RECENZE - Chameleon

Autor: Standa

HELLOWEEN - Chameleon
1993 EMI

Udajne v dobach nejvetsiho upadku kapely vychazi deska Helloween s nazvem Chameleon. Na prvni pohled nic neobvykleho, zvlaste ted, kdyz vsichni fanousci skupinu odepisuji. Jejich milacek Hansen je davno pryc stejne jako tolik milovane popevky ve stylu Keeperu, hlavne tedy dvojky. Posledni album Pink Bubbles Go Ape nic moc, posluchaci si zadaji treti dil Strazce. Pry je Helloween v krizi, deli se na dva tabory: Kiske s Schwichtenbergem na jedne strane a Weiki s Grapowem na strane druhe...Zajimave...Basak Markus Grosskpf je udajne nestranny, vzdyt ono ho to vlastne vubec nezajima, co se deje...Proc tato skupina jeste vubec existuje??? "Na nohy je muze postavit pouze album podobne Keeperum", ozyva se z rad fanousku. Kdyz se pak dozvedi o vydani alba, neprilis natesene "spechaji" pro novinku.

Majitele ihned zaujmou obycejne ctyri barvy na obycejnem bilem podkladu. "To zas ten Kiske vymyslel ptakovinu", rekne si kupce. Na prvni pohled nenarocny obal vsak v sobe skryva neco, co predchozi desky nemely ani nahodou. Je tam neco, co v dobach osobnich krizi spojovalo pet muzikantu, kteri jiz pravem mohli byt nazyvani umelci. Skladatelske zezlo trimala "netradicne" trojice Kiske-Weikath-Grapow, kazdy vsak skladal sam a rozdeleni skladeb 4-4-4 naprosto vyvracelo nazor nejednoty ve skupine. Pocet pisni tedy cinil dvanact, v te dobe uz jiste vyzraly Michael Kiske, ktereho jsme do te doby pamatovali jako mladika, ktery prave "ukoncil" obdobi puberty, vykomponoval "When The Sinner", "In The Night", "I Believe" a "Longing". Weiki vymyslel "First Time", "Giants", "Windmill" a "Revolution Now". Roland vytvoril "I Dont Wanna Cry No More", "Crazy Cat", "Music" a "Step Out Of Hell". K jedne z mnoha veci, ktere se oproti ostatnim (a to i dodnes) deskam lisi, je pozoruhodne dlouha stopaz. Dvanact pisni-70 minut. To mame temer sest minut na skladbu! A to ji Helloween hrde napsali na zadni stranu obalu CD. Troufam si tvrdit, ze nebyt takovehoto casoveho useku, nikdy by album tolik nevyniklo svou hudebnosti, barvitosti a v neposledni rade take ve sve melodii... Jedinym naznakem urciteho rozdeleni uvnitr kapely muze byt tech pet od sebe vzdalenych fotek clenu, nachazejicich se na zadni strane alba, avsak jiste to bylo kvuli tem barvam, ktere kdyby byly byvaly nesly podobizny v tom stavu soudrznosti jako na predni strane a splyvaly by, bylo by to vse neprehledne a preplacane. Nikdy jsem netusil, ze by mohl byt Kiske i tak skvely vytvarnik :-) Na desce se vsak bude snazit byt vynikajicim zpevakem, coz potvrdil od prvni do posledni skladby a pustil se do takovych vysek, ze se z toho dneska musej clenove dnesnich Helloween posadit na prdel. Ono se neni cemu divit, kdyz takovyhle hlas ve studiu uz dobrych jedenact let neslyseli... Na zadni cast tela se posazuje i posluchac, album zacina...

