RECENZE - The Dark Ride

Zdroj: Metalmaniacs.cz

HELLOWEEN - The Dark Ride
© 2000 Nuclear Blast

Málokterý fanda metalu se může pochlubit tím, že vůbec nezná a nikdy neslyšel o skupině Helloween. Byly to vskutku požehnané časy, když před 15 lety tyhle německé dýňové hlavy bouraly zdi v Jerichu a potom zas nechtěly nikomu půjčovat svých 7 tajemných klíčů. Staly se legendou a speed metalovými bohy.
Jenže není vždycky posvícení. Odešel kytarista a velká osobnost K.Hansen, dostavil se útlum a poněkud kontroverzní nahrávky. A pak další nepříjemnosti. Po dokončení alba "Chameleon" se bubeník I. Schwichtenberg, z kterého se díky chlastu a drogám stával nespolehlivý polodement, pomátl docela a skočil pod vlak. Úspěšně. Navíc po neshodách s kapelou zárověň odešel i famózní pěvec M.Kiske. K původní sestavě, kde už pomalu zdomácněl i R.Grapow, je tedy na bubenické štokrle posazen U.Kusch (výborný tah, to je opravdu třída) a mikrofonu se chopil ambiciózní A.Deris.
A jede se dál, točí se alba a docela to jde. A pak vychází titul "Better Than Raw" a náznak příklonu k syrovému a průraznějšímu projevu. A v tomto duchu se naplno nese i "The Dark Ride", které vydala spol. Nuclear Blast.
Materiál na "Temné jízdě" je kombinací starého stylu s moderními elementy. Líbivé nosné kytarové melodie, tradiční sbory, ale i syrový, místy snad až thrashově skřípavý riffing, odvážné progres postupy. Svým způsobem z toho vyzařuje zvláštní temnota. A přitom bylo album stvořeno doslova v ráji, tedy nahráno ve studiu v Teneriffe na Kanárských ostrovech.
Jednotlivé skladby jsou svými obsahy vzájemě propojeny tenkou koncepční nitkou. Deris, jehož vokál by mimochodem mohl mít trochu intenzivnější výšky, zde dal ve svých textech průchod vlastní představivosti a jisté abstrakci.
Začíná se nezbytným atmosférickým intrem a následujícím melodickým power soustem "Mr. Torture" s typickým chórem a poněkud překvapivými riffy. Mě především potěšily typické dýňoviny "All Over The Nations ", "Salvation" nebo "We Damn The Night", prostě speed jako prase, to si dám líbit. Pro Derise jak dělaná (a proč jak, vždyť ji vlastně má na svědomí) je volnější "If I Could Fly" s chytlavým aroma a silnými hitovými ambicemi, ke které byl natočen i videoklip. Ve stejných kolejích si to šine taky "Immortal".
To naprosto negermánsky vyznívá temná moderní sekaná "Escalation 666" a pro ctitele starých tradic až šokující brutální progresso "The Departed (The Sun Is Going Down)". Závěr jistě zpříjemní titulní devítiminutový power opus "The Dark Ride", tedy pořádná dávka melodií a změn. Prostě bezva jízda na konec.
Disky pro japonský trh byly ještě vybaveny bonusem. Ostatně skupina je v Japonsku neustále velmi populární a jejich alba si tam prý kupují i domácí hospodyně.
"The Dark Ride" je tedy potemělá hudební směsice, kterou bych pasoval jako jedno z nejvýznamějších alb v dýňové historii. Že jsem se zbláznil? Už dávno. Ale nesrovnávejme nesrovnatelné. Čas letí, tohle je něco jiného, než před lety, jinak zahrané, s jiným zvukem. dokonce i logo je nové, dýňovec má teď daleko zlomyslnější škleb. Říká se tomu myslím vývoj. Už je to tak, hradby Jericha nikdo asi znovu stavět nebude !