RECENZE - Keeper Of The Seven Keys (The Legacy)

Autor: Ondra Militký

HELLOWEEN - Keeper Of The Seven Keys (The Legacy)
© 2005 SPV Records

Ahoj všichni přátelé dýňového uskupení Helloween,

na svátek Halloween německá speed-metalová legenda vydala své album "Keeper of the Seven Keys III - the Legacy" . Album bylo dlouho očekávané z mnoha důvodů. Fanoušci kapely a metalového žánru s napětím čekali jak se kapela vypořádá s odchodem dvou, bezpochyby vynikajících, muzikantů. Na očekávání se svou měrou podílel i samotný název alba. Není nutné psát, co znamená ve světě speed-metalu Keeper. Je to návod jak dělat skvělou muziku a jak nasadit laťku hodně vysoko.

Kapela jako taková se nenachází zrovna v nejlepší situaci. Helloween ve své historii opravdu dokázali hodně získat i hodně ztratit. Od strhujícího a charismatického zpěváka Kiskeho po dvojici Grapow/Kusch. Alba, při kterých nám běhá mráz po zádech střídají alba "s otazníkem" které nám zas tak úplně nesedí. I když mám-li hovořit za sebe, tak já osobně patřím mezi skalní fanoušky Hell a všechna alba mají v mé přihrádce CD přední místo. Na Internetových stránkách se v diskusích probírá Weikiho ego, Andiho vokální vypořádání se s Kiskeho vražednými "vejškami", mizerný zvuk na koncertech Hell a drzost s jakou se může nové album jmenovat "Keeper". Pod drobnohledem se hodnotí, zda Dany a Sasha plnohodnotně nahradí své předchůdce a jako poslední je hlad. Hlad po něčem, co se zařadí mezi takové sklady jako Future World či I Want Out. Jenže otázka očekávání je vratká a každý si na ní musí odpovědět sám. Jak nám může udělat radost nové album, pokud s nabroušeným kopím čekáme na první tóny abychom mohli hodnotit, srovnávat a třeba i zatratit. Raději volím tu druhou variantu, nechám se překvapit a pokud mne Helloween nepřímo donutí abych opakovaně stiskl tlačítko play … je album dobré.

Skupina nám fanouškům v minulém roce nejprve naservírovala DVD, které obsahovalo všechny videa a nějaké ty bonusy. Těch bonusů mohlo být i trochu více, ale nebuďme nevděční.

Samotné album nám měl, více či méně, přiblížit singl "Mrs. God". Celé album pak vychází ve dvou diskové verzi. Oba počiny jsou ve velice pěkném obalu s novým designem. To je jedna z věcí, která mě moc potěšila. Ono hledat něco originálního na své "několikáté" album je zatraceně těžké. Každého, kdo čeká ostrou kritiku musím zklamat, protože mě osobně nové album udělalo velikou radost a jak již jsem psal, v době, kdy kapela hledá svou stabilitu jak ve svých řadách, tak i u fanoušků, přichází Helloween s velice silným materiálem. Andi Deris se opět ukazuje jako nejen výborný zpěvák, ale i textař a skladatel. Ve skladbách si pohrává se svým hlasem a do písní přináší to, co činí tuto kapelu přijatelnou i pro nemetalové publikum. Melodičnost pádící v bláznivém tempu. I když se na albu skladatelsky podílela celá kapela, Derisovi skladby mi jsou nejbližší. Vyjmenovat veškeré skladby a detailně je rozebírat není cílem tohoto příspěvku. The Legacy o několik délek přesahuje stín alba Rabbit Don´t Come Easy. Snad se na mne nikdo nebude zlobit, když napíšu, že kapela už má také něco za sebou a chtít aby přišla po dvaceti letech s průlomovým albem je asi hloupost. Ale vše ostatní pro mě album obsahuje. Zajímavé vokální aranžmá, bezvadné střídání rytmů v jednotlivých skladbách, zapracování kláves a klavíru. Možná bych jen vytkl stopáž jednotlivých skladeb. Písně by mohly kratší. Některé kytarové pasáže mohou připadat jako zdlouhavé.

A co na závěr? Dle mého skromného názoru přichází Helloween s bezvadným dvojalbem, plným silných písniček a mrzí mě, že jich víc nezahráli v Plzni. Kapela podává skvělé individuální instrumentální výkony a celkový sound desky je dobrý. Věřím, že The Legacy vytvoří nový pevný základ v německé speed-metalové legendě a už teď se těším na koncertní DVD.