SPARK Interview - část III. / Michael Weikath

Zdroj: SPARK - 02/2010
Poděkování: Vobusa


Strážce obránce - ctí pravidla a dokáže přinášet oběti. HELLOWEEN je pro něj písmo svaté. Bez pevné ruky a silné vůle by byly dýně dávno uvadly - MICHAEL WEIKATH
Retro večírek
Kde se ve tvém případě vzalo odhodlání, že výroční desku natočíte s prvky jazzu, blues, popu a kabaretu?

Nezapomínej, že jak já, tak i Kai Hansen jsme z generace hippies a podepsala se na nás tehdejší doba. Osobně jsem poslouchal všechno, co běželo v rádiu. Tehdy jsem se nemusel zatěžovat nějakým technem nebo moderním metalem. Byla to hudba, kterou lidé hráli na nástroje a z čistě vlastního přesvědčení. Pravidelně jsem také chodil každou neděli do kostela a tady se všemi hromadně zpíval. To bylo celé mé hudební mládí. K tomu se pak přidali THE BEATLES, kteří byli úplně všude. Tehdejší hudba byla plná nových věcí a každá píseň byla jiná. To, co dneska slyšíš v rádiu, jsou už jen dobré kopie nebo předělávky starých hitů. Nikdo není schopen napsat vkusnou píseň, která by zněla originálně, nově. My jsme ze staré školy a náš přístup ke skládání je ovlivněn hudbou z našeho mládí. Proto nebylo těžké některé písničky předělat, jelikož v sobě mají zakódovaný feeling šedesátých, potažmo sedmdesátých let. Chtěli jsme se fanouškům odhalit více jako hudebníci a ukázat, o čem muzika vlastně je. Nezáleží na tom, že hrajeme s elektrickými kytarami a máme několikanásobné zkreslení. V jádru věci jde především o melodii, která dělá písničku zapamatovatelnou. Neumím si představit, že by současné moderní metalové kapely udělaly podobnou desku jako my "Unarmed".

Na kolik jste se chtěli vzdálit od originálu?

Tak daleko, jak jen to bylo možné. Najali jsme lidi, jako je indonésky skladatel Nippy Noya, kteří nemají s metalem nic společného. Bylo zapotřebí zpracovat naše skladby z odlišného pohledu, který není zasažen metalem jako ten náš. Je to velké kolektivní dílo, které je zčásti prací někoho jiného než HELLOWEEN. Dalo by se říct, že my jsme to pouze nahráli. V podstatě jsme dělali cover sami sobě. Nebýt našeho managementu, zřejmě by taková deska nevznikla. Vrátili jsme se z náročného turné a neměli chuť něco dál podnikat. Lidi z managementu nás ale upozornili, že HELLOWEEN mají pětadvacet let a bylo by dobré přijít s něčím netradičním. Už tak jsme propásli dvacáté výročí, protože tehdy jsme byli opět na šňůře a nemohli dát nic dohromady. Vyloučili jsme přehrávky nebo něco podobného. Hodně se diskutovalo o unplugged desce, ale já a Markus jsme o tom nebyli jednoznačně přesvědčeni. Na druhou stranu jsme si ale nemohli dovolit projekt, který by nás příliš časově zatížil, protože máme před sebou nahrávání nové desky. Nebylo možné dlouze vysedávat ve studiu, pohrávat si a aranžemi a laborovat se zvuky. V tomto směru nám pomohl Matthias Ulmer, který s námi spolupracoval již na předchozí řadovce "Gambling With The Devil". Poslali jsme mu pár návrhů a on nám za tři dny poslal zpět zpracované aranže. S výsledkem jsme byli natolik spokojeni, že jsme oslovili další schopné lidi, kteří si budou vědět rady. Co však muselo zůstat nepozměněno, byl ústřední motiv a struktura písně.