Uvodni "First Time" je doslova mohutny song, ktery se nijak vyrazne nevymyka z toho, co kapela hrala drive. Pravda,bici trosku zpomalily, Inga Schwichtenberga uz asi nebavilo mlatit jak stroj do bubnu a podupavat na kopaky. Zacatecni kytarovy nasup se spolecne s bicimi premenuje na melodii, ktera udava jednoznacny smer. Se zacatkem Kiskeho vokalu uz se nam pisen naskytne v cele sve parade. Narocnejsi refren je pro Michiho opravdu JEN narocnejsi, a tak po solu a zaverecnem rachotu, kdy kapela ve studiu roztriskala snad vsechno co mohla, zanechava Weiki vynikajici dojem, ze neprestal psat a vymyslet silne skladby...V poradi druha pisen uz je mene kytarova, jak nam temer vzdy vyplyne, porovname-li pociny Weikatha a Kiskeho. "When The Sinner" je vsak zase o neco hlasove narocnejsi, coz se koneckoncu shoduje s tim, co uz bylo receno. Avsak nekteri blazni si tuto hitovku vubec neoblibili (spis jich byla vetsina). Trumpety, ktere se zvyraznily v refrenu, nastvaly snad kazdeho. Kiske vsak pouze vysperkoval a obohatil svuj styl, da se jasne rici, ze slo o typickou "kiskeovinu", protoze se drzela jasnych zasad. Pro nektere priznivce vsak hlavni zasadou byly pouze kytarove riffy, cili veci davno vyzkousene. Kytaroveho sola se zde ale dockame a jak postupne doznivaji vsechny ty dechove nastroje, prichazi treti skladba... Ze se nebude deska odvijet v duchu uvodniho "Poprve", ukazal hned treti song. Akusticka kytara Mr.Grapowa za doprovodu Kiskeho zpevu vytvarela jasnou atmosferu pisne venovane bratrovi autora. Tady byly narocnejsi sloky, porad to ale bylo oproti tomu, co nas cekalo, malo. Kytarista si vyhral v akustickem solu a pak uz velela elektricka kytara, vse opet brilantne zahrane, zvuk z dilny Tommyho Hansena byl paradni a dovoluji si tvrdit, ze nejlepsi zatim u Helloween vubec, urcite tedy do te doby. Skladba se nam vzdaluje primo pohadkove a nasleduje takove vrceni a pazvuky. Nastava "Crazy Cat", rock n rollova(?) poblaznena blaznovina. Jinak se to neda nazvat. Pekny navrat do dob davno minulych nas asi hodne zarazi, ani z meho pohledu se nejedna o prilis povedeny ulet. Orchestr se s tim teda vubec nemazli, jen co je pravda. Rozzblaznenou naladu nam pak ve vhodnou chvili ukonci v poradi druhy Weikathuv pocin "Giants", ktery svym vyznamem snad presahuje ostatni skladby, protoze krasne navazuje jak na predchozi, tak na naslednou pisen. Sloka neni tak svizna, kytarove hratky v solu vsak jednoznacne pridavaji na kvalite. Po fascinujicich zaverecnych vokalech, kdy snad Kiskemu vypadly ve studiu na zem hlasivky, opet nekde v dali cestuje vitr, ktery s sebou prinasi "Windmill", nadhernou baladu, jenz je jednim z nejlepsich Weikiho vytvoru vubec. "TIME GOES WHEREVER YOU ARE" je uvodni veta z cisteho peveckeho projevu, kterou doprovazi hra nastroju, pri kterych srdce plesa. Refren je plynuly, lehce zapamatovatelny a hlavne okouzlujici. Na sola klaviru uz snad ani nelze najit slova...Po refrenu zase vitr odchazi a s nim i tato jedinecna pisen. Schvalne bych chtel slyset, jak by tuto skladbu zazpival vsemi tolik milovany a uznavany Andi Deris (hlavne tedy ho miluji lidi na techto strankach). Myslim, ze by se normalni posluchaci, co maji usi, valeli smichy jeste nasledny den, co by Derisovy "vysky" slyseli...Ale dost kritiky, Kiske byl proste jedinecny...Praskavy zvuk startuje dalsi ulet, tentokrat se o nej postaral Weiki. Hipisacka "Revolution Now" predstavuje celou skalu kytarovach sol a takoveho toho tlumeneho hlasu, jejichz spojitost nas dovede nekam do petadvacet let stare minulosti. Narozdil od "Crazy Cat" se tato netradicni podoba Helloween povedla naramne. Po poslednim prasknuti konci skladatelske pusobeni Weikathovo na desce a nasleduje krehka akusticko - kytarova melodie, ktera charakterizuje Kiskeho dilo "In The Night". Je to vec, ktera cloveka dokonale odlehci, o pevecke narocnosti uz ani nemluvim, opakoval bych se...Navazujici polobalada "Music" poukazuje na Rolandovuv vztah k nadhernym solum. Ta jsou zde vymyslena a provedena opravdu dukladne. A jak nam tento pozitek z te melodie mizi, rika si o slovo opet Grapow a nabizi rockovou "Step Out Of Hell". Ta je primerene narocna, takova klasika, ze ktere pak autor vychazel pri dalsich deskach skupiny. Zaver alba vsak patril opet zpevakovi. A nutno podotknout, ze si to perfektnim zaverem na Pink Bubbles Go Ape v podobe "Your Turn" zaslouzil. Devitiminutovou "I Believe" povazuji za nejlepsi vytvor na desce, ma vsechno, co metalova skladba muze mit. Kytarove pasaze vystrida pomala melodicka cesta do hlubin viry. Postupne se opet dockame sloky a drama pak konci v neznamu...Poslednim, dle meho nazoru uz epilogovym kouskem je "Longing", coz jsou emoce a zase emoce. A skloubit napad a emoce, to je opravdu tezke, hlavne v hudbe, coz si rada fanousku dostatecne neuvedomuje. Opet se da zaver alba povazovat za vice nez dustojny.

