SPARK Interview - část IV. / Ingo & Kiske & Hells Trax

Zdroj: SPARK - 02/2010
Poděkování: Vobusa


INGO SCHWICHTENBERG - In memoriam

Ingo byl nejen původní člen kapely, ale především bubenický talent, kterému kritici věštili velkou budoucnost. Těžko se dalo odhalit, že za jeho věčně usměvavou tváří se schovává člověk, který trpí schizofrenií a silnými depresemi. Svou "spásu" našel v drogách a alkoholu. Zlí jazykové tvrdí, že Ingo se nikdy nesmířil s odchodem Kaie Hansena a nebyl pak schopen kontrolovat stav osobnosti. Několikrát odmítl léčení a stala se z něj nepoužitelná troska. V roce 1993 byl donucen kapelu opustit. Paradoxně pomocnou ruku mu nabídl právě Hansen, který měl pro něj místo v GAMMA RAY. Podmínkou bylo, že Ingo půjde na léčení a bude čistý. Neschopen ale ustát své stavy a vlivem silné závislosti skoncoval Ingo 8.března 1995 svůj život skokem pod jedoucí metro. Bylo mu devětadvacet let. Rozpoutala se mediální vlna, že právě HELLOWEEN jsou částečně odpovědní za toto tragické úmrtí. Kapela mu věnovala své následující album "The Time Of The Oath".

MICHAEL KISTE - ZAKLETÝ IDOL

Vzývavý, obdivovaný, jedinečný, nesmazatelný a proklínaný. Takový byl a zřejmě nadále bude Michi Kiske. V osmnácti letech se vrhá po mikrofonu v nadějných HELLOWEEN a následuje raketový vzestup, který Michimu nenávratně zamotá hlavu. Natočí dvě komerčně nejúspěšnější desky kapely - " Keeper Of The Seven Keys 1&2". Díky svému výjimečnému rozsahu se stává ikonou vysoko pějících vokalistů a ovlivní tak další generace frontmanů. Světová popularita, nadšené davy uctívající ho jako modlu a tisk nešetřící chválou vynesou Kiskeho na pěvecký Olymp. Avšak minimálně u turné k druhému dílu "Keeperů" se projeví Michiho ego. Pro kapelu se stává nesnesitelnou primadonou, která se chová jako nevyzpytatelná střela. Napětí se naplno rozohní s komerčními neúspěchy následujících dvou nahrávek "Pink Bubbles Go Ape" a "Chameleon". Kiske se stává neovladatelným a i ve svých tvůrčích představách se s kapelou rozchází. Weikath jeho manýry dlouho trpí, avšak v roce 1993 mu dochází trpělivost a po konzultaci s ostatními členy je Kiske z kapely vyhozen. Současně kolují spekulace, že Kiske nahradí Bruce Dickinsona v IRON MAIDEN. Nestalo se tak a Michi zůstává na volné noze. Jeho tvrzení a vyjádření k metalové scéně však šokují celý svět. Kiske prohlašuje, že metal je nudný a pro něj již zcela vyčerpaný žánr. Nechce být s tímto stylem nadále spojován a začíná budovat novou identitu. O to větším překvapením je, když se v roce 1996 objeví jako host u Hansenových GAMMA RAY. Rok nato jejich spolupráce pokračuje a Hansen naopak přijme pozvání na Kiskeho první sólovku "Instant Clarity". Trvá celých pět let, než se Kiske s pompou odhodlá podílet na metalovém projektu. Všechny jeho typické atributy oprášil Tobias Sammet (EDGUY) s metalovou operou AVANTASIA. Comeback se ale nekoná. Kiske je zabředlý ve svém nitru a buduje novou kapelu SUPARED. Fanoušci nejeví zájem a Michi zažívá další zklamání. Reputaci si snaží napravit v další metalové opeře AINA. A by toho nebylo málo, nazpívá Kiske o dva roky později metalovou šlehu pro brazilského vokalistu Renata Tribuzyho. Současně se také objeví na EP Sammetových EDGUY a jeho jméno je opět skloňováno metalovými periodiky. Michi se obhajuje, že to pro něj nic neznamená, hostování přijímá nezávazně a plnohodnotný návrat na metalovou scénu stále popírá. Důvody, proč se účastní nahrávání prvotiny nové kapely Tima Tolkkiho (STRATOVARIUS) nebo čím ho zlákal Kai Hansen na nadcházející desku GAMMA RAY, zná asi jen on sám. Pravidelně je zasvěcován i do dalších pokračování AVANTASIE, díky které nelze brát jeho výroky ohledně metalové hudby vážně. Tobbias Sammet se kdysi k celé situaci otevřeně vyjádřil slovy: "V případě AVANTASIE jsme niky neřešili, zda půjde o metalové skladby nebo balady. Měl možnost celý materiál slyšet a neměl k tomu jedinou výhradu. Za tu dobu, co se známe, si nemyslím. Že by měl negativní přístup ke všem metalovým kapelám. Víc se ho dotýká, když mu lidé diktují, co by měl dělat. Bude-li chtít nahrát metalové album, udělá to ze své vůle." Kiske se tedy nikdy definitivně metalu nevdal. Odloučil se jen a pouze od HELLOWEEN. S nimi odmítá nadále spolupracovat. Jeho novou kapelou je formace UNISONIC, kterou tvoří bývalí členové PINK CREAM 69. Kapela právě nahrává debutové album a vystoupí na letošním festivalu Master Of Rock.

