Schwichtenberg skočil pod jedoucí metro a vy jste byli nekonečně spojováni s jeho sebevraždou. Kolovaly zprávy, že důvodem tohoto činu bylo jeho vyhození z HELLOWEEN

Na to dnes neexistuje přesná odpověď. Kdo zná celý ten příběh, dobře ví, že s Ingem nebylo možné dál spolupracovat. Tedy pokud chceš mít skutečně profesionální kapelu. Byl velmi nemocný, a i když jsme se snažili mu pomoct, jeho přístup byl negativní. Dávali jsme mu další šanci, vzali ho na turné po Japonsku, najali pro něj odbornou pomoc, ale byl pod velkým vlivem drog, alkoholu a schizofrenie. Bylo jednoduché napsat, že Ingo spáchal sebevraždu deprimován, že nemůže být dál členem HELLOWEEN. Dodnes je to citlivé téma a s Ingem jsem se nikdy definitivně nerozloučil. Při pohledu na staré fotografie to stále uvnitř bolí…

Chápu dobře, že ani HELLOWEEN nebyli čistí a během kariéry jste přičichli k drogám?

Vlastně jsem to byl já, kdo začal s Ingem brát drogy. Chtěli jsme si hlavně užívat a pravidelně jsme byli na párty sjetí. Na rozdíl od Inga jsem ale věděl, kdy mám přestat, abych mohl druhý den fungovat. Ingo neznal hranici a zacházel do extrémů. Pořád se okolo nás pohybovali lidé, co zvrhle chlastali a brali kokain. Bylo těžké se tomu vyhnout. Navíc, my jsme od zbytku kapely v jiné pozici. Kai, Weiki a Michi psali skladby a my s Ingem stáli tak trochu v pozadí. Daleko víc jsme pařili a nemuseli se zaobírat myšlenkami na kapelu. Každý večer jsme vyráželi do ulic, obcházeli bary, a čím častěji, tím větší byla naše potřeba. Můj osobní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem zjistil, že jsem schopen skládat, a to mi dalo nový cíl. Přestal jsem brát drogy a soustředil se na práci pro kapelu. Pro Inga už ale nebylo cesty zpět. Bylo obtížné ho přesvědčovat, že má přestat. Vždyť jsem to byl já, kdo s ním rozjel tenhle špinavý život.

Poté co jste jej vyhodili z kapely, snažili jste se mu ještě pomoct?

Měl naši plnou podporu. Podařilo se nám ho na pár týdnů dostat na odvykací kúru, obstarali jsme mu profesionální zdravotní péči. Pro mě osobně bylo zdrcující pozorovat, čím vším Ingo prochází. Neskutečně trpěl a já cítil s ním. Nemohl jsem přenést přes srdce, že "ubližuji" svému příteli. Neuměl jsem se zbavit starých vzpomínek, kdy mi všechno připadalo báječné a Ingo byl pro mě nezaměnitelný parťák.

Rozvrácená rodina a vytrpěný mazánek
K Ingově nevyrovnanosti se ještě přidaly problémy s Kiskem, který byl na vyhazov už v roce 1991, kdy Weiki poprvé oslovil Andiho, zda by se nechtěl k HELLOWEEN přidat. Michi prý usiloval nejen o jinou tvář kapely, ale především jeho chování bylo mnohdy nad rámec lidského chápání…

Snažil jsem se jeho manýry přehlížet. Pro mě bylo klíčové, že po albu "Chameleon" chtěl HELLOWEEN směrovat podobným alternativním stylem, což se ale neshodovalo s úmysly ostatních členů. Na "Chameleon" jsme se pokusili víc experimentovat. Pak jsme ale opět chtěli nahrát metalovou desku, která bude mít blíže k našim kořenům. To se s představami Michiho neslučovalo. Snažili jsme se ho pochopit a najít nějaký kompromis, ovšem on byl neústupný. Sám dneska dobře vidíš, co dělá za hudbu. Kdybychom mu vyšli vstříc, byli bychom zcela jiná kapela a postrádali vlastní identitu. To co dnes slyšíš na jeho sólovkách, by podle něj měli být HELLOWEEN.

Jak si ale mám vysvětlit, že kupříkladu nejpopovější skladbu z "Chameleona", "Windmill", nenapsal Kiske, ale Weikath?

Weiki se dokonale přizpůsobil produkci alba, které byly napsány přesně pro Michiho hlas, ovšem i tak byl Kiske nespokojený a vyžadoval větší progresivitu. Nikdo nic takového ale už nechtěl, a když Michi nesouhlasil s dalším vývojem kapely, nemělo smysl si ho držet jen kvůli hlasovým kvalitám. Plnil by pouze úlohu "najatého" zpěváka. My jsme však potřebovali plnohodnotného člena, který se s kapelou ztotožňuje.

Dalo se předpokládat, že sáhnete po Derisovi. Připadaly v úvahu ještě nějaké další alternativy kromě Andiho?

Nikoho dalšího jsme v záloze neměli a doufali jsme, že Andi naši nabídku přijme. Nebyli jsme si ale jistí. Věděli jsme, že uvnitř PINK CREAM 69 jsou napjaté vztahy, ale jako kapela byli úspěšní a měli před sebou slibnou budoucnost. Naše intuice se však potvrdila, Andi se v kapele skutečně trápil. Po rozhovorech s námi rychle nabyl přesvědčení, že v HELLOWEEN se bude opět cítit spokojený a najde vnitřní klid.