Jak jsi sám řekl, jsi ze staré školy. Muselo být pro tebe vzrušující hrát stylem, díky kterému ses vrátil o dvacet let zpět…

To tě uvedu hned v omyl, protože já jsem na "Unarmed" nahrál minimum kytar, valnou většinu obstaral Sascha. Nechtěl jsem plýtvat energií, potřeboval jsem se hlavně soustředit na novou desku. Sbírám inspiraci a pracuji na nových základech.

Český problém jménem Kiske
U takového výročí bývá zvykem, že se zapojí i bývalí členové kapely. Vy jste ale nikoho z nich neoslovili a myslím, že budu mluvit i za fanoušky, když řeknu - škoda že jste nezkusili oslovit Michaela Kiskeho.

Tuhle myšlenku jsme vzdali během turné s GAMMA RAY, kdy jsem mluvil s Kaiem, který měl chuť s Michim něco podniknout. Bohužel, Michi je absolutně zablokovaný pro jakékoli plány s metalovou kapelou. K tomu ještě Kai tvrdil, že není možné se mu dovolat. Nebere telefony a jakoby se po něm slehla zem. Dál jsme to neřešili a bylo mi jasné, že nemá smysl Kiskeho kontaktovat. Nechci být nezdvořilý, ale zejména vy Češi máte vrtkavou potřebu se neustále vracet k Michimu působení v HELLOWEEN a stále hledáte nové důvody, proč jsme ho tehdy vyhodili a proč s námi dnes nekomunikuje. Nikde jinde se to neřeší v takovém rozsahu jako u vás. Nemám nic proti otázkám na jeho osobu, jen neumím na všechno odpovědět a možná by bylo lepší zeptat se přímo jeho. Je mi líto, že z jeho odchodu jsem obviňován právě já. Vše to mělo ale jednodušší příčinu, než se mohlo zdát. Poslední dva roky v HELLOWEEN se Michi vzdaloval představám kapely a chtěl se vydat novým směrem. Skládal hudbu, ale nebyla vhodná pro nás. Dostal se do situace, kdy se pomalu stával pro kapelu nepoužitelným, protože duchem byl nepřítomen. Začal nám lhát do očí a my dobře věděli, že pravda je ukrytá někde jinde. Nikdy jsem ale neřekl, že bych s ním nechtěl dál spolupracovat. V kapele vůči němu panuje určitá nedůvěra, protože je nevyzpytatelný a nikdo příliš nevěří, že by měl zájem s námi na něčem pracovat. Nevylučuji ale, že v budoucnosti se na desce HELLOWEEN Michi objeví. Pokud by projevil zájem, nemám problém, aby hostoval na naší desce.

Prý tě ale svým chováním dost vytáčel?

Snažil jsem se ho pochopit a vycházel mu vstříc. Je to ale člověk, který se neustále mění. Na jednom americkém turné si vzpomněl, že musí mít hamburger, a my s ním objížděli město, aby dostal, co chce. Pár let nato se z něj stal zatvrzelý vegetarián. Nevyznal jsem se v něm a prakticky ani nevěděl, jak s ním správně komunikovat. Snažil jsem se mu vysvětlit, že hudbu, kterou skládá, není vhodné použít pro formát kapely jako HELLOWEEN a že jeho další písničky nahrávat nebudeme. Byl jako malé děcko. Urazil se a odmítl nám zpívat na turné nebo ve studiu. Za tu dobu jsme se zcela odcizili a nevím, jak by probíhal rozhovor s ním. Nemáme si spolu co říct a navíc každý žijeme v jiném světě. To by měli pochopit i čeští fanoušci. Některé věci nelze vrátit a Michi Kiske je navždy pro HELLOWEEN minulostí.

Bez masa do černé díry
Může se zdát, že s albem "Chameleon" jste mu vyšli vstříc a on se mohl konečně cítit spokojený. Opak byl prý pravdou?