Naprosto souhlasim s temi, kdoz tvrdi, ze se jedna o jedno z nejnepochopenejsich alb metalove historie. Pritom ale napr. v ruznych magazinech je mozne se docist, ze redaktori desku hodnotili jako vynikajici, nechapali nazory vetsiny. S tim se plne ztotoznuji, coz se nakonec da i behem cteni poznat :-) Helloween zazival pri Chameleon vrchol sve cinnosti, dal uz se nikdy nedostal a nedostane. Cetl jsem ted cerstvy rozhovor s Rolandem Grapowem, ktery, jak vichni vime, byl vykopnut z kapely. Ten rozhovor byl ze Sparku .12 a byl psan jako rozhovor s Masterplan, jeho cast byla vsak zamerena i na Helloween. Vsak to po zverejneni na netu kazdy uvidi. Nedokazu to vsak v sobe drzet. Ze Roland dodnes nechape, jak mohli fanousci prijmout Derise jako nahradu za Kiskeho, to je nam znamo. Rekl vsak, ze hlavnim problemem Helloween je Andi Deris. Ovlada zbytek kapely jako loutky, ktere pro nej pracuji. To on pry zaridil, aby Uli a on odesli...Muze to byt pravda, nijak nelze vyvratit, ze hlavni slovo ve skupine mel a ma prave Andi. Neni to zvlastni, ze je Deris tak zboznovan, pritom on je tim problemem? A ze kytarista Masterplan povazuje odchody jednotlivych clenu z Helloween za nenormalni, je vice nez pochopitelne. Aspon pro me. Dale uvedl, ze uz delsi dobu planuje projekt s Kaiem Hansenem a stale premlouva i Kiskeho. To by byla bomba! Kam by se na to hrabali dnesni Helloween. U me osobne uz skupina ztraci to spravne, hlavne pote, co Weiki rekl v zarijovem rozhovoru, ktery je mimochdem na techto strankach zverejnen, tu milou vetu: "Mne je jedno,co se libi tobe." Kdyby to timto zpusobem dal sezrat vsem fanouskum, mohl by hrat taky pan Weikath pred prazdnymi halami a stadiony. Doufam,ze se spolecne s Markusem Grosskopfem rozkoukaji a nenechaji si poroucet od Andiho. Je pouze jen a jen otazkou casu, nez si, pokud se tak jeste nestalo, tito dva panove uvedomi ,co se tenkrat stalo, jaka byla chyba, ze prisli o jednoho z nejlepsich zpevaku historie hudby. Presto vsak preji skupine jen to dobre a uspechy, i kdyz leta nejlepsi jsou davno davno pryc a pokud by nedoslo k urcitym personalnim zmenam, mohla tato leta trvat mnohem dele.......