HELLOWEEN TRAX

Ingo Schwichtenberg (1989)
Ke hraní mě přivedli AC/DC. Na zadní straně obalu desky "Let There Be Rock" byla krásná fotka s bicí soupravou. Když jsem jí viděl, řekl jsem si: "Wow, to je něco" V tu chvíli mě napadlo, že chci hrát na bicí.

Michael Kiske (1989)
Hraní v Doningtonu byla velká legrace, akorát tam umřeli dva lidé (Někdo, nejspíš Michael Weikath, se směje v domnění, že jde o vtip) Nedělám si srandu, to je pravda!

Michael Weikath (1989)
Britové mají svojí vlastní angličtinu. Pořád vymýšlejí nová slova, aby ti ukázali, že jsi jenom blbec z kontinentu. Ale při několikáté návštěvě jim začneš rozumět.

Michael Kiske (1993)
Námět na obal k desce "Chameleon" mě napadl, když jsem nahrával zpěv. Každá skladba je jiná, musel jsem vystřídat hodně barev hlasu, a řekl jsem si, že kapela je vlastně chameleon, měmí barvu s každou písní. Chtěl jsem taky, aby byl obal pozitivní a barevný. A ostatním se můj návrh líbil… Po albu "Pink Bubbles Go Ape" nám hrozilo, že vypadneme z rovnováhy, kvůli všem těm problémům, co jsme tenkrát řešili. Ale teď už jsme se našli, je to vidět na tom, že deska "Chameleon" se dobře prodává. Udělali jsme ji tak, jak jsme chtěli, bez ohledu na to, jestli se někomu bude líbit nebo ne. Všechno děláme přirozeně, nikdy nepromýšlíme, jakým směrem se dát. Kdybych chtěl znovu dělat speed metal, dělal bych ho. Ale speed metal je nuda, je jednotvárný, pořád dokola. Už ho dělat nechceme, jestli se to někomu nelíbí, tak zkrátka nejsme kapela pro něj. Někteří lidé mají dost primitivní představy o síle a energii. Leckterá thrashmetalová alba mi přijdou na poslech strašně nudná, bez energie, bez nových nápadů. A pak slyším baladu od AEROSMITH, která mě svojí energií posadí na zadek. Energie nesouvisí s rychlostí a s hlasitostí, ale s emocemi.

Michael Weikath (1998)
Se STRATOVARIUS máme hodně společného, alespoň to lidé tvrdí. V jejich hudbě jsou světlé chvilky, ale měli by se víc snažit, být originálnější. Myslím to jen jako konstruktivní kritiku, hodně jejich věcí se mi líbí, a líbily by se mi ještě víc, kdyby byli originálnější.

Markus Grosskopf (2007)
Andi Deris má stále nové a osvěžující nápady. Jeho šestnáctiletý syn poslouchá všechny ty moderní kapely a to Andiho možná trochu inspiruje. Máme svůj styl, se kterým se lidé identifikují, ale musíme ho samozřejmě občas ozvláštnit nějakými moderními prvky. Držíme se v mezích stylu, ale neustále experimentujeme.

Michael Weikath (2007)
Fanoušci mají málokdy pravdu. Názoru fandy, kterému je pětačtyřicet nebo šedesát, si vážím mnohem víc než názoru mladšího fanouška, který nezažil šedesátá a sedmdesátá léta. Všechna moje tvorba vychází z této doby, ale mladí lidé o ní nic nevědí. Těžko pak mohou naši tvorbu kritizovat. Názor starších lidí má u mě zkrátka větší váhu.

Michael Weikath (2007)
DRAGONFORCE jsou jediná britská kapela, která zní jako skupina německá. Zpěvák má dokonce německou výslovnost. Na můj vkus jsou příliš hektičtí. My jsme ze začátku hráli skoro tak rychle jako oni, ale zpomalili jsme, protože se to nedá dlouho vydržet. Stále píšeme i rychlé skladby, ale není přece možné mít všechny skladby stejné. A to oni zatím mají. Počkejte, jak budou DRAGONFORCE hrát za pět, šest let.