Tehdy už jsem nevěděl, co vlastně chce. Dostal velký prostor pro své skladby, ale pořád byl s něčím nespokojený. Měl pocit, že se ho snažím překonat. Chtěl jsem k písni "Windmill" nahrát živý orchestr, ale všichni mě podezírali, že se chci vyrovnat Michimu, protože ten měl skladbu "Longing", ve které jsou aranže klasické hudby. Přitom všichni věděli, že "Windmill" jsem chtěl nahrát už dva roky předtím, jenže Ingo s ní nesouhlasil a nechtěl s ní být spojován. Všichni jsme byli v té době hodně podráždění a každý se chytal sebemenšího detailu.

Ale ty problémy začaly nohem dřív, vždyť už v roce 1991 jsi přemýšlel o tom, že Michiho z kapely vyhodíš.

V té době se z něj stál vegetarián a byl nesnesitelný. Snažil se všechny kolem přesvědčit, že jíst maso je špatné. Najednou začal hlásat rozumy, které neměly nic společného s Michim, kterého jsem znal před rokem. Nemohl jsem si před ním dát ani kousek masa, protože v tu chvíli stál u mého stolu a blábolil, že to byla žijící duše, která měla stejná práva jako já. Omlouvám se všem zvířatům, která jsem kdy pozřel, ale nemám na výběr. Kdysi jsem také zkoušel být vegetariánem, ale změnilo to výrazně mou osobnost. Byl jsem přecitlivělý a choval divně. K tomu jsem zkoušel přestat kouřit, protože jsem chtěl přejít na lepší způsob života. Najednou jsem byl úplně někdo jiný, takže jsem se rychle vrátil k masu a cigárům. A jsem v pohodě.

Ty jsi tohle období ustál a byl jsi přesvědčený, že Andi bude dobrou náhradou za Kiskeho. Andi však už nastínil, že skutečné období temna přišlo s albem "The Dark Ride", přesněji s "Rabbit Don´t Come Easy".

Především turné k "The Dark Ride" bylo utrpením. Uli Kusch se mi vyhýbal a za celé turné se mnou prohodil dvě slova. Připadal jsem si jako nějaké monstrum. Nebylo možné s ním komunikovat a kuli proti mně s Rolandem pikle. Chtěli mě dostat ven z HELLOWEEN a nesměrovat kapelu k novému modernímu stylu. Jenže narazili na odpor, a pokud měli takové úmysly, museli okamžitě ven z kapely. Měli pocit, že když jsem napsal jedinou skladbu na "The Dark Ride", zatímco oni se podíleli na většině materiálu, nemám v kapele dál co pohledávat. Situace se opakovala jako v případě Kiskeho. Opět někdo chtěl změnit tvář kapely, což jsem nemohl dovolit. HELLOWEEN mají svůj vlastní rukopis. Nemusí znít jako kopie RAMMSTEIN, aby byli úspěšní. S "Rabbit Don´t Come Easy" nastal jiný problém. HELLOWEEN neměli vlastní identitu. Byli jsme bez bubeníka a nastoupil nový kytarista. Chyběla nám souhra a vnitřní komunikace, abychom mohli otevřeně o všem hovořit. Dostali jsme se do časového presu a museli řešit, kdo to nabubnuje. Narychlo byl najat Mikkey Dee z MOTÖRHEAD. Nikdo přece nemohl věřit, že se k nám nadobro přidá. Přiletěl, nabubnoval album a zase odletěl. Jediné, co jsme tehdy věděli, že chceme vrátit HELLOWEEN jejich původní tvář. Jde to ale těžko, když ti chybí dva základní členové kapely.

Odpověď na otázku, kdo jsou strážci sedmi klíčů, přesněji kolik jich HELLOWEEN mají, lze vystopovat i v jejich diskografii. Strážci jsou tři. Jsou to ona jména, která vám dovolila poodkrýt pětadvacet let staré tajemství. Nebylo těžké pochopit, že třetím strážcem po Weikim a Markusovi se stal právě Andi Deris. Pokud tito tři budou dále držet pohromadě a ctít zásady HELLOWEEN, mohou se mocně otřást zdi Jericha. Ostatně uvidíme na podzim, zda jsou strážci čistí a neposkvrnění.